SRPNOVÁ MILEŠOVKA

V pohoří rozvlněném
oparu nafialovělém
tyčí se jedna
co rozmlouvá
s blesky

Vichr je tu doma
dal tvar stromům
stříbřité buky
kořeny obnažené
křečovitě
drží se kamene

Průhledy do údolí
s homolemi zelenými
cesta stoupá výš
a znělec hraje
pod nohama
v durových tónech

Barevné obrazy
malují křídla motýlů
kdesi krouží káně

Výš a výš k vrcholu
poklonit se krajině
kde Země otevírala
své žhavé nitro

A štětec s barvami
tančí své fandango
vzpomínek...

STŘEKOV

Osamělý, tajemný
shlíží do krajiny
kde utichly píšťaly varhan
a složily se do vějíře

Stíny mraků
plují po kopcích
vlnících se
v barvách ročních dob

Mistr naslouchá
pozoruje
noty se roztančily
po osnově

Předehra k opeře
Tannhäuser...

Jarní noc

Snivý, jarní, vůní rozšlehaný dech...
Spí ta země jako v snech.
V pýří květů, v záři hvězd.
Jako v pohádce to jest!

Břízy kývnou, zavzdychá si keř.
Modrá šeř
na oblázky padá v brod,
v bílé květy, v tůně vod.

Ač spí v temnu kolem zem,
teplá je svým jarním úsměvem.
Jak by přebolenou bolestí
zachvíval sen o štěstí.




Květy intimních nálad, 1891

KVĚTEN

Jdem všichni, s ženami a dětmi
a se snem předků.
Jdem slunce přivítat, jež vyvolala ze tmy
modlitba věrných pokolení
a práce.

V rosnaté trávě tančí naše děti,
bratrský řetěz rukou spjal je v kruh.
V té budoucnosti záští není
a z jejích písní zpívá družný duch
a mluví k otcům.

Neb nikdy bojovník,
ať za pluhem jde, nebo buší v kov,
vítězit chce-li, nesmí zhrdat bratrem.

Karel Toman, Sbírka Měsíce

ADONIS VERNALIS

Nadechne
se země
a zahraje
svou jarní
rapsodii
v doprovodu
navrátilců

Pod dotekem
slunce
vykouknou
rozespalé
kopce lounské
z okrového
sametu
zimní stepi

Převléknou
se do zelena
jižní svahy
rozzáří se
zlatými hlaváčky
na pozdrav

Malování

Viděli jste to možná také
jak kameny v krajině
leží jako oblaka

Za odměnu vás obklopí
mučivá radost
malování vyoraným štěrkem
bičem hřeby z trámů
Malovaná úzkým dýmem
z ohnišť tak dávných
že se u nich hřál slepý Homér
Malovaná deset dní mladým větrem
stéblem slámy
a tak dál

Najednou je obraz uzavřen
ne jako skříňka s tajným obrazem
ale jako dopis od bratra
Ale i ten
přijde za dva dny a dvě noci

LÍPY

Kořeny lip
jak šlehající oheň
dovnitř země

A jejich koruny
se derou jak šampaňské
z právě otevřené lahve
V obří číši krajiny
předou jak kočky

Večer vyhloubila rosa ticho
okolo sochy trpícího světce
Koruny lip usnuly
Tak spí královny

Karel Toman
DUBEN (Měsíce)

Veselé jarní přeháňky
a první boží duha nad krajinou!
Rozsívku složil hospodář
a důvěřivě
obchází půdu, do níž sil.

Snad přijdou mrazy. Ale setba svatá
se neporuší.
Neb zákon jediný jest klíčiti a růst,
růst za bouří a nepohody
všemu navzdory.

Rozšafní dědové se hřejí u kamen
a přemílají starou moudrost, staré zvyky
a staré pranostiky.

LOVOŠ

Jako Vesuv nad Neapolí
tyčíš se nad Lovosicemi
i ve tvém nitru hořel kdysi oheň
z jehož žáru se zrodil život

Pestrá paleta barev života
na kamení tvých svahů
a ptačí symfonie
zazářily v mém srdci
a rozjasnily chmurný deštivý den

Jak ti poděkovat za den plný radosti
jak poděkovat Bohu za České středohoří
Sedím ve vlaku se vzpomínkami
a touhou se k tobě vrátit

JARO U OHARKY

Pod doteky paprsků
probouzí se země
přikrytá okrem podzimu
Slastně nadechuje
barvy připravuje
neviditelným štětcem
cáká po koberci
se smíchem

Pak rozezní se
bílé zvonečky květů
cudně skloněných
bledulí
jaterník trochu mžourá
a otevírá modré oči

V sítinách topolů
olší a dubů
nacvičují muzikanti
jarní kantátu
žluna se jim chechtá
a Oharka hraje tu
svojí durovou
pro Hanžburek
Máchovi tak milý
--------
Oharka je místní název pro řeku Ohře, Hanžburek je Házmburk.

BŘEZEN
Karel Toman

Na naší studně ráno hvízdal kos.
Jde jaro, jde jaro.
A když jsem okno na sad otvíral,
šeptaly pukající pupeny:
Jde jaro, jde jaro.

Bez chvěje se a hrušně čekají.
Jde jaro, jde jaro.
Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas
a nových kovů napil se tvůj smích.
Jde jaro, jde jaro.

Bože můj,
obnoviteli, obroditeli,
na srdce v sněhu pamatuj.

Jitro v zimě

Zima na hromádky smetla,
jak opatrná žena,
v kraji zasněženém světla
bolestná a udivená.

Září předjitřní vesnice
oken zrny stulenými
jako hrozny, jak pšenice
nahrnutá loktem zimy.

Jasem obilí a vína
v sad svůj ledový zaklíná
sladké ptáky nadějí;

než se sletnou z mlh a trní,
tváře zsinalé jim zrní
do nicoty rozvějí.

Tesklivé nebe země zdejší,
v únoru ještě tesklivější,
svou šedí k obzoru se druží
a padá mlčky do kaluží.

Sněženku chladnou tiskneš k spánku,
říkáš si veršík o skřivánku,
zatímco kluci nasedají
už na koně a jedou k máji.

Přes bláto ovšem, přes kaluže,
a vidí v dálce kvésti růže.

ZIMNÍ SKICA

Ostrý a ledový
žene se krajinou
kopce opuštěné
si častěji
povídají s mraky

Slunce tiché
nízko nad obzorem
barví křídla
havranům

Zbělela polní cesta
chrastí suchá torza
co v létě kvetla
jen otisky tlapek
a kopýtek napoví
kdo tudy ještě chodí

Na větvích staré jabloně
zpívají červená jablíčka
s černou čepicí.
Ne, to jsou poutníci
ze severu.

Růžový západ
modré siluety homolí.
Štětec přetaví krajinu
do modrých tónů

Perpetum mobile
Zdál se mi sen
kolečka se mi hlavou honila
vzorec pro perpetum mobile
vymysli mi říkala.
V tom snu mi došlo
že ho znám 2 II r
je ten vzorec.obvod kruhu
Ten nekonečný koloběh
zrození a smrtí,
to věčné kolo osudu.
Dvojka značí že vše dva póly má.
Pí to konstanta je ta se nemění
to Bůh je,Univerzum,Energie.
která to kolo pohání.
Za r si můžeš dosadit co chceš
člověka jednoho,lidstvo celé,kosmos.
Když obvod 2r vydělíš Pí zůstane
Bůh je věčný ten se nemění.
Stroj plný koleček mě ze sna probudil.