Zasmìjme se
02.09 - Man¾el se vrátil domù z léèení. Cho» ho s jásotem pøivítala, objala a nad¹enì volala: Drahý, jak jsem ¹»astná, ¾e jsi u¾ koneènì u mne! Kdybys vìdìl, jak se mi stýskalo...
Vtom se ozve bouchání na stìnu a zvuèný hlas sousedùv: Bude tam u¾ koneènì klid? Kdo to má ka¾dý den poslouchat?!
Synek si koupil nafukovací balonek, posadil se v kuchyni a neustále ho nafukoval. Po chvíli se otec zvedne a zamraèenì odejde do vedlej¹í místnosti. Maminka kluka napomene: Okam¾itì toho nech! Tatínkovi to pøipomíná, jak pøi¹el o øidièský prùkaz.
Øidiè Novák je du¹e dobrá a pracovitá. Kdy¾ jezdí, nepije. Zato veèer si dá tuplem. Jednou se vrací domù zase v povznesené náladì a pozdì. Sotva otevøel dveøe, dostal poøádnou facku.
Panebo¾e! vzdychl. A o tuhle ruku jsem je¹tì prosil...
Krása ¾eny je mocná zbraò,« medituje paní Alenka. To urèitì, na to man¾el, ale kde má èlovìk furt brát peníze na zbrojení?
Man¾elská hádka vrcholí.
Teï u¾ je definitivní konec! Mù¾e¹ si najít je¹tì vìt¹ího blbce, ne¾ jsem já, rozèiluje se on.
Jo, tak to bude stra¹nì tì¾ké, na to ona.
Povídá man¾el u snídanì choti: Tak se mi dnes zdálo, ¾e jsem byl v ráji...
A byla jsem tam s tebou?
V¾dy» ti øíkám, ¾e jsem byl v ráji!
Pavel