Pøed nìjakým èasem se v komentáøích pod vyprávìním o souboji malého Vietnamce Taie se záludnostmi èeštiny objevil nápad, aby se souèástí magazínu stal jazykový koutek, který by pomohl omést prach z vìdomostí, které jsme kdysi ve svém dìtství do hlav pracnì vpravili. A kdy¾ se na osobu, která tento nápad vypustila z úst, nesneslo hromobití, byl nápad rozšíøen o dotaz, zda bych se jazykového koutku neujala já. Ba dokonce se našla i taková „šprtka“, která slibovala, ¾e si oøe¾e tu¾tièku a posadí se do první lavice, aby jí neušlo ani slovo! (Zapomnìla ovšem, ¾e nejvìtší „šprti“ sedí v lavici poslední a nevyznaèují se oøezanou tu¾tièkou, nýbr¾ pytlíkem ovoce z vlastní zahrádky polo¾eným nenápadnì na uèitelský stolek…) Nu co¾! Mateøština mì ¾ivila po nìkolik desetiletí, tak se o takové malé poradenství pokusím. A kdy¾ ètenáøi nebudou spokojeni èi pomine zájem, jazykový koutek prostì skonèí…
Ostatní zvláštnosti ve shodì pøísudku s podmìtem
aneb Není jedno, zda vzpomínali mu¾i, èi ¾eny – i kdy¾ vzpomínali v utajení.
Jestli¾e není mluvnický rod podmìtu jednoznaèný, uplatòuje se tzv. shoda podlesmyslu. To znamená, ¾e se øídíme pøirozeným rodem podmìtu, napø. ve vìtách s podmìtem vyjádøených osobním zájmenem.
Napø. : Co (my) jsme se na vás navzpomínali! (vzpomínali mu¾i)
Co (my) jsme se na vás navzpomínaly! (vzpomínaly ¾eny)
Ve vìtách s podmìtem všeobecným (není ve vìtì uveden, ale rozumí se jím „nìjací lidé“) je shoda podle rodu mu¾ského ¾ivotného, píšeme tedy mìkké -i.
Napø.: Øíkali to na schùzi.
Vysílali to v televizi.
Ve vìtách s oslovením není podmìt slovnì vyjádøen ( mluvíme o podmìtunevyjádøeném), nabývá platnosti podmìtu podstatné jméno, které je ve vìtì oslovením.
Napø. : Chlapci, kde jste tak dlouho byli? (chlapci)
Tak jak jste se, dámy, rozhodly? (dámy)
Vy jste mì, dìti, neslyšely? (dìti)
Ve vìtách s podmìtem nevyjádøeným se øídíme pøirozeným rodem podstatného jména obsa¾eného v pøedchozí vìtì, k nìmu¾ se vìta s nevyjádøeným podmìtem vztahuje.
Napø.: Pùjèila jsem babièce a tetì kní¾ky, proto¾e nemìly co èíst. (babièka a teta )
Uèitel vysvìtlil chlapcùm uèivo ještì jednou, aby je lépe pochopili. (chlapci)
Je-li podmìtem výraz pro vyjádøení mno¾ství, tj. skupiny, øady, zástupy, davy, desítky, stovky, sta, tisíce, miliony atd., ve spojení s 2.pádem podstatného jména rodu mu¾ského¾ivotného, není podmìtem toto podstatné jméno, ale výraz, který vyjadøuje mno¾ství.
Napø.: Davy lidí se tísnily na námìstí.
Skupiny chlapcù pøicházely na stadion.
Tisíce divákù povzbuzovaly hráèe.
Jestli¾e stojí u takové vìty vìta vedlejší se stejným podmìtem jako je ve vìtì hlavní, mù¾eme psát ve vedlejší vìtì mìkké - i i tvrdé –y.
Napø.: Øady mu¾ù nastoupily na plochu stadionu, aby zacvièili (mu¾i) /zacvièily (øady) svou skladbu.
JAZYKOVÝ KOUTEK
