Èo, alebo kto je Boh?
Datum:
25.12.2015 16:31
Od:
oto (anonymní u¾ivatel)
Název:
Re: Èo, alebo kto je Boh?
Jaký je smysl stáøí a èekání na smrt?
Polo¾ili jste si nìkdy otázku, jaký má vlastnì smysl pozdní stáøí, nemohoucnost, nemoc a závislost na jiných, jevící se lidem aktivního vìku jako nìco bezvýchodního? A nejen jim, ale i mnohým starým lidem samotným?
Pod tlakem bezvýchodnosti, s vizí stupòující se nemoci a bolestivého umírání pak èasto zva¾ují my¹lenku dobrovolného odchodu ze svìta. A jsou i tací, kteøí eutanazii i uskuteèní, aby se podle jejich názoru vyhnuli zbyteènému utrpení.
Eutanazie se toti¾ souèasnému, modernímu a materialistickému èlovìku jeví z jeho úhlu pohledu jako dobré a humánní øe¹ení. V¾dy» pøece i zvíøeti, které trpí a není mu u¾ pomoci zvykneme usnadnit jeho utrpení a smrtí ho od nìj osvobodit. Proè bychom tedy mìli nechat trpìt lidi, pokud jim u¾ není pomoci?
Ano, takto racionálnì, ba dokonce i humánnì se musí jevit problém pozdního stáøí materialistùm a ateistùm, ov¹em jen proto, ¾e neznají pravý smysl stáøí, nemoci, utrpení, nemohoucnosti a èekání na vlastní smrt. Smysl, pøesahující materialisticko ateistické vnímání svìta.
Zkusme se nyní trochu v¾ít do situace velmi starého èlovìka. U¾ dávno je za ním jeho kariéra a bývalá práce. Kdy¾ ode¹el do dùchodu, z èasu na èas se je¹tì setkával se svými kolegy, ov¹em nyní jej z nich nav¹tìvuje jen málokdo. Man¾elka, se kterou si rozumìl zemøela a proto¾e se zaèaly mno¾it zdravotní problémy a on se nevìdìl sám o sebe postarat, dali ho dìti do domova dùchodcù. A proto¾e ka¾dé z jeho dìtí má dost svých vlastních starostí, jejich náv¹tìvy bývají stále øid¹í.
Mìsíc co mìsíc ho pomalu opou¹tìjí síly a on se stává stále bezvládnìj¹ím. Kvùli nemohoucnosti musel zanechat i své poslední zájmy a koníèky. U¾ ho musí krmit a asistovat mu pøi základních tìlesných a hygienických potøebách. Trpce poci»uje vlastní bezmocnost a kolem sebe dennodennì vidí i nemohoucnost jiných, podobnì posti¾ených. Pro¾ívá stav hluboké vnitøní bezvýchodnosti, jaký dosud nemìl v jeho ¾ivotì obdoby. Nakonec dospìl do situace, kdy zaèíná vidìt jako jediné východisko smrt. Smrt oèekává jako vykoupení, av¹ak na druhé stranì se jí pøece jen bojí.
Jaký má nìco takového smysl a v èem spoèívá? A má to vùbec nìjaký smysl?
Má! A obrovský! Spoèívá v tom, ¾e èlovìk, který u¾ témìø v¹echno ztratil mù¾e a má, právì pro ztrátu v¹eho toho, co pro nìj v ¾ivotì cosi znamenalo najít to nejdùle¾itìj¹í a nejpodstatnìj¹í. Najít to nejdùle¾itìj¹í, co existuje a co pro zdánlivý význam v¹ech ostatních vìcí dosud pøehlí¾el.
Co je to? Pøece dùvìra v Boha? Dùvìra a upnutí se k Bohu, jako k tomu jedinému, co je¹tì má smysl a význam. Co má smysl a význam i ve chvílích, kdy u¾ v¹echno ostatní ka¾dý smysl a význam dávno ztratilo.
