Více ne¾ stoletá tradice ochotnického divadla malé slezské vesnice Tìškovice
Historie ochotnického divadla „Berani“ v Tìškovicích se zaèala odvíjet v roce 1897. Tehdy do Tìškovic s pohostinským veseloherním pøedstavením zavítal ochotnický krou¾ek ze Slatiny. I v Tìškovicích si tehdy zaèali uvìdomovat význam èeského divadla. Jeho nadšenými propagátory se stali zvláštì vesniètí uèitelé. Tenkrát si mladý kantor Richard Èech spolu s tìškovickými øekli: „®e oni by te¾ divadlo poradili zahra», jak to Slatiòáci poraïa.“ 
Vùbec první pøedstavení sehráli tìškoviètí roku 1898, šlo o veselohru „Ètyøi boty, dva podpatky“. Prý se hra velmi líbila. Divadelní pøedstavení tehdy završila taneèní zábava.
Divadlo se hrálo ve starém obecním hostinci. Sál byl tak malý a nízký, ¾e pódium mohlo být vysoké jen asi 20 cm, jinak by herci nará¾eli hlavami na stropní trámy. Pøední stìnu a oponu vytváøela „tlaèená“ látka, zadní stìnu pøedstavovala zeï místnosti v ní¾ se hrálo. Další rekvizitou byly ètyøi kulisy z mušelínu bez jakýchkoliv maleb. Promìny neexistovaly. Kdy¾ bylo potøeba, aby scéna zobrazovala svìtnici, povìsili na zadní stìnu obraz. Pokud bylo potøeba vyobrazit náves, postavili na jevištì stromky. Na jevišti i v sále se svítilo pouze petrolejovými lampami, tak¾e celkové osvìtlení bylo velmi chabé. Pøesto bylo v Tìškovicích nadšení pro divadlo od prvopoèátku veliké.
Uèitelé Jan Fuksík a po nìm Alois Dostál velmi pozvedli úroveò místního divadla. Divadelní krou¾ek pravidelnì hrával vánoèní hry se zpìvy, které ve vlastním bytì nacvièovala man¾elka uèitele, sama v nich úèinkovala a dávala divadlu k dispozici svùj klavír.
Sen o novém jevišti se tìškovickým hercùm splnil v roce 1906, kdy na dluh za 120 zlatých zakoupili v Hluboèci na tehdejší dobu slušné jevištì. Vstupné èinilo pøi dìtských pøedstaveních 2 – 3 krejcary, pøi divadlech pro dospìlé nejvíce „šestku“, tedy 20 haléøù. Nìkteré divadelní hry se hrály v zapùjèených krojích z okolních vesnic, nìkdy dokonce a¾ z Prahy.
Dùle¾itým mezníkem tìškovické divadelní tradice bylo otevøení obecní hospody v roce 1911. Vybavena byla velkým sálem s rozšíøeným a vylepšeným jevištìm. Pøedstavení se v Tìškovicích hrála a¾ do zahájení první svìtové války, pak musely múzy ustoupit zbraním.
Po 28. øíjnu 1918 se v atmosféøe celonárodního nadšení ujala divadla v Tìškovicích škola. Hrály také ochotnické spolky Sokola, Orla a DTJ, ka¾dý sehrál roènì na pìt pøedstavení. O publikum nikdy nebyla nouze, tak¾e divadlo v Tìškovicích pevnì zapustilo koøeny.
Veškeré aktivity pøerušil pohnutý rok 1938. Bìhem okupace dokázala uskuteènit veøejná vystoupení v Tìškovicích jen hasièská jednota. V roce 1940 bylo sehráno pøedstavení „Vesnièka pod lipami“. Vánoce roku 1944 a Nový rok roku 1945 pak probìhly ve znamení ochotnické zpìvohry „Kontrolor Zajíèek“. Divadlo i v tí¾ivé situaci dokázalo lidi semknout a povzbudit slovy: „Dy¾ u¾ jsi dole, nenu» jen slzy do oèí, v¾dy» kolo ¾ití se také s tebou otoèí.“ Pøivolávalo jimi svobodu, která na sebe ji¾ nenechala dlouho èekat.
