Lidový řezbář Josef Maceček z Bučkového na Horní Bečvě již více jak deset let vyřezává ptáčky

Pan Josef Maceček (nar. 1938) pochází ze samoty na Janinově Louce na Horní Bečvě. Z usedlosti v nadmořské výšce kolem 900 m bylo všude daleko, nevedla tam cesta ani elektřina. Po roce 1960 si koupili starší domek v Bučkovém, odtud je k nejbližší zastávce autobusu jen čtvrthodinka chůze po pěkném asfaltu.

Od nejútlejšího dětství je Josef Maceček obklopen přírodou. I když 40 let pracoval v MEZ Frenštát pod Radhoštěm u lisu, vracel se k přírodě výtvarným projevem, maloval pro přátele podle předlohy olejové obrazy. "Maloval jsem od malého kluka," řekl J. Maceček. "Ve škole jsem měl z kreslení vždycky jedničku. Hodně mi dal učitel František Maliňák ze Zašové, když k notám písniček, které jsme zpívali, nakreslil obrázky Valachů a Valašek. Později jsem se ve Frenštátě kamarádil s malíři amatéry, ti mne zasvětili do výtvarného kumštu. Kromě obrázků jsem maloval také talíře, obnovoval malbu soch, betlému, kreslil obrázky do pamětní knihy obecního úřadu Horní Bečva. Nakonec jsem musel malování nechat, protože terpentýn mi dráždil spojivky očí."

Pan Josef Maceček nezůstal dlouho nečinný, coby důchodce se pustil do vyřezávání ptáčků. V jeho dílničce je všechno, co poletuje po valašských horách, sýkory, ťuhýci, stehlíci, konipasi, ale také sojky, strakapoudi i exotičtí ptáci.
"Už jsem jich udělal přes tisíc," říká. "Všichni se rozletěli do světa." Jako materiál používá lipové dřevo, řez zásadně po letech, aby výsledná figura byla pevná. Barvy vodové a tempery, konečná úprava matný lak. Nožky z drátku. Větvička buková nebo lísková, kůra se neloupá, je pevná. Podnožka z lípy. "Nikdy předtím jsem nepracoval se dřevem, až v důchodu," vysvětluje pan Josef Maceček. "Mám spoustu knížek o ptácích. Vyřezávám je ve skutečné velikosti, barvy aby odpovídaly. A zase mi poradil jeden šikovný řezbář, jak přidělávat nožky, to byl opravdu problém, aby dobře držely. A dělat ptáčkům natočené hlavy, aby vypadali jako v pohybu. Nic nepřikrašluji. Lidem se zamlouvá, že dělám poctivě, jak je to v přírodě."

Vyřezávání ptáčků je jednodušší než řezat postavy. Nebo třeba ovečky, kde musí být dřevo z mladé lípy, měkčí, aby bylo možné vlnu nožíkem pěkně vypracovat. Ale zase tak jednoduché to není. "Někteří řezbáři zkoušeli dělat podle mne, ale ztroskotali na malbě. Neuměli namíchat barvy. Já, když jsem předtím maloval obrazy, mám v tom praxi. Umím namíchat barvy. Třeba sýkorka, aby měla přirozenou barvu, musí se použít žlutá, hnědá, černá - až má barva ten správný odstín. Na to matný lak, to se nesmí blyštět. Potřebuje to zkrátka svoje."

K řezání používá pan Maceček kolem deseti nožíků a dlátek. K malbě dvě krabice barev. Několik širokých hrnků zaplněných štětci. V další krabici jsou připraveny polotovary k dokončení řezby, další k vymalování. Na dvorku pod stříškou se suší lipové dřevo. Hotoví ptáčci, zavěšení v malé dílničce na hladké bílé stěně se zájmem pozorují, jak k jejich hejnku přibývají další.

Pan Maceček spolupracuje také s Valašským muzeem v přírodě, předvádí své umění na řezbářských dnech a na dnech řemesel, také během jarmarků. Příliš dlouho se v jeho v dílničce žádné hejnko dřevěných zpěváčků neohřeje, stále se rozlétají z Bučkového široko daleko. Vydávají svědectví o tom, že je na Valašsku člověk, který svým kumštem vnáší přírodu až do domovů.

Text a foto:Richard Sobotka