Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Jindich,
ztra Lubo.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Lákadlo na lišky
 
Pkn to fielo. Sníh byl mkký, prašný. Dostal se všade. V místech, kde naráel na pekáky, se tvoily závje a na silnicích snhové jazyky. Polní cesty vedoucí úvozy se zaaly ztrácet. Smríky i smrky se mnily v pohádkové bytosti. Tak jsme to vidli my, lidé. Ti jehlinatí mli co dlat se té váze snhu bránit.
 
V Kutné Hoe jsem si koupil zajeí veštidlo. Mlo to být nejlepší lákadlo na lišky v této dob. Byl jsem si vdom, e kadý muzikant se musí na svj nástroj nejprve nauit hrát a teprve pak me ped publikum. Jene noty na zajeí veštní nikdo nevydal. Nezbývalo nic jiného ne zkoušet tu muziku.
 
Za místo prvního z koncert jsem si vybral tak zvanou Feruli. Cesta, která vedla ode vsi k Michalovicm a rozdlovala tuto píinu na dv ásti. Z levé strany, od polí, dosti rozlehlá houština, plná zbytk po proezávce. Dungle, kterou se proplétaly pšinky liších stop a po obnov bylo kdykoliv vidt, co se v lese pohybuje. Na druhé stran cesty vysoká, vyzrálá kmenovina s malým okem náletu. Asi tady nkdy vítr vyvrátil strom a na jeho místo nastoupila omladina.
 
Lišku jsem ekal z houštiny. Noc byla jasná. Ticho takové, e bylo slyšet vlak a od Zbraslavic. Sníh, který byl jako mouka, tlumil jakýkoliv zvuk, take na vybrané místeko nebylo problém dojít. Ml jsem i tu výhodu, e stíny kmen byly ve smru ke stanovišti. Nezdá se, ale je to pro pohyb noním lesem pi msíním svitu dost dleité. Kadý pohyb kolmo na stíny je mnohokrát nápadnjší. Toto dobe znají lišky. Podle smru jejich pohybu se tak dá piblin urit doba, kdy se na zkoumaném míst pohybovaly. Všimli jste si toho u také nkdy?
 
Po delší chvíli jsem zkusil zavábit. Tak, jak jsem se doetl v renomovaných knihách. Nic se nedlo. Sice kdesi v houštin se sesypalo trochu snhu, ale jinak nic. Zaas se vábnika ozvala znova. Opt dlouho nic. Potom pišel pocit, který lesáci jist dobe znají. Víme, e nejsme sami! Nkdo se na nás kouká. Cítíme ten pohled v týlu. asto se to zase ztratí a lovk se me pouze domýšlet.
 
Pak jsem v houštin zahlédl pohyb. V tu chvilku se celé tlo stává jedním radarem informací. Brokovnice byla pipravená. Jene z píchozího se vyklubal ušák. Dleit pelášil k Michalovcm. Asi vdl, kde a za kterým plotem se najde nco k sndku.
 
Mn zaalo být zima. Zejm to ješt s vábnikou nedovedu, tak na co mrznout? Namíil jsem si to tedy zpátky kolem oka náletu a tu jsem zstal pekvapením stát. Z kotlíku ven vedla stopa malé lištiky. Popošla smrem ke mn nkolik opatrných krok. Trošku si došla pro vítr. Nato zaujala pedpisov cvik „sedni!“ Všechno, co k jejímu zadeku patilo, bylo ve snhu otištno, jen po oháce byla stopa rozmazaná. Asi se ta ozdoba kmotenky neudrela a v rozilení sebou zamlela. Kdo ví, jak dlouho m studovala! Jisté je, e neodešla kalupem. Pkn potichouku a s rozmyslem, krytá kotlíkem a trochu v úhlu od mé stopy, kterou jsem sem šel. To byl ten úhel, o který popobhl Msíc na obloze.

 
 
Od Tebtína zaalo foukat. Suchý sníh lezl za košili. Zvedl jsem límec huberáku a vyšlápl pes Hlaváek k domovu. V duchu jsem pemítal, jak to vlastn bylo. Oba jsme byli zelenái, já i lištika! Já ve vábení a ona proto, e mi na tu produkci skoila. A oba jsme mli štstí. Já, e se mi povedlo na první pokus (a potom u dlouho ne) lištiku obelstít a ona, e jsem ji nevidl.
 
Vítr sílil, zaalo padat ze strom. To u se za silnicí ukázalo svítící okno naší zelené hájenky.
 
Antonín Suk
* * *
Anotaní obrázek – zdroj internet
Kolá Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 08.04.2018  15:34
 Datum
Jmno
Tma
 08.04.  15:34 Bobo :-)))
 08.04.  15:03 alena
 06.04.  11:31 Vendula