Babičky dnes žijí jinak
Dnešním našim babičkám je tak zhruba kolem 50ti let. Jsou to zřejmě poslední „babičky klasického typu“, protože další generace českých babiček už budou ovlivněny ve svých postojích a vztazích svody i nutnostmi novodobé české reality.
Co říci k definici či významu slova - babička. Je to slovo užívané tak často, že jeho definici jsem nikde nenašla. Řekne-li se „babička“ víme prostě o koho jde. Obsahově to pro nás znamená osoba stářím zesláblá, jemná, nedominantní, ale nepřehlédnutelná, která spíše než svým dětem dopřeje vnoučatům. 
Co si budeme povídat - nejvíce představu „babičky“ nám připomíná vyprávění Boženy Němcové o životě na Starém bělidle. Podle ní jsou to prostě starostlivá, vlídná stvoření, která mají „statut“ rodinného pomocníka a případného vychovatele dětí. Je samozřejmé, že musí být vždy připraveny a ochotny být vždy po ruce…
Ale?!
Babičky dnes začínají žít jinak. Začínají myslet jinak, starat se jinak a tak trochu méně o své děti a vnoučata. Pravda, kariéru, tu již nenahoní, ale lze si užívat toho, o čem se nám před několika lety ještě mohlo jen zdát, například mobilních telefonů a třeba i internetu.
Z dnešního trendu lze odvodit, že bude přibývat babiček, které než by ztrácely čas žvatláním s vnoučátky, budou intenzívně rozmýšlet, jak by zmnožily svůj finanční příjem, byť jen přivýdělkem (třeba načerno na vietnamské tržnici), aby mohly cestovat u nás, anebo vycestovat třeba na „Floridou“ či do „Bulharska“.
Věnují čas seznamkám pro třetí generaci, tráví hodiny na Univerzitách třetího věku. Také je zajímá turistika (nordic wolkink) a nezbytnými jsou samozřejmě i chirurgické úpravy třetí generaci potřebné.
Zkrátka dnešní babičky si chtějí prodloužit mládí nebo aspoň uchovat si přiměřenou pohybovou aktivitu. Ty tam jsou doby, kdy babičky v bačkorách a ušmudlaných zástěrách tloukly špačky u kamen a jejich jedinou zábavou byla televize, jedinou starostí co jíst a jedinou radostí vnoučátka. Inu, babičky stárnou pomaleji, doba jim to umožňuje a nesou si do stáří více vlastností dravého mládí. „Nezdržujte, ještě zkouším vydělávat, ještě chci cestovat, ještě se potřebuji ukazovat ve společnosti,“ tak už dnes slyšíme hovořit naše moderní babičky.
Střípky odjinud
Hlídání vnoučat je rizikové
Nechat babičku hlídat vnoučata nemusí být prý vždy ten nejlepší nápad. Říká to jedna studie, uveřejněná v jednom americkém časopise. Prokázala totiž, že babičky, které pomáhají s péčí o děti, mají vyšší riziko srdečních obtíží. Studie uvádí, že péče o vnoučata představuje velký stres a ten je hrozbou pro kardiovaskulární systém. Babičky pečující o vnoučata také častěji nedbají o své vlastní zdraví.
Výzkumu se zúčastnilo 54 412 žen (zdravotních sester), které se přihlásily do výzkumného projektu zaměřeného na zkoumání zdravotního stavu zdravotních sester. Během období čtyř let utrpělo 321 z nich infarkt myokardu. Analýza ukázala, že ženy, které se staraly o svá vnoučata více než 9 hodin týdně, měly vyšší riziko srdečních obtíží (i když byly zohledněny ostatní rizikové faktory, jako je nadváha či kouření). Studie však nedává odpověď na otázku, jak spolu péče o vnoučata a vyšší riziko kardiovaskulárních obtíží vzájemně souvisí.
Babičky ušetří rodičům spoustu peněz
Z výsledků průzkumu ve Velké Británii vyplynulo, že babičky a dědečkové jsou prostě k nezaplacení. Právě oni totiž ušetří britským rodinám ročně více než jeden bilion liber, které by jinak musely vydat za hlídání svých potomků!
Více než polovina z celkem 1 001 dotázaných prarodičů uvedla, že hlídá svá vnoučata pravidelně. Podle získaných údajů se jedná v průměru o čtyřicet dnů v roce, které stráví babičky a dědečkové hlídáním vnoučat mladších dvanácti let.