První pováleèné vystoupení uskuteènili tìškoviètí divadelníci 28. øíjna 1945 divadelní hrou Sokola Tùmy „Staøíèek Holuša“. Poèáteèní nadšení však postupnì ochablo, teprve s pøíchodem mladého uèitele Emila Maléøe v roce 1949 se situace zmìnila. Tehdy mìl divadelní soubor 28 èlenù. První nastudovanou hrou nového odboru se stala 1. prosince 1949 hra Aloise Jiráska „Vojnarka“. V roce 1950 uvedl soubor operetu Rudolfa Piskáèka „Slovácká princezna“. Následovala hra Aloise Jiráska „Lucerna“, divadelní hra Ladislava Stroupe¾nického „Naši furianti“. V roce 1951 uvedl soubor Krylovovu hru „Divošky“, její re¾ie se ujal Jiøí Lichý (1921 – 1996), který u tìškovického divadla pùsobil plných ètyøicet let a¾ do své smrti.
Situace tìškovických divadelníkù se obrátila k lepšímu 10. ledna 1953, kdy byl slavnostnì zahájen provoz nového jevištì. Dramatický odbor si za nezanedbatelné podpory místního hasièského sboru mohl z výtì¾ku svých pøedstavení poøídit kulisy, oponu, horizont a jevištní techniku. Na novém jevišti uvedli ochotníci hru J. K. Tyla „Kutnohorští havíøi“.
V roce 1956 se povìøením kulturního odboru ONV v Bílovci staly Tìškovice poøadateli okresní pøehlídky soutì¾e lidové umìlecké tvoøivosti v dramatickém odboru. Kromì domácích divadelníkù se pøehlídky zúèastnily soubory z Velké Polomi, Lukavce a Klimkovic. Do historie tato akce vešla jako „Tìškovické divadelní jaro“. Tehdy nikdo z iniciátorù netušil, ¾e divadelní pøehlídka se pak bude v Tìškovicích konat ka¾doroènì, ¾e se zrodila tradice „Tìškovického divadelního jara“.
Po zaèlenìní pod Jednotné kulturní støedisko v Pusté Polomi se „Tìškovické divadelní jaro“ stalo v okresních pomìrech pojmem. Tìškoviètí divadelníci po celou dobu patøili mezi ochotníky Opavska k nejúspìšnìjším. Svìdèí o tom nejen èetná ocenìní celého kolektivu, také ocenìní re¾iséra Jiøího Lichého a herce ing. Oldøicha Lindovského.
Ke 100. výroèí existence tìškovického ochotnického divadla v Tìškovicích nastudovali a velmi úspìšnì v rámci pøehlídky „Tìškovické divadelní jaro“ sehráli (a dvanáctkrát pak na rùzných místech reprizovali) Piskáèkovu operetu „Perly panny Serafinky“.
Právì v té dobì øady souboru tìškovických divadelníkù nav¾dy opustil Jiøí Lichý. Úkolu re¾iséra se po nìm na dalších dvacet let ujal dùlní záchranáø a tìškovický divadelník ing. Oldøich Lindovský.
„Dokud víme, ¾e divadlo má našim lidem co øíct, budeme ho hrát. A to nejen pro závazek k tradici, ale i k dnešní potøebì kulturního vy¾ití naší obce,“ øekl v jubilejním roce tìškovického ochotnického divadelnictví vedoucí souboru a re¾isér v jedné osobì ing. Oldøich Lindovský.
®e v Tìškovicích divadlem ¾ijí jsem se pøevìdèil v závìru roku, kdy vystoupili tìškoviètí ochotníci v Ro¾novì pod Radhoštìm a na divadelních prknech tìškoviètí „Berani“ opravdu excelovali.
