Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Xenie,
zítra René.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

®ivot v zemi dlouhého bílého mraku

 

O tom, jak  ¾il v "Zemi dlouhého bílého mraku" nám vyprávìl dlouholetý televizní pracovník Èeské televize - studio Ostrava Ing. Petr Najman.

 

Èeská televize v Ostravì u¾ nìco pamatuje - na konci tohoto roku  - 31. prosince  bude slavit abrahamoviny. Kolik se tam za ta léta vystøídalo lidí ? Okolo jednoho a pùl tisíce. A ka¾dý z nich mìl v té slo¾ité skládaèce místo. Dùle¾ité. Staèila sebemen¹í chybièka, ¹koda na obrazovce u¾ byla nenahraditelná. Jména tìch, kteøí poøady tvoøili a tvoøí se objevují na titulcích, ti ostatní jsou stejnì dùle¾ití. Jedním z nich je ing. Petr Najman.

Po ukonèení vysoké ¹koly a roèní vojenské slu¾bì se jen krátce zdr¾el v Praze a u¾ v roce 1969 nastoupil do Èeskoslovenské televize Ostrava, aby v ní vydr¾el do dne¹ka. Jeho pracovní postup byl velmi zajímavý od øadového technika ve studiu a na pøenosech a¾ do studia Bezruè, které bylo a je dosud srdcem ostravské televize.  Pùsobí tam jako hlavní in¾enýr a v Ostravské televizi pracuje tøicet pìt let. Jen jednou jí byl  nevìrný. O nevìøe se zpravidla nehovoøí, ale proto¾e tato se odehrávala dvacet tisíc kilometrù daleko na východì, mù¾e  se zveøejnit.

Proè jste byl televizi nevìrný?

Ta nevìra trvala jenom necelé dva roky a to jsem pobýval na Novém Zélandì.

Tam se nejezdí tak èasto.

Je to skuteènì na opaèné stranì zemìkoule. Nìkdy v roce 1992 èetla moje ¾ena v novinách nabídku soukromé ¹koly: "Chcete ¾ít na Novém Zélandu? Chcete tam pracovat? Chcete tam podnikat? Chcete tam studovat?" No a my jsme se zkontaktovali, v první fázi to vypadalo, ¾e s námi pojede studovat i ná¹ nejstar¹í syn - máme syny tøi. Na podzim 1992 jsme za¾ádali novozélandské velvyslanectví o "residence permit" - co¾ je právo na vystìhování, k tomu jsme museli dodat je¹tì mnoho dal¹ích papírù a po pùl roce jsme jim poslali pasy a dostali jsme vízum nìkdy v bøeznu.. Za prodaného Favorita jsme koupili letenky a v èervnu jsme odletìli. Moje ¾ena, ètrnáctiletý syn a já.

Poèítali jste s tím, ¾e se vrátíte?

Na¹ím hlavním cílem bylo - nauèit se jazyk  a potom se vrátit domù.

Nemìli jsme ¾ádné kontakty, cestovali jsme na divoko. Po dvacetisedmi hodinách èistého letu se zastávkami v Arabských Emirátech, Kuala Lumpur - tam jsme byli celý den, Malajsie, Brisbane v Australii, jsme pøistáli v cíli na¹í cesty v obrovském mìstì Aucklandu. Mìsto je skuteènì rozsáhlé, proto¾e jen ve støedu je tzv. down town, vý¹kové budovy, v nich jsou jen banky, podniky, v¹ichni ostatní bydlí v malých domeècích rozhozených desítky kilometrù kolem. Pøipadali jsme si tam ztraceni a navíc konec èervna a zima, tak pìt a¾ deset stupòù. Mírná, ale nám bylo moc zima a první jsme kupovali pono¾ky.

Hned na leti¹ti jsem se zeptal jednoho zøízence, co jako novì pøíchozí máme dìlat a ukázal jsem  mu pas. "No, výbornì, blahopøeji vám. Jste tady vítání. Mù¾ete tady pracovat studovat, dìlat co chcete. Vítejte na Novém Zélandu."

