Z mladého orla s pevnými křídly, stal se starý pán,
aneb muži na rozcestí.

Když se narodí kluk, je to slávy, jakoby se narodil dědic trůnu. Z holčičky je také radost, ale ta největší se projeví až časem, kdy si svojí roztomilostí tatínka omotá kolem prstu.

Jsme na začátku. Kluk je hýčkán, taťka kupuje klučičí hračky, se kterými si nejraději hraje sám a maminka spřádá sny o doktorech nebo alespoň o inženýrech. Někdy se to zdaří, někdy ne, ale v životě je důležitější, jaký charakter kluk získá a zda sám sobě i nám dělá radost, ať je třeba řemeslník.

Přijde doba, kdy začne pokukovat po dívčinách. Taťkové vedou silácké řeči, ale pouze v nepřítomnosti maminek, maminky zkrápějí slzami batolecí košilky kluka a žádné děvče pro toho jejího není dost dobré. A je tu čas, kdy kluk vylétne z hnízda, buď se dostaví před oddávající inštituci, nebo na hromádku se svojí vyvolenou, i kdyby se maminka na hlavu stavěla a to pokud je silnější konstituce, je už na pováženou. Je zde první rozcestí, ale takové pozvolné. Kluk přešel z jedné pečovatelské náruče do druhé. Hra na živitele a ochránce rodiny začíná, ale je to jen hra, opravdový život začne až s příchodem potomků na svět.

Kluk už není středobodem života pro svojí vyvolenou, ba naopak, je tak trochu v pozadí než si role táty a mámy sedne, v normální fungování. Tady bylo už rozcestí trochu ostřejší. Pokud vše klape, vyvíjí se společný život na plné pecky, zaměstnání, výchova a hry s dětmi, společenský život i milenecký s manželkou (družkou) nemá chybu. Kluk dosáhl určité kariéry v zaměstnání, cesta se vine zalitá sluncem, než přijdou první příznaky stáří.

Děti šly za svým osudem, kluk zůstal znovu ve dvou, je zde další rozcestí. Prázdnotu po dětech vyplňuje mamča zvýšenou pozorností a starostí o kluka. Tomu se to líbí, je ještě v plné síle, důležitý v práci, ale přeci jen se začíná objevovat nějaká ta moucha nastupujícího stáří. Klukovi už to tak neběhá, místo laškovného pohledu na pěkné děvče upírá pohled na pěkně naplněný talíř a stává se pohodlnějším. Chvilku to tak funguje, než se dostaví nemoc, nebo alespoň bolest stářím opotřebovaného organizmu. Kluk mnohdy skočí rovnýma nohama do penze, přestane být důležitý, ztratí rytmus života, cítí se ošizen, jak je možné, že se ocitl na vedlejší koleji, bývalí kolegové z práce ho již nezdraví tak uctivě a někteří vůbec. Stal se důležitý jen pro svoji ženu (družku) a když je dobře, tak i pro děti. Je zase na rozcestí a to na tom nejbolavějším.

Těžce se vyrovnává se svojí nemohoucností, se svým omezeným mužstvím, se svojí bolestí, se svým stářím. Pokud nemá náhradou nějakého koníčka, ponoří se rychle do zatrpklosti. Utrhuje se na ženu, stává se pedantický na vnoučata, zlobí se na ně, že po sobě neuklízí, ačkoliv celý život trousil ponožky a různá nářadí po bytě, všechno ví, všude byl, všechno zná. Je smutný a smutnější, jak ranní pondělí, jen se probudí, už se zlobí, zlobí se na celý svět, protože je nešťastný. Z mladého orla s pevnými křídly se stal starý pán. Je štěstím pro kluka, když má někoho blízkého, kdo mu občas umí vynadat a rozumně s ním zatřese. Jinak to nejde, kdybychom ho litovali, tak nás utýrá.

Rozmluva mezi staršími manžely někdy vypadá pro nezasvěcené, jako by byli těsně před rozvodem, ale oni to tak vůbec necítí. To jen láska vzala na sebe jinou podobu.

Naďa Dubcová

Další články autorky:

KUJEBINA

Tatraplán pro Stalina

Zlehka o nábytku

Kam zmizel kamerový systém

Dotýkané věci

Sladká dívka