Kdo ví, jak to anglický autor Ray Coony ve své vynikající divadelní høe „1+1=3“ doopravdy myslel, kdy¾ i herci nakonec ztráceli pøehled o tom, kdo vlastnì je kdo. A kdy¾ se totálnì dezorientovaní v závìru pøedstavení ke všem svým prohøeškùm kajícnì doznají vytrvalé ser¾antce Trotlové, ta nevìøícnì kroutí hlavou a rozuzlení neuvìøitelného propletence odmítá slovy: „Kecy, kecy, kecy!“ Tìškoviètí divadelníci uchopili Coonyho konverzaèní komedii za správný konec, tak¾e se ro¾novské publikum zcela zaplnìného sálu Spoleèenského domu náramnì bavilo.
„Vystupovali jsme s touto divadelní hrou kromì Tìškovic pøibli¾nì na dalších deseti scénách. „Teï v závìru roku také v Ro¾novì pod Radhoštìm, kde se nám úèinkuje moc dobøe a je tady v¾dy skvìlé publikum,“ øekl ing. Oldøich Lindovský, který hrál ser¾anta Poterhouse. „Tìškovická divadelní scéna udr¾uje dobré partnerské vztahy s ochotnickými divadly ve Valašské Bystøici, Humpolci a Borovanech. Z dlouhé øady nastudovaných divadelních her pova¾uji za nejúspìšnìjší Jiráskovu Lucernu a z novìjších hru Brouk v hlavì. Troufli jsme si také na zpìvohry, napøíklad Perly panny Serafinky, nebo Muziky muziky. Divadelní koøeny máme v Tìškovicích dost hluboké, urèitì se u nás divadlo udr¾í. Já osobnì mám divadlo rád pro tu atmosféru na scénì. Jakmile se otevøe opona, nechají herci na jevišti duši. A je tam dobrá parta. Dokázali jsme se vypracovat ze tøí a¾ ètyø repríz a¾ na ètyøiadvacet roènì, co¾ je opravdu úspìch. Takto vlastnì reprezentujeme obec i daleko mimo hranice regionu. Èlovìk musí pøinést divadlu hodnì obìtí, odmìnou je vydaøené pøedstavení a spokojené publikum.“
Ing. Oldøich Lindovský, nìkdejší dùlní záchranáø, pùsobí u tìškovického divadla pìtadvacet let, z toho dvacet let i jako re¾isér. V loòském roce po nìm re¾isérskou taktovku pøevzala paní Jindra Re¾ná, rodaèka z Tìškovic, civilním povoláním zdravotní sestra v Ostravské fakultní nemocnici.
„Tìškovickému divadle se vìnuji od svých dvanácti let,“ øekla Jindra Re¾ná. „Poprvé v roli re¾isérky ještì spoleènì s Oldøichem Lindovským v divadelní høe Tenor na roztrhání.
S nácvikem divadelní hry Raye Coonyho 1+1=3 jsme zaèali v polovinì ledna 2009. Poøád ještì s trochou trémy a nervozity jsme v bøeznu vystoupili ve Štramberku. Hra mìla úspìch. Na divadelní pøehlídce ve Štítinì jsme získali diváckou cenu, 1. místo poroty a Oldøich Lindovský obdr¾el Èestné uznání za herecký výkon. V Tìškovicích divadlem ¾ijeme. Máme podporu obecního úøadu. A pokud budou mít lidé i nadále chu» pokraèovat, pak tìškovické divadlo bude urèitì hrát i dalších sto let.“
Ansámbl osmi aktérù pod re¾ijní taktovkou Jindry Re¾né podal excelentní výkon, ale tak to v Tìškovicích u divadelních pøedstavení chodí u¾ více jak sto let. Výslednicí skvìlé èinohry R. Coonyho ve spojení s výborným výkonem tìškovických divadelníkù bylo spokojené publikum, co¾ znamená v bran¾i ochotnického divadelnictví jednièku s hvìzdièkou.
Text a foto:Richard Sobotka
Foto:
- Aktéøi tìškovického divadla, zleva Pavel Prokop, Dagmar Krayzlová, Oldøich Lindovský, Soòa Ulmannová a Jiøina Vrublová.
- Soòa Ulmannová v roli Barbary Brownové bìhem pøedstavení.