Průměrná hodinová taxa za hlídání jednoho dítěte agenturou se přitom ve Velké Británie pohybuje kolem tří liber. Především v době prázdnin znamená najatá chůva značné zatížení rodinného rozpočtu. A právě o prázdninách a ve svátcích nastupují babičky na hlídání nejčastěji.
Zatímco mnozí prarodiče svým dětem a vnoučatům spíše finančně vypomáhají a tím pádem si neberou nic ani za hlídání, najdou se výjimky, kdy v rodinách babičkám za hlídání platí. Ve většině těchto případů ovšem nejde o klasické vyplácení peněz, ale spíše o přilepšení v podobně dárků, pozorností a plnění tajných přání.
Z průzkumu také vyplynulo, že babičky svá vnoučata hlídají o něco déle než dědečkové.
Americké důchodce zajímají více cestovní katalogy než vnoučata
Všichni už dnes známe ty opálené důchodce z fotek, jak s odvahou a mladistvým entuziasmem dobývají svět v turistických autobusech. Americké dálnice brázdí obytné karavany s hrdou samolepkou na zádi: "Svůj důchod si užíváme, mladým nic nenecháme". Zatímco naše babičky a dědečkové šetřili každou stovku z důchodu, aby mohli "přilepšit mladým", jejich vrstevníci v Americe si naplno užívají své úspory. Svým dětem zaplatili studia, vše ostatní už je na nich. Tím ostatním se bohužel myslí i běžná pomoc mladé rodině - například hlídání dětí nebo prázdniny u babičky nejsou v Americe žádnou samozřejmostí. "Dají vám první splátku na dům, nikdy vám to nepřestanou připomínat a pak si zmizí na Floridu," shrnula jedna mladá maminka. Kanadský 
psycholog Paul Kropp se v knize Rodičem bez nerváků zabývá otázkou, jak se stalo, že nejstarší generace vyklidila své pozice v amerických a kanadských rodinách. Rozklad vícegenerační rodiny nastartovaly dle jeho názoru např. malé poválečné domky a byty, kam už se prarodiče nevešli. Velký vliv má také časté stěhování amerických a kanadských rodin za prací. Mladí lidé mění byt v průměru každý druhý rok, mladé rodiny mění dům asi za čtyři roky. Důležitá je i finanční nezávislost amerických seniorů, kteří již nepotřebují širší rodinu pro přežití. Zatímco před 70 lety patřili k nejchudší vrstvě společnosti, dnes jsou vrstvou nejbohatší, naopak na posledním místě stanula rodina s malými dětmi. Díky lékařské péči žijí senioři déle a kvalitněji. A tak si prostě chtějí užívat všechno to, co si předtím, třeba i kvůli vlastním dětem, museli odpírat. Představa, že by místo Alp a Pompejí měli zdolávat znovu hory plínek, dětský křik a nákupy za pracující snachu, je vůbec neláká. Přesto by se babičky a dědečkové podle něj neměli své role zcela vzdávat. V každé rodině může jednou nastat krize, kdy je potřeba podat pomocnou ruku. Ztráta zaměstnání, rozvod, nemoc, úmrtí, ale třeba i alkoholismus, drogy mohou rozložit mladou rodinu a ohrozit vývoj dětí. Tady může právě citový vztah babičky leccos zachránit. Ve vztahu rodičů k vlastním dětem jsou občas bouřlivější období, zvláště když dítě spěje do puberty. Je pěkné mít v rodině někoho, kdo v arogantní pubertální holce s fialovými vlasy a kroužky v nose dokáže laskavým pohledem vidět stále tu sladkou osmiletou holčičku.
Babičky v Holandsku se brání hlídání vnoučat
Nizozemské babičky mají stále méně času a chuti starat se o vnoučata. Podle průzkumu univerzity v Utrechtu bývají ženy ve věku 55 až 64 let oproti dřívějším časům stále zaměstnány a aktivně tráví volný čas. "Moderní babičky prostě chtějí vydělávat a i ve svém věku myslí na kariéru," tvrdí autoři výzkumu. Zvyšuje se proto počet rodin (dnes dvě třetiny), které vodí děti do předškolních zařízení nebo si sjednávají paní na hlídání.
A co na to naše seniorky???
Karla Adamcová
