Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek Emílie,
zítra Kateøina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Kdy¾ jezevèík dìlá prùzkum trhu
 
Ještì ne¾ zaènu vlastní vyprávìní tak, aby bylo v souladu s uvedeným nadpisem, dovolím si malou odboèku zdánlivì nesouvisející s pøíbìhem.
Jednou jsme  v úzkém krou¾ku seniorù, bývalých designerù  podniku  zabývajícím se výrobou vlnìných tkanin, rozebírali jako obvykle,  pøíèiny rozpadu textilního prùmyslu. V ¾ivé debatì  zaznívaly rùzné názory, dohady, závìry. Rozebírali jsme i otázku dovozu  tkanin z asijských zemí. Neplodnou diskusi uzavøel jeden kolega slovy: „ Prosím vás, co furt melete, nebýt Vietnamcù tak dneska nemáme v èem chodit!“  Vzhledem k tomu, ¾e v minulosti byl preferován  tì¾ký prùmysl, byla textilní výroba jako souèást lehkého prùmyslu, pouze na okraji ekonomických  zájmù státu. Nízké platy ovlivnily výši dùchodù, tak¾e ani designeøi, ve svìtì patøící k textilní elitì, si dnes nemohou nijak vyskakovat.
 
Vzhledem k tomu, ¾e jako dùchodci  se s výrokem kolegy ztoto¾òujeme, èas od èasu jsme s man¾elem navštìvovali vietnamské tr¾ištì za úèelem prùzkumu asijské nabídky textilních výrobkù. Tìchto prùzkumù  se zúèastnil i náš jezevèík, psí sleèna Dona, která má ji¾ od pøírody prùzkumnictví v krvi. Kromì této vlastnosti má ještì bezmeznou lásku k ¾rádlu a svému páníèkovi. Páníèek toti¾ nedoká¾e odolat jejím prosebným psím oèím, které tou¾ebnì vzhlí¾ejí ke všemu co je k snìdku. Kdy¾ prosebným, velejemným dotekem krátké tlapky na páníèkovu nohu ¾ebrá o kousek ¾vance, tak… no, nedejte jí! Prostì vidìno realisticky – jedná se o znaènì obézního, hladkosrstého jezevèíka, ale s milou a dobráckou vizá¾í.
Dodnes si nejsem jistá, která z tìch vlastností upoutala vietnamského prodavaèe vystavujícího své zbo¾í v koutì tr¾nice. S neobyèejným zájmem sledoval naši Donu a tichým, vemlouvavým hlasem k ní promlouval: „Pot, pot tady, pot, móc heska pes.“ Mùj polichocený, vstøícný úsmìv si vietnamský obchodník vylo¾il jako impuls k uzavøení výhodného obchodu. Man¾el, který stál opodál a nevšímal si nastávající obchodní transakce zpozornìl teprve ve chvíli, kdy mi Vietnamec úslu¾nì nabízel balíèek s bavlnìným povleèením se slovy: „Dam povleceni, ty dat pes?“
Nevzpomínám si, ¾e bych nìkdy vidìla u svého man¾ela tak agresivní, výhru¾ný výraz jako v okam¾iku, kdy se rozhoøèenì oboøil na chudáka prodavaèe: „Èlovìèe! Máte rozum? To není pes na guláš!!  Vydìšený Vietnamec dostal ze sebe jen omluvné: „Ne, ne, ne prosim, ne gulas, kamarat, kamarat!!
 A od té doby, odmítá mùj mu¾ chodit se mnou  na prùzkum vývoje asijské textilní výroby.
 
Jinou úsmìvnou historku mi vyprávìl jeden mùj kolega
Potøeboval ji¾ nutnì doplnit svoji  dosluhující garderobu bývalého úspìšného designera o nový artikl, v podobì cenovì dostupných kalhot. Vzhledem k tomu, ¾e ji¾ dávno pøestal klást dùraz na svìtové módní trendy, rozhodl se na vietnamském tr¾išti zakoupit kalhoty, které by podle jeho vyjádøení mìly nìco vydr¾et. Co - to mi neøekl.
Drobná, pùvabná Vietnamka z povzdálí sledovala, jak se mùj kolega pøehrabuje v nepøeberném mno¾ství kalhot, zkušenì prohmatává kvalitu tkanin, odborným mnutím mezi palcem a ukazovákem zkoumá hustotu osnovy a útku, pøibli¾uje tkaninu k oèím, aby posoudil, zda byla pou¾ita správná vazba….  zkrátka, nedokázal v sobì zapøít designera profesionála.
Mezitím èas bì¾el. Prodavaèka evidentnì ztrácela trpìlivost a poèínání zákazníka jí pøipadalo krajnì podezøelé. Ani¾ by tušila, ¾e ošuntìlý zákazník je nositelem øady zlatých medailí za textilní návrhy,  pøistoupila k nìmu právì ve chvíli, kdy si k pomyslnému pasu pøikládal bùhvíkolikáté kalhoty a otázala se nedùvìøivì: „Má pan penyz?“ (laskavý ètenáø, nech» vysloví nahlas). Kolega zcela konsternovaný otázkou se zapýøil a pøiznal nesmìle: „No, mám.“  Nejistota jeho vyjádøení pøimìla prodavaèku s krejèovským metrem kolem krku, ¾e k nìmu pøistoupila a pøísnì se zeptala: „A kolik mas penyz? zkusit kabinka!“  Ale to ji¾ kolega na nic neèekal a zdìšenì prchal z tr¾nice.
Teprve pozdìji mu došlo, ¾e pochybnost vietnamské prodavaèky se netýkala  jeho mu¾ství, ale obsahu jeho penì¾enky.
 
Rù¾ena Sosýnová
Další èlánky autorky:
Kdy¾ babièky propadnou poèítaèi
Kdy¾ andílkùm rostou rù¾ky
Kdy¾ babièky cvièí Tai - èi
Loutkové divadlo
Vìci mezi nebem a zemí
Kdy¾ obèan J. Z. vzpomíná
Kdy¾ pravnouèata cestovala
Kdy¾ zaèala škola
 
 
 
 


Komentáøe
Poslední komentáø: 25.12.2007  11:25
 Datum
Jméno
Téma
 25.12.  11:25 heroutova.vera "f¹ecko"
 05.10.  17:06 ZdeòkaT.
 02.10.  22:20 Rù¾ena Srdíèko pro Janu Vesuvanku
 01.10.  23:25 Jana Vesuvanka :-)))))
 30.09.  23:19 Rù¾ena
 30.09.  19:38 VìraK
 30.09.  09:27 wiki
 30.09.  09:18 Milada
 30.09.  08:44 Pavel
 30.09.  08:21 Kamila
 30.09.  08:20 VlastaV
 30.09.  07:30 denda04
 30.09.  01:32 JanaG