Velikost textu: normální | zvìt¹it | zmen¹itInternetový magazín nejen pro seniory  

Navigace

Svátek
Dnes slaví svátek René,
zítra Zina.

Mù¾ete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
U¾ivatel: nepøihlá¹en

Více informací o klubu a èlenství v nìm se mù¾ete dozvìdìt na stránkách na¹eho klubu.

Anketa
Náv¹tìvníci stránek - vìk náv¹tìvníkù. Dìkujeme za hlasování!
 
 
 
 

Statistika



Podporují nás
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydává: Spoleènost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 

ZÁLE®Í PØEDEV©ÍM NA NÁS

 
 

Jestli¾e si rodièe v zemích západní Evropy stì¾ují, ¾e si jejich dìti nevá¾í blahobytu, který pro nì po válce vybudovali a dìti na to odpovídají, ¾e kdy¾ je rodièe z hmotné stránky zcela zabezpeèili, vzali jim mo¾nost seberealizace, jedná se podle mého názoru ze strany rodièù o naivitu a dìti svá slova zase vìt¹inou nemyslí tak zcela vá¾nì. Rodièe by si mìli uvìdomit, ¾e dìti mají tendenci se bouøit a dávat najevo, ¾e si chtìjí ¾ít svùj vlastní ¾ivot, do kterého jim nebude nikdo mluvit. Jestli¾e v¹ak nìkde narazí, ve vìt¹inì pøípadù se vrací domù a to døíve opovrhované hmotné zabezpeèení jim je¹tì mù¾e pøijít vhod. Co se dìtí týèe, tak vìt¹ina z nich si jistì uvìdomuje, ¾e i v zemích západní Evropy, které jsou v mnoha ohledech dále ne¾ my, je spousta problémù, pøi jejich¾ øe¹ení se mohou seberealizovat. Proè v¹ak své rodièe trochu nepozlobit, kdy¾ èasto mívají tendenci mluvit jim do ¾ivota, ¾e ano?!

 
 

Mo¾nost seberealizace má mladý èlovìk i v Èeské republice. Lidé jsou rùzní, tak¾e ka¾dý mù¾e spatøovat smysl svého ¾ivota v nìèem jiném, co¾ je podle mého názoru dobøe. Myslím si, ¾e ta èást písnièky z filmu Pekaøùv císaø a císaøùv pekaø, ve které se zpívá:
"....ten dìlá to a ten zas tohle a v¹ichni dohromady udìláme moc....”, je naprosto pravdivá, i kdy¾ o pravdivosti nìkterých dal¹ích èástí této písnì by se dalo pochybovat. Mladý èlovìk v Èeské republice má navíc na rozdíl od svých vrstevníkù ze západní Evropy velmi èasto tu ”výhodu”, ¾e nebývá hmotnì tak dobøe zaji¹tìn, a mù¾e se tedy seberealizovat i v tomto smìru. Nìkdo jiný ov¹em zase nemá zájem hromadit hmotné statky a peníze a zamìøí svou pozornost na nìco jiného.Ten i onen, ale nejen mladí, by se v¹ak mìli sna¾it pøispìt k øe¹ení jednoho z nejnaléhavìj¹ích problémù, pøed který je spoleènost postavena. Jedná se o zhor¹ování na¹eho ¾ivotního prostøedí.

 
 

