Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
02.08.2019 16:52
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Není dùle¾itìj¹ího poznání, ne¾ je toto! Vzpamatujte se!
V¹e, co kolem sebe vidíte, je koneèné. Je doèasné. V urèitém okam¾iku to vzniklo a od okam¾iku svého vzniku pomalu, ale jistì spìje k zániku. Týká se to lidí, zvíøat, rostlin, ale také na¹í planety, Slunce a celého okolního vesmíru. Týká se to v¹ak zároveò nejen svìta nejhrub¹í hmoty, kterou vidíme, ale také celého obrovského svìta hmoty jemnìj¹í, kterou sice nevidíme, ale do které odcházejí na¹e du¹e po smrti, èili po odlo¾ení fyzického tìla. Také tato jemnìj¹í hmotnost, takzvaná jemnohmotnost, podléhá zániku úplnì stejnì, jako v¹echno ostatní, co je hmotné.
No a v tomto obrovském, ale koneèném svìtì hrubohmotnosti a jemnohmotnosti, se pohybují lid¹tí jedinci prostøednictvím své svobodné vùle. Na základì svobodné vùle se rozhodují, kam povedou jejich ¾ivotní cesty. Rozhodují, jaké hodnoty budou preferovat a co bude pro nì prioritní. Na základì své svobodné vùle si formují postoje k jiným a vytváøejí si vlastní ¾ivotní filozofii.
Takovýmto zpùsobem jednají lidé nejen ve svìtì hrubohmotnosti, ale také ve svìtì jemnohmotnosti, kam odcházejí po své fyzické smrti. Také tam urèuje jejich dal¹í smìøování jedinì jejich vlastní svobodná vùle. A pak se zase znovu rodí do hmotného svìta, a takto to pokraèuje stále dokola. Poøád dokola, ale ne donekoneèna, proto¾e ¾ijeme v univerzu, které je koneèné.
Kdyby v¹ak existovalo jedinì toto koneèné univerzum, s jeho koneènou hrubohmotnou a koneènou jemnohmotnou èástí znamenalo by to, ¾e na¹e bytí by bylo èasovì vymezeno pouze jeho trváním. Znamenalo by to, ¾e s nevyhnutelným zánikem na¹eho univerza by v nìm musely zároveò zaniknout také miliony lidských bytostí, které se v nìm nacházejí.
V¹ichni lidé by v¹ak mìli vìdìt, ¾e jejich bytí není vùbec podmínìno nezbytným zánikem univerza. Mìli by vìdìt, ¾e jsou právì prostøednictvím své svobodné vùle schopni vymanit se z pomíjivosti univerza, a tak uniknout svému rozkladu v nìm. Mìli by vìdìt, ¾e nad pomíjivostí hrubohmotné a jemnohmotné èásti stvoøení se nachází vìèná a nepomíjivá øí¹e Ducha. A právì k ní by mìl zaèít èlovìk, nacházející se a» u¾ v hrubohmotné, nebo jemnohmotné èásti univerza, smìøovat kormidlo své svobodné vùle pokud chce, aby se zachránil a unikl nevyhnutelnému zániku hmotného svìta.
Abychom to celé dokonale pochopili, uka¾me si to na velmi názorném pøíkladu. Pøedstavme si moøe, ze kterého se tyèí ètyøi pilíøe. Na pilíøích je umístìno velké akvárium. V akváriu ¾ijí ryby, a proto¾e je velké, jejich ¾ivot je k nerozeznání podobný ¾ivotu ryb v moøi.
Má to samozøejmì jeden háèek. Slunce nad akváriem høeje a voda z nìj se pomalu odpaøuje. Proces odpaøování je ale tak pomalý, ¾e je témìø neznatelný. Nicménì v del¹ím èasovém horizontu je oèividnì patrný.
A pokles pokraèuje stále dál a dál, co¾ v koneèném dùsledku znamená, ¾e akvárium nakonec zcela vyschne a v¹echny ryby v nìm zahynou na jeho dnì.
A pøece ryby v akváriu zahynout nemusí! Nemusí, pokud si uvìdomí situaci, v ní¾ se nacházejí. Pokud si uvìdomí, ¾e ¾ijí v akváriu a ¾ivot v nìm je èasovì determinován postupným odpaøováním jeho hladiny. Toto poznání znamená pro "vìdomé" ryby jediné: musí z akvária vyskoèit!
V první øadì tedy musí pochopit, v jaké situaci se nacházejí, a potom se na základì svého svobodného rozhodnutí musí odhodlat k rozhodujícímu skoku ven z pomíjivosti ¾ivota v akváriu, do vìènosti a nepomíjivosti ¾ivota v moøi.
