Zasmìjme se
18.12 - Na smrtelné posteli le¾í 80ti letý milovaný man¾el, otec, dìdeèek. Blí¾í se jeho poslední chvíle na tomto svìtì a kolem nìj se shromá¾dila celá rodina, ¾ena, v¹echny dìti, skoro v¹echna vnouèata a dokonce nìkolik pravnouèat. V¹ichni soucitnì a v tichu èekají a¾ pøíjde ta chvíle. Náhle se dìdeèek probere a povídá:
"Povím vám, moji nejbli¾¹í, své nejvìt¹í tajemství. Já jsem se ve skuteènosti nikdy nechtìl o¾enit a zalo¾it rodinu. Mìl jsem v¹echno. Rychlá auta, krásné ¾eny, mnoho pøátel a bohaté konto. Ale jednoho dne mi pøítel povìdìl:
"O¾eò se a zalo¾ rodinu, proto¾e ti nebude mít kdo podat sklenici vody, a¾ bude¹ na smrtelné posteli a bude¹ mít ¾ízeò."
A tak jsem se o¾enil a radikálnì tak zmìnil svùj ¾ivot. Veèerní diskotéky s krásnými ¾enami nahradilo sledování seriálù s man¾elkou. Autem jsem jezdil pro vás, dìti moje, do ¹koly a ze ¹koly a na spoleèné dovolené k moøi. Peníze z konta se rozplynuly na va¹e studia, dìti moje. Krásné dny svobody odnesl vítr. A teï, kdy¾ le¾ím na smrtelné posteli, víte, co je nejhor¹í?"
"Co, tatínku ná¹ drahý?" se v¹ichni ptají.
"Nemám sakra ¾ízeò!"
Pavel