V¹iml jsem si, ¾e lidé mají èasto tendenci svádìt v¹echny nedostatky ze svého okolí na ty nahoøe, na na¹e politiky. To platí i v otázkách ochrany ¾ivotního prostøedí. I kdy¾ politici mohou za mnohé, myslím si, ¾e ka¾dý èlovìk by mìl co se ochrany ¾ivotního prostøedí týèe (ov¹em zdaleka nejen pøi øe¹ení tohoto problému) v¾dy nejdøíve zaèít sám u sebe. Øekl bych, ¾e na ka¾dém z nás ve velké míøe zále¾í, jestli se po lese nebudou válet odpadky, jestli nebudeme zneèi¹»ovat potok, který teèe kolem na¹í chaty, tím, ¾e si v nìm umyjeme auto nebo jestli si nebudeme do vázy trhat vzácné rostliny, abychom se z nich mohli tì¹it jenom my a nikdo jiný. Svým ohleduplným chováním k ¾ivotnímu prostøedí mù¾eme napomoci k jeho ochranì opravdu v¹ichni, i kdy¾ si to samozøejmì v¹ichni nezvolíme jako hlavní náplò svého ¾ivota. Na to, aby se stal èlovìk dobrým profesionálním ochranáøem a aby ho jeho práce opravdu plnì uspokojovala, musí mít toti¾ urèité povahové rysy, stejnì jako musí mít nìjaké jiné povahové rysy, aby byl dobrým finanèníkem nebo zase jiné, aby se mohl stát námoøníkem. Jak u¾ jsem se zmínil, lidé jsou rùzní a ka¾dý má tudí¾ vlohy pro nìco jiného.

 
 

Dal¹ím problémem na¹í spoleènosti, k jeho¾ øe¹ení mù¾e pøispìt svou tro¹kou opravdu ka¾dý, je otázka mezilidských vztahù. V poslední dobì se v¾ilo úsloví , ¾e”spoleènost má blbou náladu”. To by mìlo mimo jiné vyjadøovat i to, ¾e se k sobì a¾ pøíli¹ èasto lidé nechovají tak, jak by se slu¹elo. Je jistì legitimní, ¾ádat od na¹ich politikù, aby se v tomto smìru postarali o zlep¹ení, konec koncù proto jsme si je zvolili, aby jednali v¾dy v souladu z na¹imi zájmy a my si mohli v poklidu a plni ”dobré nálady” u¾ívat ¾ivota s vìdomím, ¾e co stát reprezentovaný tìmito politiky èiní, dobøe èiní.Tak by to v ideálním pøípadì mìlo být. Nevím, jestli to tak nìkde ve svìtì skuteènì funguje, spí¹e jsem si skoro jistý, ¾e ne. Podle mého názoru má toti¾ ka¾dý èlovìk, tedy i ka¾dý politik, dobré i ¹patné vlastnosti, pøièem¾ u nìkoho pøevládají ty dobré a u nìkoho zase ty ¹patné. ®e by ov¹em nìkdo nemìl vùbec ¾ádné ¹patné vlastnosti, tomu nevìøím. Je záhodno, aby u politických pøedstavitelù v¾dy pøevládali právì ty dobré vlastnosti, musí se ov¹em poèítat s tím, ¾e chybu mù¾e nìkdy udìlat i ten nejlep¹í z nejlep¹ích.Chybovati je pøece lidské.

 
 

Mám jednoho kamaráda, který je ve v¹ech smìrech jednièka. A» se sna¾ím sebevíc, nemù¾u pøijít na ¾ádnou jeho ¹patnou vlastnost, i kdy¾ z toho, co jsem napsal vý¹e vyplývá, ¾e podle mého názoru nìjakou ¹patnou vlastnost urèitì mít bude. Mám jiného kamaráda a to je moc zajímavý èlovìk. Má øadu ¹patných vlastností, má i øadu dobrých vlastností a je velmi podnìtné, zábavné a pøíjemné s ním nìco podnikat. Co se týèe kamaráda jednièky nemám ani chu» moc èasto ho vídat, i kdy¾ se bezesporu jedná o skvìlého èlovìka. Èím to asi bude? Skoro to vypadá, ¾e nejvìt¹í chybou tohoto supermana je to, ¾e snad ani nemá ¾ádnou chybu!