Ano, v utrpení pozdního stáøí, v bolesti, nemohoucnosti, bezvýchodnosti a nejednou i v ztrátì vlastní lidské dùstojnosti mù¾e, ba dokonce má èlovìk najít dùvìru v Nejvy¹¹ího. Má se k nìmu upnout v¹í silou své bytosti. Má do nìj vlo¾it v¹echnu svou nadìji a celé své bytí. Tøeba ale zdùraznit, ¾e kdyby tímto zpùsobem uva¾oval døíve, ve svém aktivním ¾ivotì, jeho stáøí by mohlo být úplnì jiné a on by nemusel tak trpìt.
Jeliko¾ ale pro lesk mnohých pozemských vìcí, pova¾ovaných za tak velmi dùle¾ité opomenul to nejdùle¾itìj¹í, musel nakonec v¹echny tyto vìci ztratit. Av¹ak význam nalezení toho nejpodstatnìj¹ího v lidském bytí je tak nesmírnì velký, ¾e za nìj stojí i bezvýchodné utrpení.
Toto utrpení by v¹ak vùbec nemuselo pøicházet v takové vyhrocené podobì, kdyby lidé hledali dùvìru v Nejvy¹¹ího v pøedstihu. Pokud to v¹ak neuèinily, je právì utrpení stáøí mo¾né pova¾ovat za poslední, velkou milost. Za poslední velkou ¹anci. Za poslední velkou pøíle¾itost.
Z vý¹e uvedených dùvodù je proto eutanazie zloèinem, který lidi obírá o tuto ¹anci. Nebo» èlovìk je èlovìkem, to jest bytostí, mající schopnost hledat a najít cestu k Bohu. Najít hlubokou dùvìru v Nìho. A uèinit tak mù¾e do poslední sekundy svého ¾ivota. Proto mají velký smysl i poslední hodiny, ba i poslední minuty ka¾dého lidského ¾ivota, a» u¾ by byly doprovázeny jakýmkoli utrpením.
Èlovìka, nacházejícího se v takové situaci nelze v ¾ádném pøípadì srovnávat se zvíøetem, proto¾e za prvé, zvíøe nemá takovou míru sebeuvìdomìní jako èlovìk a za druhé, nemá ani schopnost vìdomého hledání a nalezení cesty ke Stvoøiteli. Proto je mo¾né jeho pøedsmrtné utrpení ze soucitu zkrátit.
Dùvìra v Boha! Co to vlastnì je? Je to dùvìra v Dobro! V Dobro, které nám umo¾òuje pro¾ívat vìdomou existenci. A ten, kdo dùvìøuje v Nejvy¹¹ího nemù¾e jinak, ne¾ viditelnì uplatòovat vzne¹ený princip Dobra ve v¹ech situacích svého ka¾dodenního ¾ivota.
Proto, abychom mìli poznání a oporu v tom, co tímto Dobrem ve skuteènosti opravdu je nám bylo darováno Desatero a Kristovo uèení. V nich najde ka¾dý, kdo chce návod k tomu, jak správnì ¾ít.
Kdo tedy dùvìøuje v Hospodina a uznává jej jako nejvy¹¹í princip Dobra, ten se sna¾í podle tohoto principu jednat, myslet a ¾ít. Kdo takto èiní má dùvìru v Hospodina a Hospodin ho sám zahrne svou dùvìrou. A tato dùvìra mu bude svítit jako jasné svìtlo v jeho ¾ivotì, bude ho ¾ivotem doprovázet a pøiná¹et mu po¾ehnání.
A nakonec se stane Svìtlo Nejvy¹¹ího poslední nadìjí èlovìka v hodinì smrti. Nadìjí, která mu dá jistotu pokraèování jeho dal¹ího, vìdomého bytí.
Kdo v¹ak dùvìru v Hospodina v ¾ivotì nena¹el, nehledal a proto ji ani nemá, tomu budou jako poslední milost a poslední ¹ance darované dny jeho stáøí, nemoci a nemohoucnosti. Mo¾ná pak i on tuto dùvìru najde.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.©.