Weekend s Annou
Kdy¾ se daøí, tak se daøí. Jeden týden není o nudu nouze a pak se to sesype nìkolik akcí najednou. Tak jako tento týden. Nejprve pøišla anonce na Magický weekend na Kosti a podle programu to mìlo být velmi zajímavé. Samozøejmì jsme s man¾elkou shodli na tom, ¾e není o èem diskutovat. Pojede se na Kost u¾ v sobotu, proto¾e tam bude vìtší více zajímavostí. 
Rána pøišla v pondìlí, kdy¾ mi Kyselka poslala upozornìní, ¾e na Jizerské louce je skláøská pou». Tak co teï. Anenská pou» je pouze v sobotu. Na Jizerskou louku se chodí pìšky anebo na kole a to mé nohy trochu poznamená. V nedìli pak budu jako ušlá pneumatika. Naštìstí je parkovištì rovnou pod hradem a tak se nebudu muset pøesouvat na vozejèku. Dojednáno, vykonáno.
V sobotu ráno jsme se zaèali vypravovat a jak bývá zvykem, ¾ádný velký kvalt se nekoná. Ještì ne¾ se vypravíme z bytu, kouknout na stránky chmu, jak se budou chovat mráèci. Chovat se budou jako utr¾ený ze øetìzu. Ne¾ jsme se pokochali pohledem do poèítaèe, letmý pohled z okna nám øíká, ¾e lije jako z konve. Zastavíme vypravování se a zaèneme pøemýšlet, co se tedy dá dìlat. Ne¾ se k nìèemu rozhodneme, svítí sluníèko. Znovu pohled na monitor a koukejme, je tam mezera mezi mraky. Jedeme! Dobalit a hurá do auta.
Sotva nastoupíme, prší. Pršelo celou cestu. V okam¾iku dojezdu na parkovištì v Jizerkách - konec deštì. Hrdì se hlásím k tomu, ¾e jsem to tak zaøídil. Ne¾ dojdeme dolù k Panskému domu, mokneme. Proè bych vám to poøád opakoval. Tak se to opakovalo po celý den.
Ještì štìstí, ¾e do Jizerek nechodí ¾ádní zmìkèilí turisti a cukrátka. Pokud se tam nìjaký tak zvaný „astrachánec“ nacházel, jistì vèas emigroval zpìt do podhoøí (kde také pršelo) a tam se mohl pohodlnì rekreovat. My chlapi (a ¾enský) ošlehaní vìtry kavárenských ventilátorù jsme vydr¾eli a pøe¾ili rùzné hrátky a soutì¾e, které pro nás pøipravili muzejníci a panskodomovci, kteøí se nakonec utkali v døevorubeckých kláních.
Zajímavá byla také ly¾aøská štafeta. Jezdci pádlovali s takovou vervou, ¾e pod ly¾emi i tráva vysychala.Vùbec nebylo dùle¾ité, kdo vyhrál. Vlastnì vyhráli všichni, i diváci. Pytlácký pøístøešek pytláka a èarostøelce byl v oble¾ení velkých i malých. Bodej» by ne. Pytlák mìl pøed sebou kotlík, ve kterém ¾hnulo døevìné uhlí a na nìm se pøihøíval kelímek s olovem. V ruce dr¾el prastarou formu na odlévání kulí a vtipnou formou doprovázel svojí èinnost, podrobným výkladem, i s vysvìtlováním proè se vlastnì na Jizerkách pytlaèilo.
Ti, kteøí nemìli pušku pytlaèku, mohli zbohatnout pøi rý¾ování drahých kamenù. Byly tam skuteènì zamíchané granátky. Zápal s jakým se do práce vrhali nejen dìti, byl skuteènì zapálený. Další si mohli odzkoušet svùj odhad. Odøíznout špalík tak, aby vá¾il pùl kila a odseknout z távy sekerou kus o délce deset centimetrù není tak lehké. Komu se podaøilo, byl odmìnìn.
Pro ty, kteøí nejsou soutì¾ivým typem, bylo pøipraveno dost jiných atrakcí. Správný šraml vyhrával pøed muzeem jednu lidovku za druhou. Zpìv a tanec se v pauzách mezi jasnou oblohou pøenášel do baráku a v pohodì se pokraèovalo. U stánkù, trhovci a øemeslníci, prodávali a vyrábìli pod dohledem koukalù (èumilù) se èinili seè jim síly staèily. Teplá medovina, studená puškvorcová a ostatní liduplné kapaliny mizely v útrobách úèastníkù pouti spolu s pivem. K zakousnutí bylo také dost materiálu. Klasické i místní speciality chutnaly výbornì. Na rozlouèenou nám zahrála Sešlost a my jsme šlapali zpìt k autu na parkovištì. Samozøejmì jsme to za sucha nestihli. Já to beru jako bodré rozlouèení ducha Jizerek, ale Vìra je pøesvìdèena, ¾e to je mým couráním a fotografováním bouøkových mrakù.
Ale, stálo to za to…
Další foto zde
Mirek Herout