Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Artur,
zítra Xenie.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

J. J. Sustar, Czech fighter against Nazis
Nad èlánkem v amerických novinách a neznámými fotografiemi


K ruce si vezmeme knihu Jiøího Šolce Bylo málo mu¾ù, medailonek Josefa Juzy o Františku Fryèovi, text Miroslava Vostatka O jednom vojákovi, èlánek v Pittsburgh Post-Gazette z listopadu 1998 a nahrávku rozhlasového poøadu Karla Tejkala Neznámí diplomaté bez pasu ze 7. èervence 2007.


Díváme se na obyèejnou fotografii rodinky, poøízenou pøed domkem Máslových na tehdejší Rašínovì ulice v Rychnovì nad Knì¾nou, pár krokù od gymnázia. Zkusme ji dešifrovat, je z roku 1937: Man¾elé František Máslo (vlevo) a ®ofie (s dìtmi), jejich dcera Miloslava a man¾elem vojákem Jaroslavem Šustrem. Pak tu vidíme strýce (napsáno vzadu na snímku) a holèièku s chlapeèkem, tedy adoptivního syna Šustrových Jiøího Šustra (*11. 4. 1936) a adoptivní dceru Fryèových Zdeòku (*18. 7. 1936); jejími rodièi byli František Fryè a Jarmila Fryèová, rozená Máslová (1900 – 1977). Zkusme jít dál: Švagøi Jaroslav Šustr a František Fryè byli zpravodajští dùstojníci za 2. svìtové války v Anglii.


Jaroslav Šustr (1908 Strá¾nice – 1988 Alexandria, USA) jazykovì nadaný, absolvoval 1935-37 váleènou akademii a jako štábní dùstojník a zpravodajec za¾il první zatì¾kávací zkoušku za mobilizace v roce 1938. Tehdy slou¾il ve štábu velitelství okrsku Praha, jeho¾ úkolem byla obrana hlavního mìsta. Za okupace byl obchodním zástupcem firmy s oleji Vacuum Oil Company Praha, navázal kontakty na odbojovou organizaci Obrana národa, 20. února 1940 uprchl do zahranièí, v Maïarsku byl zatèen, ale z budapeš»ského vìzení se mu 17. dubna 1940 podaøilo uprchnout do Jugoslávie, kde se pøihlásil u èeskoslovenského úøadu. V hodnosti kapitána vstoupil 20. dubna 1940 do zahranièní jednotky, byl pøidìlen do Bìlehradu a pozdìji odjel do Sýrie a Palestiny, kde se stal velitelem 1. roty. 9. záøí 1940 byl pøelo¾en k letectvu západní skupiny a odejel do Londýna. 10. dubna 1941 byl jako štábní kapitán generálního štábu ustanoven do funkce pøednosty velitelské sekce zvláštní skupiny D druhé správy odboru ministerstva obrany pro výsadkové akce v Èeskoslovensku a jednou z jeho povinností jako výsadkového prùvodce (dispeèera) byl doprovod èeskoslovenských parašutistù do protektorátu.


Vybraní dobrovolníci byli v letech 1941 a¾ 1943 postupnì posíláni do zvláštních kursù, umístìných pøevá¾nì v odlehlých venkovských oblastech Anglie a Skotska. Tyto Special Training Schools (STS, speciální tréninkové školy) vytvoøila pro své spojence Special Operations Executive (SOE, orgán pro zvláštní operace). Náplò výcviku se øídila úkoly, s nimi¾ byly skupiny potom vysílány do nepøátelského týlu. Výcvik se skládal ze školení základního, udr¾ovacího a speciálního; Jaroslav Šustr absolvoval assault course (kurz útoèného boje) a para course (parašutistický výcvik). Two men who were at the top of the Command Section during World War II were Captain Jaroslav Šustr and Major Karel Paleèek. The second section of Special Group D was the Training Section, responsible for the fulfilment of the programme of training for Czechoslovak parachutists. The officers of this Section, together with selected personnel, took part in training run by the British, and they themselves organized day-to-day and enhanced training in the buildings allocated to SOE for the training of Czechoslovak parachutists, called Special Training Schools (STS). Tolik citace z http://www.scsssfund.org.uk/media_czechoslovakia_para.doc


