Bylo mi asi dvanáct roků, žil jsem v rodině venkovského učitele, jehož kočovný učitelský život začal v Šardicích na Moravském Slovácku a skončil v obci Hovězí na Valašsku. Bylo to skromné žití; na maso se mohlo jednou týdně v pátek do Masny Prcín.
Napřed šel ve čtyři ráno držet frontu starší bratr, vystřídala ho moje sestra a po ní, těsně před sedmou nastoupila máma, aby mohla koupit, co řezník nabídl plus pár kilo bůčku.
Maso přiváželi soudruzi v pátek záměrně, jelikož to celé křesťanské Hovězí drželo půst a bylo jasné, že se po týdenním odříkání neudrží a zhřeší, což si spoluobčané s rudými knížkami přáli ze všeho nejvíc.
Žili jsme skromně, ale šťastně. Jako Diogenés v sudu. Každý den k večeru jsem chodil ke Kašparům do Hořanska na čerstvě podojené mléko od stračeny Barče. A že to bylo mléko husté, jak pravá smetana. Ne ta dnešní.
Nosil jsem ho v konvici a už se těšil, až bude v kameňáku na sedmém schodu ve sklepě chladnout a já se budu tajně vkrádat, abych si prstem nabral co nejvíc té smetanové pochoutky.
Jednou jsem se však zatoulal na fotbalové hřiště hovězské horské ligy. Lítal jsem tam za mičudou i s konví v ruce; nemohl jsem ji postavit, jelikož jsem věděl, že nesmím vylít ani kapku toho vzácného moku.
Když jsem asi po hodině pobíhání zpozoroval, že v konvici to už nešplouchá, ale podivně buší. Otevřel jsem ji a k mé hrůze spatřil něco děsivého - na dně konve nebylo mléko, ale hrudky másla, které se stloukly při mém střečkování.
Byl to doma poprask. Ne, že by nebylo máslo potřebné, ale mléko bylo nadevše. Prostě univerzální nápoj k pečeným bramborům, do buchet či jen na bílou kávu a pro mého tenkrát ještě dalšího mrňavého brášku.
Táta mi vyhuboval, co se do mě vešlo a od té doby ve mně zůstal divně nepřátelský vztah k máslu. Odmítal jsem ho dlouhá léta z pomsty konzumovat a tedy jsem ani neregistroval jeho ceny.
Až včera jsem zjistil, že za posledních dvacet let kilo másla v českých obchodech podražilo o stovky procent. V roce 1989 stálo kilo v průměru čtyřicet korun. Nyní stojí 110 korun.
Údaje Českého statistického úřadu říkají, že v letech 1980 až 1989 byla cena másla jednotná - kilo za 40 korun. Cena v roce 1989 odpovídala těžce dotovanému zemědělství, nikoliv skutečné výrobní ceně.
Když se v Rakousku i u nás vylévaly z protestu proti jeho nízkým výkupním cenám hektolitry mléka do žump a krmily se jím telata, vzpomněl jsem si na stračenu Barču od Kašparů z Hořanska... S lítostí a nostalgií jsem pomyslel na zlé doby, které však byly šťastné, protože neznaly plýtvání a ničení Božího daru...
Alespoň u nás na Hovězí, kde dnes proto mají mnozí na svých hlavách máslo až třikrát těžší než kdysi...
Bylo mi asi dvanáct roků, žil jsem v rodině venkovského učitele, jehož kočovný učitelský život začal v Šardicích na Moravském Slovácku a skončil v obci Hovězí na Valašsku. Bylo to skromné žití; na maso se mohlo jednou týdně v pátek do Masny Prcín.