Mìsto Auckland bylo pro nás veliké a tak jsme se vlakem pøevezli asi sedmset kilometrù do hlavního mìsta Wellingtonu. Tak jsme hned pøi jízdì vlakem  mohli poznat, jak je Nový Zéland geograficky velmi zajímavý. I na tak krátké vzdálenosti se støídala rùzná scenérie. Chvíli krajina jako u nás, mìsta a kopeèky kolem, pak projí¾díte stepí, jako nìkde v Kazachstanu, projedete tunelem a jste v de¹tném pralese. A tìch fjordù jako v Norsku. A jsou tam oblasti velkých de¹»ù, kde stále pr¹í. U nás napr¹í asi 6O centimetrù a tam a¾ 12 metrù za rok! Víte kolik to je vody! Bez de¹tníku ani ránu!

Wellington je men¹í mìsto, má asi tolik obyvatel jako Ostrava. Pronajali jsme si zaøízený domek. To, ¾e jsme mìli "residence  permit" nám otevíralo dveøe v¹ude. I podporu jsme hned dostali. Tisíc tøi sta dolarù - jeden dolar se rovnal marce . Za domek jsme platili devìt set dolarù a zbytek nám musel staèit na v¹echno ostatní. I auto jsme si pozdìji koupili za dva tisíce - tisíc jsme dali hotovì a potom spláceli po stovce. Jinak to ne¹lo. Jezdí se tam vlevo, ale benzín je levnìj¹í ne¾ v Evropì. My jsme byli jediní, kteøí chodili do supermarketu pì¹ky. Lidé nám zastavovali a ptali se nás, zda se nám neporouchalo auto a chtìli nás svézt. Novozélanïané jsou vynikající národ. Rádi pomáhají, zvlá¹tì cizincùm a jsou velmi pøátel¹tí.

Zaèaly vám normální lidské starosti, ale na druhé stranì zemìkoule.

Nejdùle¾itìj¹í byla ¹kola. Chlapec zaèal chodit za týden po pøíchodu. A moc se mu tam líbilo. Mìli tam tøi tìlocvièny, høi¹tì, o pøestávkách hráli tenis. Pøedmìtù mìli jenom ¹est a je¹tì si mohli vybírat. Kdy¾ mìl nìkdo zamìøení humanitní, bylo mu vyhovìno. A technik si vybral také potøebné pøedmìty. Bohu¾el po návratu se mu tamìj¹í ¹kola nepoèítala. Musel dohánìt, ale zato umí perfektnì anglicky. A dnes mu to usnadòuje práci.

My jsme se okam¾itì pøihlásili do jazykových kursù, man¾elka zaèáteèník, já do pokroèilých. Tím, ¾e jsme mìli permit, mìli jsme to levné. Platili jsme sto dolarù, Japonci tisíc.

A hledali jsme zamìstnání. Man¾elka je zdravotní sestra, její vzdìlání se tam neuznávalo. Pracovala jako au-pair, a moc se jí práce s dìtmi líbila.

Já jsem se poohlí¾el jako by u veøejné televize, ale odmítli mì. Právì propou¹tìli. Uchytil jsem se v servisní dílnì  na opravy televizorù.

Podpora skonèila?

Samozøejmì. Ka¾dý mìsíc jsem podepisoval papír, ¾e jsem je¹tì nena¹el èi na¹el práci. Tam se moc pracuje na polovièní èi je¹tì men¹í úvazek. Je to výhodné. Zamìstná se tak více lidí. I já jsem pracoval jen tøicet dva hodin týdnì. A kdy¾ plat pøekroèí vý¹ku podpory, odejmou ji.

Je tam velmi dobrá sociální sí». Existuje tam asi dvacet druhù podpor. I pro studenty, kteøí ji potom splácejí. Obecné vzdìlání je zdarma - anglická tradice  -  Univerzity - mají jich nìkolik -  se platí. Nový Zéland je èlenem britského spoleèenství. Mají jen ministerského pøedsedu, ale vládne jim královna. Takových zemí je na svìtì pøes ¹edesát. Mají se lépe ne¾ ostatní.

Byli jste tam dva roky. Co jste si pøinesli? Nemyslím v ta¹ce?

Pokud jde o hmotné po¾itky, tak to bylo pøesnì fifty - fifty. Abychom mohli odjet, prodali jsme staré auto. A kdy¾ jsme se vrátili, koupili jsme si opìt auto. Ale pøinesli jsme si tøi základní zku¹enosti.

