Zasmìjme se
10.12 - Novoman¾elka povídá s uzardìním choti: Nechtìla jsem ti to øíkat døív, dokud jsem nemìla jistotu - ale u¾ brzo budeme tøi.
No, to je skvìlé! jásá man¾el. Tak vidí¹, a maminka si myslela, ¾e bude¹ proti, aby se k nám nastìhovala...
Já v¾dycky pou¾ívám jen svou hlavu, vychloubá se v mu¾ské partì novoman¾el.
To znám, usmívá se starý ¾enáè, na kývání man¾elce.
Novoman¾elé se rozhodli dozvìdìt se nìco o své budoucnosti a za¹li spolu za kartáøkou. Budete mít pìt dìtí... prohlásila s urèitostí vìdma.
Je¾í¹marjá, to snad ne! vydìsila se novoman¾elka.
Jen klid, na to kartáøka, va¹e budou jenom dvì.
Novoman¾el se ptá ¾enatého pøítele: Prosím tì, kdy vlastnì konèí líbánky?
A¾ pøestane¹ man¾elce pomáhat s praním prádla a zaène¹ prát sám.
S man¾elkou se nikdy nehádám, prohla¹uje novoman¾el.
Pane kolego, usmívá se starý ¾enáè, mì také man¾elka nepustí ke slovu.
Ptá se novoman¾el zku¹eného ¾enáèe: Který mìsíc tìhotenství je nejtì¾¹í?
Desátý. Tehdy zaène¹ nosit dítì sám.
Novoman¾elka po návratu ze svatební cesty radostnì oznamuje své matce: Pøedstav si, ¾e ten mùj miláèek mi poka¾dé koupil v¹echno, co jsem chtìla. Co tomu øíká¹?
®e sis toho zøejmì pøála málo!
Pavel