 
 

Tím, co jsem zde napsal, nechci v ¾ádném pøípadì omlouvat chyby na¹ich politikù, které jsou velmi èasto stejnì nepochopitelné, jako neomluvitelné. Chci tím jenom naznaèit, ¾e nejen v na¹ich spoleèenských podmínkách mù¾e být nereálné oèekávat,¾e by se právì politici v dohledné dobì mohli zaslou¾it o zlep¹ení celkové atmosféry ve spoleènosti, pota¾mo o zlep¹ení mezilidských vztahù. Z toho dùvodu si myslím, ¾e by nebylo od vìci, kdybychom se pokusili chopit se toho sami. V¾dy» jistì a¾ na výjimky ka¾dý èlovìk chce dobøe vycházet se svým okolím,nemluvì vùbec o tom jaké to je, kdy¾ na nìkoho padne ona pøísloveèná””blbá nálada””. V denním tisku jsem se po posledních parlamentních volbách dokonce setkal s názorem, ¾e pøekvapivì vysoký výsledek, kterého ve volbách dosáhla jedna z na¹ich politických stran, byl zapøíèinìn tím, ¾e se tato strana mimo jiné pokusila ve své pøedvolební kampani bojovat s ”blbou náladou”. Myslím si, ¾e by na tomto názoru mohlo nìco být. Kdy¾ tedy v tomto smìru mohla dosáhnout jistých sporných úspìchù skupina podvodníkù, kterým jde jenom o moc a o to, aby si co nejvíc nakradli (jak by to jistì øekli jedni), nebo snad skupina odvá¾livcù, kteøí budou bez sebemen¹ího ohledu na svùj prospìch bránit a¾ do posledního dechu na¹e zájmy (jak by to jistì øekli druzí), tak já, který se pouze spokojím s konstatováním, ¾e podle mì pravda bývá velmi èasto nìkde uprostøed, øíkám: proè bychom nemohli my v¹ichni dosáhnout v tom samém výsledkù mnohem lep¹ích?!

 
 

Myslím si, ¾e stejnì jako pøi øe¹ení øady jiných problémù, by i v oblasti zlep¹ování mezilidských vztahù mìl ka¾dý zaèít pøedev¹ím sám u sebe. Kdy¾ si to v¹ichni uvìdomí a zaènou se podle toho chovat, tak by to ,co jsem napsal vý¹e a co je¹tì hodlám napsat, nemuselo být jenom dal¹í nesmyslnou mobilizací, jakých jsme si v poslední dobì u¾ili pomìrnì dost. Pojïme se k sobì chovat slu¹nì! Usmívejme se na sebe, zdravme se, kdy¾ nás nìkdo po¾ádá o pomoc, pokusme se mu, je-li to alespoò trochu mo¾né, vyhovìt, nepromarnìme jedinou pøíle¾itost udìlat nìkomu radost. Nebuïme lhostejní k problémùm druhých, projevujme zájem a soucit. Nechovejme se k druhým pový¹enì. Jestli¾e spolu jednají dva lidé, mìlo by být v první øadì zøejmé, ¾e se spolu baví èlovìk s èlovìkem a ne to, jestli jde o profesora a studenta, nadøízeného a podøízeného nebo vysoko¹koláka a zedníka. V ¾ádném pøípadì si toti¾ nemyslím, ¾e by byla hodnota èlovìka závislá na tom, jakého dosáhl vzdìlání. Nesuïme lidi, kdy¾ se nechovají pøesnì podle na¹ich pøedstav, ani¾ bychom zkusili zjistit, co je k takovému jednání vede.Tøeba jsou schopni svoje jednání vysvìtlit tak, ¾e s ním budeme zcela srozumìni. Co nejvíce spolu komunikujme. Lidé by spolu mìli mluvit a sdìlovat si své my¹lenky. Jednak mù¾e být velmi podnìtné hloubat o nápadech, názorech a postojích druhých, jednak si tím mù¾eme mnohé vysvìtlit a pøedejít tak øadì nedorozumìní. Co nejvíce... Myslím, ¾e tìch pár teèek je zcela namístì. Jistì ka¾dý z nás pøijde je¹tì na spoustu vìcí, které by bylo pro zlep¹ení vztahù mezi lidmi záhodno udìlat.