Za prvé multinárodnostní stát je pro ¾ivot velmi dobrý. V¹ude kolem vás se pohybují jiné národnosti. Stojíte ve frontì - pøed vámi Èíòan, za vámi Japonec nebo Ind. Nový Zéland pùvodnì patøil jenom Maorùm. Dnes jich tam ¾ije deset procent, ale devadesát procent nápisù je v pùvodním jazyce Maorù. Je pravda, ¾e to s tím jejich vzdìláváním je slo¾itìj¹í. Ale pracují jako øidièi, taxikáøi, v bankách, v obchodì. Pøevahu mají Indové a Èíòani. Japonci jsou nejinteligentnìj¹í. Kdy¾ jsme jim øekli, odkud jsme, ihned jmenovali Prahu. Kontakt s lidmi byl skuteènì pøíjemný. I kolem nás bydleli lidé rùzných národností. Nejblí¾e byli Malajsijci. A potom ©výcaøi. K tomu mám jednu historku. ®ilo se nám tam pomìrnì dobøe, ale nejvíc nám chybìl chléb, ten ná¹, èeský nebo evropský. A teï si pøedstavte, ¾e jednou tìsnì pøed vánocemi u nás zazvonil soused ©výcar, ¾ijící tam u¾ ètyøicet rokù. "Pøinesl jsem vám dárek!" A vytáhl chléb pøesnì takový, jaký se peèe v Ostravì. Mìl jsem radost. Dovìdìl jsem se, ¾e jeho syn má pekárnu a peèe evropský chléb. U¾ jsme jinde chléb nekupovali.

Je¹tì k té multinárodnosti. S jinými národnostmi jsme se setkávali i v kurzech.  Nový Zéland a Australie jsou toti¾ nejvìt¹ími støedisky pro výuku angliètiny. ®ena chodila do kurzu s dvaceti  Èíòankami a dokonce i uèitelka byla Èíòanka. Pozdìji se seznámila s  paní Irinou z Ruska. V kurzu mluvily spolu rusky a potom i doma se mnou stejnì hovoøila. Ale pozdìji se u¾ na¹ly v angliètinì.

Za druhé, poznal jsem, ¾e jsou tam hlavnì malé podniky - tak deset a¾ dvacet zamìstnancù! Prùmysl je velmi skromný. Jednou jsme objevili fabriku s tisíci zamìstnanci.  A co hlavnì - obrovská stáda  ovcí. Ovèí vlna je jejich hlavní vývozní artikl. Území Nového Zélandu . se rovná asi bývalému Èeskoslovensku. ®ije tam na tøi miliony obyvatel a chovají ¹edesát milionù ovcí. Kdy¾ jedete krajinou, vlní se kolem vás jako  moøe.

Zamìstnávání cizincù je rovnì¾ zvlá¹tní. Mají radìji Asiaty a nesná¹ejí, kdy¾ jim do toho mluví tøeba chytrý Èech nebo jiný Evropan. I já jsem si z poèátku dovolil øíci, ¾e tohle bychom mìli udìlat jinak, lépe. "Proè, rok jim to vydr¾í a potom si nás pozvou znovu", øekl mi mùj zamìstnavatel.

Moc se mi líbilo v øímskokatolickém  kostele. Jsou tam také protestanti, anglikánská církev, jsou tam i jehovisté. I me¹ita tam stála a pravoslavný kostel. Po m¹i svaté se køtil nìjaký chlapec. Knìz ho vzal a nesl po celém kostele, aby ho pøedstavil farníkùm. Po m¹i mìli v druhé èásti kostela posezení. V¹ichni byli veselí.  Jen u nás lidé poøád pøemý¹lejí a øe¹í problémy - v práci i doma.

Pobyt na Novém Zélandì byl pro mì obrovským pøínosem. I kdy¾ ten chleba je v¹ude o dvou kùrkách. Tak krajina je velmi prázdná, proto¾e je tam víc ovcí ne¾ lidé. Poèasí je tam mírné. Nejsou tam velké tepelné výkyvy. Moøe je chladné a koupat se dá opravdu jenom bìhem léta. Proto¾e je to pøímoøská zemì, dují tam silné vìtry, èasto pr¹í. Je tam mnoho krásných jezer plných ryb. I vánoce tráví lidé u vody, veèer jdou v trièku nakupovat a koupí si zvadlou borovièku. Nevydr¾ela to vedro.  Ale pohlednice si posílají zasnì¾ené, i kdy¾ sníh mají jen na horách.