Jako výsadkový prùvodce, styèný orgán mezi velitelem letounu a vysazovanou skupinou, nemìl v podstatì vliv na pøesnost pøistání. V závìreèné fázi letu byl sice vìtšinou povolán k identifikaci orientaèních bodù na ploše, ale za vysazení odpovídal velitel letounu. Pomáhal pøipravit skupinu k seskoku, odpovídal za její pøipravenost po stránce bezpeènosti osob i materiálu (kontrola padáku, upevnìní výstroje a výzbroje, zakotvení lana) a stanovil poøadí seskoku jednotlivých mu¾ù. O ka¾dém letu poøizoval operaèní záznam, v nìm¾ èasovì i vìcnì zaznamenával hlavní události letu a jeho prùbìh. Funkce dispeèera mìla znaèný význam psychologický, parašutisté jej znali, byl jedním z nich a patøil dokonce k velitelské skupinì. Do poslední chvíle s nimi sdílel riziko letu a taktním jednáním udr¾oval jejich dobrou náladu a psychický stav. Pøedpokladem pro tuto funkci byla znalost angliètiny, absolvování parašutistického výcviku a pokud mo¾no výcvik letecký (navigátor, pozorovatel, palubní støelec). Po štábním kapitánovi generálního štábu Šustrovi tuto funkci plnil nadporuèík Hrubec, v jednom pøípadì poruèík Strankmüller.
Jaroslav Šustr doprovázel naše paradesantní skupiny (vlevo jedna z nich) nad protektorát devìtkrát (píše se v americkém èlánku), i skupinu ANTHROPOID. Ta byla vysazena spolu se SILVER A a SILVER B z letounu Halifax Mk. II L9613/NF-V, patøícímu 138. peruti pro speciální úkoly. Stroj odstartoval 27. 12. 1941 ve 22:00 a pøistál v 8:19 na své základnì Tangmere. Pøed seskokem podali èlenové Antropoidu Jaroslavu Šustrovi ruku a øekli, ¾e brzy o nich uslyší; my víme, ¾e se tato skupina nesmazatelnì zapsala do událostí kolem atentátu na øíšského protektora Reinharda Heydricha. The major part, capturing the preparation and training of Czechoslovak parachutists – with the focus on Assault Training in Scotland.Between 1940-1945, the Czechoslovak Military Intelligence Service active on British territory, in co-operation with its British partners, organised 31 airborne operations tasked with „special“ missions into the Protectorate of Bohemia and Moravia, Slovakia, France and northern Italy. It comprised intelligence, demolition, assassination, organizational and courier missions, the most famous of them being the successful assassination of the Acting Reich’s Protector Reinhard Heydrich on 27.5.1942. It was planned and carried out by Josef Gabèík and Jan Kubiš, parachutists from Anthropoid Group. Yet, they were not the only ones. The Czechoslovak military in exile sent 91 young men in total into European theatres of war and a further 17 men waited in vain to be sent on their operations until the final days of the war. http://www.scsssfund.org.uk/media_czechoslovakia_para.doc


Máme tu vpravo i snímek na nìm¾ je on a skupiny INTRANSITIVE pøed jejich odletem:
A photo of the members of Para-Groups INTRANSITIVE and TIN together with Staff Captain Jaroslav Šustr in the final stage of preparation for operations. From left: Jaroslav Šustr, Vojtech Lukaštík, Václav Kindl, Bohuslav Grabovský, in front of them Jaroslav Švarc and Ludvík Cupal.


Od èervna 1944 byl Jaroslav Šustr vojenským a leteckým pøidìlencem v Èínì. Po válce nenašel doma matku, otce, dva bratry ani svoji man¾elku Miloslavu. Ta nechtìla opustit svoji nemocnou matku, gestapo ji zatklo a dalo do vazby policejního øeditelství Praha (v dokumentech se uvádí è. 5773 z 13. VII. 1942 – pøípis ulo¾en v zás. odd. Rychnov n.Kn. Po vyšetøování ji pøevezli do koncentraèního tábora, kde byla umuèena 19. XI. 1942. Na evidenèním listu rychnovského mìstského úøadu je uvedeno dle údajù man¾ela ze dne 14. X. 1945 zemøela v koncentraèním táboøe v Osvìnèimì. Jaroslav Šustr pak pracoval na generálním štábu ministerstva obrany, od listopadu 1946 pùsobil u spojenecké kontrolní rady v Berlínì a podobnì jako jiní vojáci ze Západu zaèal mít i on øadu potí¾í. Proto se ¾enou i dvìma syny emigroval do Ameriky v roce 1948. U nás byl prohlášen za zbìha a degradován na vojína.


