Zasmìjme se
25.09 - Dirigent pøi zkou¹ce zlostnì pøeru¹í orchestr. No dobøe, pánové. Já chápu, ¾e nemù¾ete spustit v¹ichni stejnì, je mi jasné, ¾e nezahrajete v¹echny noty, ale sna¾nì vás prosím, hrajte aspoò v¹ichni stejnou skladbu!
Vyprávìjí si dva kamarádi.
Jó, pøíteli, my jsme muzikální rodina. V¹ichni se uèíme. ®ena se uèí hrát na klavír, syn na kytaru, dcera na housle...
No jo, a na co se uèí¹ ty?
Já se to uèím trpìlivì sná¹et!
Tak dneska se nehraje, povídá smutnì kapelník dechovky hostinskému.
Proboha proè?
Nemù¾eme probudit køídlovkáøe. Dali si vèera do trumpety...
Pan Novák je vá¹nivý muzikant. Onehdy nastoupil s basou do autobusu a po¾ádal øidièe o jeden celý a jeden dìtský lístek.
Pro koho je ten dìtský? ptá se øidiè.
Pro basu, je¹tì jí není deset let.
Pavel