A èím døíve k tomuto poznání a rozhodnutí dospìjí, tím lépe. Nebo» èím déle jim to bude trvat, tím vìt¹í námahu bude tøeba vynalo¾it ke skoku do moøe pøes okraj akvária.
Pøi dlouhodobém váhání se toti¾ nakonec mù¾e stát, ¾e hladina vody bude tak nízká, ¾e v¹echny ryby pochopí, ¾e se musí dostat ven, aby se zachránily. Av¹ak okraj akvária u¾ bude tak vysoko a vody v nìm tak málo, ¾e osvobozující skok ven nebude mo¾ný. Ryby budou pak odsouzeny u¾ jen na zoufalé plahoèení ve stále více ubývající vodì, aby nakonec v¹echny bídnì zahynuly.
A pøesnì takto je to také s lidmi, ¾ijícími v akváriu pomíjivého univerza. Plavou si v nìm sem a tam na základì vlastní svobodné vùle, a nechtìjí si uvìdomit fakt nevyhnutelné pomíjivosti prostoru, ve kterém ¾ijí.
Z moøe vìènosti, z nepomíjející øí¹e Ducha, k ním bylo posláno do pomíjivé hmotnosti mnoho poslù, vèetnì samotného Syna Nejvy¹¹ího, aby se jim dostalo poznání reality, v ní¾ ¾ijí. Aby se na základì tohoto poznání a uvìdomìní si své situace dokázali vèas odhodlat ke skoku z akvária univerza do moøe vìènosti.
Nebo» uskuteènit tento skok není vùbec tak jednoduché. Dostateèné mno¾ství síly k nìmu toti¾ mù¾e dát èlovìku jen síla dobra a ctností, o které se vá¾nì ve svém ¾ivotì usiloval. Nebo» jen èlovìk dostateèným zpùsobem spravedlivý, èestný, laskavý, ohleduplný, u¹lechtilý a èistý mù¾e nashromá¾dit tolik potøebné síly, aby se prostøednictvím ní mohl jediným skokem pøenést pøes okraj akvária pomíjivosti do moøe vìènosti.
®el, na svìtì je jen velmi málo lidí, kteøí si uvìdomují, v jaké situaci se nacházejí. Lidí, kteøí se vìdomì zdokonalují v ctnostech, shroma¾ïujíc sílu, potøebnou k jejich rozhodujícímu skoku na svobodu.
Miliony lidí na¹eho svìta ¾ijí v tomto smìru v smrtonosné nevìdomosti. Na základì vlastní svobodné vùle se ¾enou za nejrùznìj¹ími osobními prioritami a jsou slepí a hlu¹í vùèi v¹emu ostatnímu. Plnì propadli ¾ivotu v hmotném akváriu a nic jiného je nezajímá. Zajímají je jen peníze, majetky, zábava, konzum a u¾ívání si. Jejich du¹evní obzor a jejich vnímání svìta je omezeno pouze stìnami materiální reality. Pouze stìnami materiálního akvária. A je úplnì jedno, zda se nacházejí v jeho hrubohmotné a fyzické èásti, nebo v jeho èásti jemnohmotné. V¹ude tam stojí z vlastní vùle na principech fatální materialistické nevìdomosti o skuteèném dìní, uprostøed nìho¾ stojí.
Ale èas pomalu plyne a hladina vody v akváriu klesá! A to znamená, ¾e v¹ichni lidé budou ka¾dým novým dnem potøebovat v¾dy vìt¹í sílu na to, aby dokázali jako ryby pøeskoèit pøes okraj akvária pomíjivosti a zachránit se v moøi vìènosti.
A nakonec pøijde den, kdy to u¾ nebude mo¾né! Den, kdy pro enormnì nízkou hladinu bude okraj akvária u¾ tak vysoko, ¾e ho nebude mo¾né pøekonat. Bude to den, kdy past materie zaklapne! Den, kdy v¹em, z vlastní svobodné vùle v hmotì uvìznìným lidem zùstane u¾ jenom pláè a skøípìní zubù. A tento den se blí¾í! Nevìdomí mu kráèejí vstøíc ve své nevìdomosti, a jejich osud je zpeèetìn!
Nicménì ty èlovìèe, staò se vìdomým! Uvìdom si koneènì, jaká je realita, ve které se nachází¹. Zdokonaluje se proto v konání dobra, v ctnostech a v zachovávaní u¹lechtilosti vlastního vnitøního ¾ivota. Shroma¾ïuj tímto zpùsobem sílu, nezbytnì nutnou k rozhodujícímu skoku z pomíjivosti hmoty do nepomíjivosti Ducha. K rozhodujícímu skoku ze smrti hmoty do vìènosti Ducha! Nebo» èas se krátí!
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.©