Osudy našich emigrantù v cizinì po roce 1948 nebyly vùbec snadné. Pováleèná euforie pøetrvávala, podcenilo se nebezpeèí totality a i nedostatek pracovních pøíle¾itostí v cizinì završoval nesèetné problémy našich spoluobèanù v emigraci. Šustr zkoušel všelicos, a¾ jednou èetl v novinách, ¾e jakási pila v Minnesotì marnì hledá úèetního, tak se chopil pøíle¾itosti, zatelefonoval tam a mìl pøijet co nejdøíve. Za poslední peníze koupil ojetý automobil, nalo¾il rodinu a vydal se na 2000 km dlouhou pou». Jako voják mìl v krvi dochvilnost a dorazil do mìsteèka døív, aby mìl èas na pøípravu. Kdy¾ k nìmu dojí¾dìli, uvidìl, ¾e se tam staví slavobrána s nápisem Welcome! To ho zaujalo a zeptal se, koho to èekají. Nevìøil, kdy¾ uslyšel, ¾e se v mìstì má usadit nìjaký plukovník, pracovat na pile a ¾e to prý bude za posledních sto let první emigrant u nich. Kdy¾ se pak lidé dozvìdìli, ¾e právì on je tím plukovníkem, nakonec spoleènì odjeli ke starostovi, který byl navíc majitelem oné pily. Pak následovaly i okresní rozhlasové stanice a televize, pøivítání bylo velkolepé, rodinu zavedli do zaøízeného domku, v gará¾i stál automobil, v kuchyni byla chladnièka i plná mraznièka. Není tedy divu, ¾e se Šustrovi cítili jako Alenka v øíši divù. Šustr si zakrátko spoluobèany získal, dobøe pracoval a s lidmi se pøátelil. Díky jeho neobyèejnì bohatým zkušenostem a politickému i vojenskému pøehledu ho rozhlas po¾ádal o spolupráci a komentování mezinárodní situace. Jako voják k ní mìl zasvìcené komentáøe, jméno si musel však zmìnit na Sustar, proto¾e na pùvodním Šustr si Amerièané lámali jazyk. Takto vylíèil svoje setkání s Jaroslavem Šustrem èeskoslovenský dùstojník Bohumil Moravec, ¾ijící pozdìji v Kanadì.


V USA se Jaroslav Šustr anga¾oval v exilové Spoleènosti pro vìdy a umìní a spolupracoval s FBI jako odborník na východoevropskou problematiku.
He was a news analyst for KDKA from 1955 to 1958, founded the formel Allegheny Academy in Allison Park and was deputy director of the Internacional Studies Institute at Westminster College in New Wilmington.


Citujme ještì z Pittsburgh Post-Gazette, Nov. 16, 1998:Mr. Sustar´s mother, father, two brothers, and first wife, Mila, were executed by the Germans reprisal for his resistance activities, tedy to, co u¾ víme, ¾e Nìmci popravili jeho první man¾elku, matku, otce a dva bratry odvetou za jeho odbojové aktivity. Mr Sustar is survived by his wife, Joyce Mary Sustar; three sonns Vladimír of Monaca, Peter of Valencia, Butler County, Myron of Terryville, Conn.; and eight grandchildren. Tedy ¾e pozùstalými jsou jeho ¾ena, tøi synové a osm vnouèat.


Where is George? This is a question. Kde se ztratila stopa jeho syna Jiøího, nevím L Rychnovská evidence obyvatel má k Jiøímu Šustrovi dva dokumenty - policejní pøihlášku / Polizeiliche Anmeldung, narozen v Praze 11. 4. 1936, Promenádní 625, den pøíchodu 11. èervence 1942, odhlášen 5. 11. 1945 Praha, pøedchozí bydlištì RK, Rašínova 813, podpis majitelé bytu Jindøich Bro¾ a Vlad. Kalendovská.


Druhý dokument je pøihláška k pøechodnému pobytu, den pøíchodu 9. 3. 1953, trvalé bydlištì Višòová, okr. Frýdlant v È., n. p. Juta, podpis ubytovatele Jarmila Fryèová i majitele bytu, den pøíchodu 9. 3. 1953. Dál nevím L.