Pro nás to byl nejsnadnìj¹í úkol, jak vyuèit na¹e syny anglickému jazyku. Ti dva star¹í se tam vystøídali po ètyøech mìsících. Také poznali, jak se jinde ¾ije.

My si nemáme naè stì¾ovat. Pøijedete z ciziny a u nás v¹echno funguje. Na Novém Zélandu mají papírovì vy¹¹í hrubý národní dùchod, ale kdy¾ tam ¾ijete, poznáte normální ¾ivot. Polovina obyvatel se má tak na doraz, ètvrtina  se má moc ¹patnì - to jsou ti nezamìstnaní a ètvrtina si ¾ije velmi dobøe. Nevidìl jsem tam ¾ebráka, ani bezdomovce. Ale je tam taková móda, ¾e ¾eny chodí nakupovat v teplácích a na eleganci se tam moc nedá.

Kdy¾ u¾ jsme na Novém Zélandu, musíme poznat kulturu, i vypravili jsme se do divadla. A pøedstavte si, hráli jenom jednou za mìsíc!!! Èlovìk v cizinì moc strádá a èím je star¹í, potøebuje nìco ze své zemì. Já jsem se u¾ od mládí zajímal o cizí jazyky, poslouchám vysílání cizích stanic. A tam jenom angliètina! Já jsem tam jel sice pro to, abych se zdokonalil,  ale jezte poøád svíèkovou s knedlíkem! A¾ pozdìji jsem objevil jednu stanici, která vysílala v nedìli pro øecké men¹iny. Rád jsem ji poslouchal.

Je tam i Èeská komunita, setkávají se v Èeskoslovenském klubu.

Mají tam domovy dùchodcù?

Ano, dokonce jsem v jednom instaloval nìjaké zaøízení. No, vybavení nic moc, jednoduché pokojíèky, ale péèe dobrá. Mìli tam i èítárnu, stravování i lékaøe. Spoleèenská úroveò zemì se pozná podle toho, jak se starají o staré lidi. Tam se starají dobøe.

Vidìl jste novozélandský symbol - ptáka KIVI?

Byli jsme v de¹tném pralese, kde KIVI ¾ije. Je to pták nelétavý a noèní. Chodili jsme po cestièkách, pr¹elo a ptáka jsme nevidìli. ©li jsme za ním do Zoo, tam byl zalezlý a také jsme ho nevidìli. Nevidí ho ani domácí a turista, který pøijede jenom na krátký pobyt, ho také nevidí. Jen se mne ptali, jakého ptáka máme jako symbol my. Bohu¾el, máme jen strom - lípu, musel jsem pøiznat.

Kivi se tam pìstuje jako ovoce, ale není pùvodní, pøi¹lo z Èíny. Je to druhý vývozní artikl a pìstuje se na konstrukcích podobnì jako chmel.

Na co nejvíc vzpomínáte?

No, na celý pobyt. Na to, jak jsme se choulili v zimì u elektrických kamen, proto¾e tam neznají ústøední topení, okna jsou jednoduchá a zdi také nemají moc velkou tlou¹»ku. Na vyjí¾ïky do krásné krajiny a na dlouhé fjordy. Na to, jak se tam støídá poèasí. Vstanete, je hezky, posnídáte a venku lije, jdete do práce a vítr vám bere de¹tník.

Je tam opravdu krásnì, ale  pøece jenom jsme pro¾ívali ty nejhezèí  chvíle v¾dy, kdy¾ nám nìco pøipomnìlo domov. Tøeba ten chléb od ©výcara.

 

Na pobyt na AO TEA ROA vzpomínal Ing. Petr Najman s Hanou Juraèákovou



Komentáøe
Poslední komentáø: 15.03.2005  18:44
 Datum
Jméno
Téma
 15.03.  18:44 èertovokvítko ®ivot v zemi dlouhého bílého mraku
 13.02.  00:15 Vlastimil Nový Zéland
 12.02.  07:54 Jitka symbol
 10.02.  01:51 Eva tajemná zemì
 09.02.  14:41 Janina tam by se mi líbilo