30.11 - Brno:Nová naděje pro pacienty po mozkové příhodě
Nový postup léčby znamená naději pro pacienty trpící spastickou parézou. Jedná se o metodu profesora Jeana Michaela Graciese s názvem "Guided Self rehabilitation contract" (volně přeloženo "Závazek odborně vedené samorehabilitace"), která spočívá v aplikaci botulotoxinu A do příslušných svalů v kombinaci s každodenní cílenou rehabilitací.

Tato metoda je založena na dlouhodobé spolupráci lékaře, fyzioterapeuta, ergoterapeuta, ale zejména pacienta a jeho blízkých a zaměřuje se na všechny hlavní příznaky spastické parézy - slabost, zkrácení měkkých tkání a svalovou hyperaktivitu.
Profesor Gracies zdůrazňuje význam dlouhodobé a soustavné rehabilitace, při které je důležitým prvkem například i vedení deníku. Pacient tak může nejen lépe sledovat postupné zlepšení a dílčí pokrok, ale na základě zápisů je možné průběžně přizpůsobovat konkrétní podobu rehabilitace a jednotlivých cviků a upravovat je na míru konkrétnímu pacientovi tak, aby se maximalizoval efekt léčby. V neposlední řadě lze vysledovat i příznivý vliv na psychiku pacienta, který tak i v rámci dlouhých časových úseků registruje postupné zlepšení a utvrzuje se v úsilí, které je třeba cvičení věnovat.

V současnosti probíhá studie, která bude ukončena v roce 2017 a porovná výsledky této metody s tradičními léčebnými postupy. Již teď se zdají být výsledky slibné. Například ve fázi, kdy za užití tradičních postupů nedochází k dalšímu lepšení stavu pacienta, u metody profesora Graciese je pokrok postupný a dlouhodobý.
Spastická paréza je stav, při níž jsou postižené svaly zvýšeně napjaté. Je porušena hybnost končetiny, svaly kladou odpor pasivnímu ohýbání a jsou narušeny reflexy. Jedná se o jeden z nejzávažnějších a nejrozšířenějších symptomů poškození centrálního nervového systému, který vzniká v důsledku poškození nervových drah, které vedou z mozku a řídí pohyb (pyramidové dráhy), např. v důsledku těžkého mozkového krvácení, roztroušené sklerózy, cévní mozkové příhody, dětské obrny či poškození míchy po úrazu. Cévní mozkové příhody přitom jsou celosvětově i u nás druhou až třetí nejčastější příčinou úmrtí. V roce 2010 bylo celkem hospitalizováno 41 690 pacientů s CMP. V témže roce na tato onemocnění zemřelo 11 567 osob. Počet úmrtí od devadesátých let výrazně klesá zároveň je ale nejčastější příčinou invalidizace u obyvatel nad 60 let, u žen starších 45 let.

To, že je léčba spastické parézy aktuálním problémem, dokládá i fakt, že se evidence-based postupy v její léčbě staly letošním tématem konference Střešovický podzim, kterou již šestým rokem pořádá Ústřední vojenská nemocnice v Praze. Své poznatky, zkušenosti z praxe i nové přístupy představili přední odborníci z České republiky i ze zahraničí. Mezi jinými právě i zmíněný profesor Jean Michael Gracies.

V České republice je tuto komplexní léčbu, tedy na autoterapii zaměřenou cílenou rehabilitaci v kombinaci s nitrosvalovou aplikací botulotoxinu typu A, možné podstoupit zatím pouze v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, Ústřední vojenské nemocnici a FN Motol.

V Ústřední vojenské nemocnici byl koncept léčby dle prof. Graciese zaveden už v roce 2013 přičemž je cílená aplikace botulotoxinu A v kombinaci s pravidelnou pohybovou aktivitou prováděna hlavně u dospělých pacientů s poškozením mozku například po cévní mozkové příhodě či po úrazech páteře a mozku, protože je u nich velmi účinná a bezpečná.

Fakta:
http://stresovickypodzim.cz/program/#anchor1
Jean-Michel Gracies je profesorem a přednostou na Oddělení Rééducation Neurolocomotrice v Hôpitaux Universitaires Henri Mondor ve francouzském Créteil, kde iniciuje a vede nové neurorehabilitační programy a klinické výzkumné projekty především na poli spastické parézy, parkinsonských syndromů, tremoru, periferní obrny lícního nervu a dalších extrapyramidových onemocnění. Dr. Gracies je světově uznávaný odborník na poli pohybové neurorehabilitace. Mezi jeho dosud publikované zásadní příspěvky patří design, validace a popularizace Tardieuho škály, kterou později začlenil do konceptu 5-Step Clinical Assessment of Spastic Paresis (Klinické vyšetření spastické parézy v 5 krocích), dále definice fenoménu spastické ko-kontrakce a zhodnocení jejího významu jakožto nejzávažnějšího symptomu spastické parézy, a konečně koncept Dohody o reedukačním tréninku, který nachází využití zejména u pacientů se spastickou parézou, ale také u dalších závažných chronických onemocnění. Dr. Gracies je v současné době mezinárodním koordinátorem studií zkoumajících spasticitu s užitím botulotoxinu. Dr. Gracies přednáší po celém světě o patofyziologii a léčbě spastické parézy, neurorehabilitaci u Parkinsonovy nemoci, terapii třesu s využitím botulotoxinu a posilovacího cvičení a programovacích metodách u hluboké mozkové stimulace (DBS).

Literatura: Gracies JM, Bayle N, Vinti M, et al. Five-step clinical assessment in spastic paresis. Eur J Rehab Med 2010

Čím se metoda pana profesora Graciese tak zásadně odlišuje od současných postupů?
Guided Self-rehabilitation contract je koncept zaměřený na autoterapii a týká se i pacientů v chronickém stádiu. V rámci terapie ovlivňuje příznaky syndromu spastické parézy - zkrácení měkkých tkání, svalovou hyperaktivitu a svalovou slabost. V případě zkrácení měkkých tkání využívá statického progresivního prolongovaného strečinku, v rámci terapie svalové hyperaktivity je lokální chemodenervace botulotoxinem typu A. Svalovou slabost ovlivňuje vysokým počtem denně prováděných alternujících pohybů. Pacient uzavírá dohodu se svým rehabilitačním lékařem, kdy se z pacienta stává "závodník" a z terapeuta jeho "trenér", který dohlíží na prováděnou autoterapii. Cílem je zmobilizovat a zaktivovat nepostiženou část mozku. Pro každou svalovou skupinu je stanoven počet minut a kolikrát denně je třeba cviky provádět. Pacient si vede "tréninkový" deník. Pro úspěch léčby je nejdůležitější víra pacienta, intenzita cvičení a hlavně důslednost.

V České republice tuto revoluční metodu jako první použili a o její rozšíření se zasloužili Prof. Robert Jech M.D., PhD., MUDr. Martina Hoskovcová, Mgr. Ota Gál v centru pro léčbu spasticity v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. Dalším významným pracovištěm je Ústřední vojenská nemocnice, kde se problematice věnuje MUDr. Michal Říha.