Doma byl Jaroslav Šustr po pádu komunistického re¾imu posmrtnì rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. A teï dovolte pár vìt o jeho švagrovi Františku Fryèovi (1895 Praha - 1973 Rychnov nad Knì¾nou). Tady se opírám o text Josefa Juzy a další dokumenty. V souvislosti s Hitlerovými pøípravami na válku pøijali naši zpravodajci k získávání informací spolupráci s nìmeckým agentem A-54, no a tuto èinnost zajiš»oval František Fryè. Od onoho agenta (my u¾ víme, ¾e jím byl Paul Thümmel; viz kniha Rudolfa Ströbingera Agent A-54) získal mnohé podklady k dalším rozhodnutím, jen¾e údaje o pøipravovaných bøeznových událostech 1939 vyhodnotilo vedení ministerstva národní obrany jako nepodlo¾ené. Zpravodajské oddìlení však vsadilo na svìdectví A-54 (ten koncem února 1939 signalizoval bezprostøední nebezpeèí) a pøipravilo jak likvidaci dokumentù, tak akci na jejich záchranu. Ty nejcennìjší z nich tak byly 14. bøezna 1939 pøepraveny do Anglie. Jedenáct èeskoslovenských zpravodajcù v èele s plk. gšt. Františkem Moravcem, mezi nimi¾ byl i František Fryè, se do Velké Británie pøesunulo na palubì letadla spoleènosti KLM a pøistálo na londýnském civilním letišti Croydon dvacet minut pøed jedenáctou hodinou veèer 14. bøezna 1939, tedy jen pár hodin pøed obsazením zbytku Èech a Moravy nìmeckou armádou. Fryèova rodina v záøí 1939 tajnì pøešla hranice do Polska, pak do Francie a po roce do Anglie.


Major František Fryè (na snímku z roku 1944) byl za 2. svìtové války ve zpravodajské slu¾bì ministerstva národní obrany èeskoslovenské exilové vlády v Londýnì pøednostou zpravodajské skupiny A prvního oddìlení ofenzivního zpravodajství. To spadalo pod II. správu odboru MNO, vedeného jeho pøednostou plk. gšt. Františkem Moravcem, a to u¾ víme, ¾e štkpt. gšt. Jaroslav Šustr byl ve velitelské sekci - spolu s pplk. Karlem Paleèkem - pøednostou zvláštní skupiny D.


Po osvobození pùsobil František Fryè v letech 1945-1949 jako pøednosta šifrového oddìlení na ministerstvu zahranièních vìcí v Praze. Po svém prvním zatèení 23. 4. 1948 a tøímìsíèní vazbì v pankrácké vìznici byl penzionován. 1949 byl zatèen znovu v souvislosti s akcí internace re¾imu nepohodlných osob s kódovým oznaèením D/4 a vìznìn na Mírovì na základì informací J. Byd¾ovského, který se domníval, ¾e plukovník Fryè odešel do exilu. Proto jej uvedl ve vynuceném doznání jako spolupachatele vra¾dy Jana Masaryka. Aèkoliv byl plk. Fryè podroben tì¾kému fyzickému i psychickému týrání, veškerá svá obvinìní neustále popíral. Obdivuhodná odvaha a stateènost, s jakou dokázal èelit svým vyšetøovatelùm, byla jedním z hlavních dùvodù, proè bylo vykonstruované obvinìní z vra¾dy Jana Masaryka sta¾eno. Proto byl v roce 1950 na základì nedostatku dùkazù odsouzen „pouze“ ke tøem letùm tì¾kého ¾aláøe.


Po svém propuštìní a odpykání trestu ¾il v ústraní v Rychnovì nad Knì¾nou. V listopadu 1968 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost; v bøeznu 2000 ho in memoriam jmenoval místopøedseda vlády ÈR a ministr zahranièních vìcí do èestné hodnosti velvyslance s pamìtní medailí za jeho pøínos zahranièní slu¾bì ÈSR.
Je pochován na rychnovském høbitovì.

Josef Krám

Další èlánky autora:
Já chci také hvìzdu
Zmiják
Políbila ji múza
Pium falsum
Byl Ferda Mravenc v Rychnovì?
Rozhovor s Luborem Boøkem
Unikátní nález
O Rychnovácích, co unesli váleènou loï
Bezruký Frantík 
Nejen o kristiánce
Padna na Jelenu
Rychnov není v Rusku
K narozeninám Lubora Boøka
Za Jiøím Šlitrem
Být profík se vyplatí
Jsem pohyblivý jako veška
Katovna v pustém lese
Hoøeòák z Lázní Bìlohrad
Hrabalení aneb Blecha z Rychnova
Muzeum hraèek
Interview over sea
O Jiøím Šlitrovi a garmošce
O støele Littlejohn
Co se musí stát?
Profesor s hlavou Hadrem ovázanou
Ohlédnutí za 35. folklorními slavnostmi pod Zvièinou
Èrven druhý
Pod fùrou hnoje do Ameriky
Proè máme Dobrovského
Jetti v Rychnovì
Jetti v hrobì
Zamyšlení pøed pamìtní deskou
Zámek Kinských
V Galerii P
Teze o Václavu Hankovi
Hokejka legendárního mu¾stva


Komentáøe
Poslední komentáø: 28.03.2010  00:00
 Datum
Jméno
Téma
 28.03.  00:00 nela diky
 01.10.  01:57 venca
 29.09.  14:35 EvaP