Zasmìjme se
19.12 - Man¾el není doma a man¾elka si mezitím u¾ívá s milencem. Zachrastí klíèe, je sly¹et zámek, man¾elka schová milence do skøínì, sepne ruce k nebi a prosí:
Ó Milostivý Bo¾e, udìlej si se mnou co chce¹, jenom a» nás neobjeví mùj mu¾. Je stra¹nì ¾árlivý a urèitì by zabil nejen mì, ale i mého milence.
Na to se nebesa otevøou a ozve se: Dobøe, bude to jak chce¹, ale za tøi roky tì povolám k sobì, utopí¹ se.
Dobøe, dobøe, jen a» ho teï nenajde. V¹echno probìhne úplnì hladce.
Tøi roky se ¾ena nekoupe, jenom sprchuje. Nechodí na koupali¹tì, vodì se zdaleka vyhýbá. Tøi roky ubìhnou. Ubìhnou ètyøi, pìt let. Na svùj slib u¾ zapomnìla. Po pìti letech si koupí na doporuèení zájezd na okru¾ní plavbu okolo svìta. Na lodi jsou samé ¾eny a udìlají si spolu pìknej mejdan. Vtom se zaène loï potápìt a ¾ena si najednou vzpomene na svùj slib. Poklekne na palubu, sepne ruce k nebesùm a volá:
Ó Milostivý Bo¾e, teï, teï mì chce¹ povolat k sobì? Podívej se, kolik nevinných ¾en teï zemøe spolu se mnou.
Nebesa se otevøou a ozve se: Dva roky, celé ty dlouhé dva roky mi trvalo, ne¾ jsem vás, vy nevìrnice, dostal v¹echny na jednu loï!
Pavel