 
 

Nìkdo mù¾e namítnout:

 
 

"Kdy¾ se pøípadnì já budu z hlediska mezilidských vztahù chovat naprosto vzornì, ale mé okolí se tak chovat nebude, nemá vlastnì vùbec smysl být laskavý, naopak by se to mohlo je¹tì vymstít. Ostatní by mì mohli tøeba v¹elijak vyu¾ívat! Mohli by ze mì tahat peníze....a musel bych posluhovat nemohoucí sousedce, která je ve skuteènosti jenom líná....a....a tak! No, co mi na tohle povíte?!”

 
 

Má odpovìï na takovou záludnou otázku by mo¾ná udìlala radost panu Darwinovi. Jistì¾e okolí mù¾e nìkdy èlovìka vyu¾ívat. Zále¾í v¹ak na ka¾dém z nás, jestli to budeme schopni rozpoznat a uèinit tomu pøítr¾. Ov¹em, co se týèe toho, ¾e by laskavé chování nemuselo mít ¾ádný smysl, tak s tím naprosto nesouhlasím. Lidé mají podle mého názoru tu vlastnost, ¾e se sna¾í napodobovat, tím se pøíli¹ neli¹íme od na¹ich zvíøecích pøedkù. Mo¾ná, ¾e se zpoèátku budete chovat laskavì jenom vy, potom se po vás tøeba zaène”opièit” nìkdo z va¹eho okolí, nejdøíve jeden èlovìk, pak druhý, tøetí. Tito lidé budou zase pùsobit na trochu jiný okruh pøátel a známých, ne¾ vy. A¾ se tedy bude proces napodobování opakovat, musí po urèité dobì nakonec dojít k tomu, ¾e zasáhnete zprostøedkovanì i èlovìka, kterého vùbec neznáte.A to se bude jistì dít znovu a znovu. Vlna laskavosti, pøívìtivosti a dobré nálady se tak mù¾e ¹íøit celou spoleèností v urèité míøe nezávisle na tom, co právì vyvádìjí na¹i politici.

 
 

Nìkomu se mù¾e zdát tento mùj názor a¾ pøespøíli¹ naivní. Já si to ov¹em nemyslím. Ve svém ¾ivotì u¾ jsem se toti¾ setkal s øadou situací, kdy jsem mohl pozorovat proces napodobování v praxi. A nejednalo se pouze o dìti, u kterých je napodobování samozøejmou souèástí jejich vývoje. Za v¹echny uvedu jeden pøíklad. Moje babièka kdysi pracovala jako pokladní v jedné restauraci. Kdy¾ mìla volnou chvilku, tak nesedìla jako ostatní personál s rukama køí¾em, ale ¹la dìlat to, co bylo zrovna potøeba, i kdy¾ to zrovna nebylo souèástí pracovní náplnì pokladní. Ostatní zamìstnanci byli zpoèátku z jejího chování zmateni, nìco takového rozhodnì nebývalo (a ani dnes to je¹tì není) zvykem. Pomalu se v¹ak vìt¹ina z nich zaèínala chovat stejnì jako ona. A tak se stalo, ¾e jeden èlovìk ovlivnil v tom dobrém slova smyslu naprosto nenásilným zpùsobem øadu dal¹ích lidí jenom tím, ¾e jim ¹el pøíkladem.Ne nadarmo se øíká, pøíklady táhnou! Kdy¾ ov¹em toto rèení mù¾e platit pøi zlep¹ování pracovní morálky, proè by nemohla platit také pøi zlep¹ování mezilidských vztahù?!

 
 

Domnívám se, ¾e pøedev¹ím na nás samých zále¾í, v jakém svìtì budeme ¾ít. Jestli ve svìtì plném lhostejnosti, nezájmu a sobectví nebo ve svìtì, kde k sobì lidé budou laskaví a milí a budou si vzájemnì pomáhat. Z toho dùvodu bychom mìli okam¾itì zaèít dìlat v¹echno proto, aby se naplnila právì ta druhá alternativa!

 
 

Libor Holub

 


Komentáøe
 
 Datum
Jméno
Téma