Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Albna,
ztra Daniel.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti aneb mé ivotní paradoxy a renocy (77)
 
Srpen 68 - pt písmen a dv íslice – a kolik vzpomínek se vybaví nám díve narozeným! Pi psaní tchto ádk mám dokonce menší dilema – je dobré stále vzpomínat na vlastn jakákoliv osudová data naší historie? O opravdu neuvitelném propletenci našich moderních djinných kiovatek a o numerologii osudových osmiek v jejich datech toho bylo napsáno u píliš mnoho. V nkterých tch datech nalezneme osmiku jednu, v jiných hned dv. Tedy 28. 10.1918, noc z 29. na 30. 9.1938, 25. 2.1948 a konen i noc z 20. na 21. 8.1968! 17. listopad 1989 se roníkov opozdil, ale jednu osmiku tu najdeme také. Ale zpt k dilematu, zda je dobré si to datum pipomínat. Na rozdíl od tch, kteí zavrhují zptná zrcátka, si myslím, e je nejen dobré, ale i naprosto nezbytné tyto osudové události pipomínat sob a zejména našim potomkm! A po tomto moná píliš rozvláném úvodu mohu konen pejít k osobním vzpomínkám na to krásné jaro a na ten skuten neskutený srpen roku 1968.

Pesto se nyní ale pi svém vzpomínání musím ješt krátce vrátit o pl roku zpt. Všechno to zaalo u v roce 1967 na podzimním sjezdu eskoslovenských spisovatel. V lednu 1968 pak pišly výmny na nejvyšších stranických i státních místech, následoval nástup „Praského jara“, zrušení cenzury a objevilo se Vaculíkových 2000 slov. O prázdninách pak u byla politická situace poádn napjatá. Manévry „spátelených“ armád se u nás protahovaly a v novinách se objevil nádherný Haákv kreslený vtip – „Zprava dobrý - zleva tanky“!
Srpen roku 1968 se moc nepovedl ani matice pírod, protoe byl u nás teplotn slab podprmrný a co se týe dešových sráek naopak nadprmrný. Pesto jsem však slíbil, e se svou ptiletou dcerou navštívím své staré rodie ve Vrchlabí.

Mli jsme tehdy své první autíko – ojetého Fiata 600 – pesnji jeho nmeckou verzi Jagsta s plátnou stahovací stechou a v poledne 20. srpna jsem ho pivezl z menší opravy. Odpoledne jsme vyjeli dosti pozd, do Vrchlabí jsme dorazili a naveer a brzy šli na kut. Doma se mi vdy spalo velmi dobe, a tak druhý den ráno jsem se probudil a po osmé hodin. Vyasilo se a malá Jana u byla venku ped domem na pískovišti. Práv jsem snídal, kdy pišla s pláem, e ji sousedé vyhazují a posílají dom, protoe prý zaala válka! Tak jsem se o té strašné události dozvdl od nevinného dítte. Píznané, e? Nevili jsme jí, ale pak jsem pohlédl z okna a zjistil, e na ulici je klidnji, ne bývá touto dobou. Televizi rodie tehdy nemli, a tak jsme zapnuli rádio a zjistili, co se stalo! „Spátelená vojska“ naštstí do Vrchlabí nedorazila, pohybovala se po trase Trutnov – Nová Paka – Jiín – Mladá Boleslav – Praha.

V Praze jsme telefon ješt nemli, rodie také ne, ale volal jsem od vrchlabských soused k sousedm praským, ti mi pivedli manelku k telefonu a dohodli jsme se, e pijedu, a se situace trochu uklidní. A tak jsem jel dom malým Fiátkem asi za pt dní. Cestou jsem se dvakrát proplétal vojenskými kolonami, po cest mi nkdo dal naši papírovou vlajku s erným pruhem, kterou jsem nalepil na elní sklo. A to se samozejm nelíbilo ruskému vojákovi se samopalem na prsou tsn ped Prahou, kde byla šra osobních aut, kterou vojáci dirigovali. Malá Jana se v aut bála a opt plakala. Samozejm jsem tu vlajku sundal a dlouho pak uschovával. Jak ta kritická noc probíhala v Praze a co se dlo v dalších dnech, to jsem se dozvdl od kolegy meteorologa, který ml v osudnou noc práv slubu na letišti v Ruzyni, a samozejm od manelky a koleg z Komoan. Jak to tehdy v Praze vypadalo, si meme pipomenout na dobové fotce.

 
 
Centrum Prahy, olepené neskuten invenními plakáty, z ásti u strhanými, jsem si prošel jen jednou a návrat naší unesené reprezentace z Moskvy jsem u zail mezi páteli v Praze. Dojemný byl Dubekv projev, po kterém jsme si uvdomili, e opt sklapla klec! S ohledem na malé dti i na staré rodie jsme o emigraci vbec neuvaovali, ale odešlo mnoho našich kamarád. Svá nejlepší Kristova léta a dalších dvacet let jsme pak proili v normalizaci a rezignaci, uzaveni do svých ulit jako miliony mlících a nevících, e by se to vbec mohlo zmnit!

Doufám, e jsem tímto svým vzpomínáním prokázal, e dilema nadhozené v úvodu je zcela nepatiné, e je stále nutné ta zptná zrcátka oprašovat a otírat a vzpomínat a pipomínat a vzpomínat a pipomínat a ...

 
Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 14.04.2018  13:49
 Datum
Jmno
Tma
 14.04.  13:49 Blanka K.
 12.04.  16:47 alena
 11.04.  11:03 Von
 11.04.  09:15 Jana Reichova
 11.04.  00:59 Ivan
 10.04.  21:44 ferbl
 10.04.  08:08 Vclav