Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Helena,
ztra Ludvk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Alfréd Nobel
 
Vzpomínku na významnou osobnost, která má práv dnes výroí narození (21. íjna 1833 - 10. prosince 1896) berte jako pipomenutí a zajímavý píbh, který jsem si peetl a dávám rovn k dispozici. Nejsem historik a za to, e se to tak pihodilo nedám ruku do ohn, ale pkn se to te.
 
 
Píbh vdce, který je svou smrtí slavnjší ne ivotem. Jeho jménem se u nkolik desítek let známkují nejvtší vdci.
Umíral ve svém paláci docela sám, uprosted noci 10. prosince 1896. Ten palác na italském pobeí v San Remu si Alfréd Nobel pojmenoval Mio Nido, Mé hnízdo. Našli ho tam a dlouho po smrti, chladného, s tváí sešklebenou bolestí na podlaze laboratoe, pod zkumavkami s novou zlou trhavinou, na ní pracoval do posledního dechu.
Neml enu ani syna, kteí by tu nad ním  stanuli ve smutku. Jenom vzdálení píbuzní lan ekají na jeho odkaz, na jeho bohatství. Pohbili ho o Vánocích do zmrzlé hrobky u Stockholmu. Nikdo z prostých lidí ho tehdy ješt neznal podle jména, teprve týden po svém pohbu zaal Nobel ít slavn. Jako by jeho sláva vstala z mrtvých.
 
 
Stockholmský notá Peterson ml na Nový rok 1897 projednávat Nobelovu záv. Ta leí na stole v zapeetné obálce, vedle n, kolem stolu buší srdce dvanácti vzdáleným píbuzným. Komu z nich ten starý podivín odkázal bohatství ze svých pracháren, muniek, zbrojovek? Kdo zddí zlato z dynamitu?
Te konen láme notá pee a te: „ Já podepsaný Alfréd Nobel, odkazuji celé své bohatství tm, kteí nejvíce pomohli svými objevy lidstvu; tm, kteí se nejvíce zaslouili o sbratení národ; tm, kdo bojovali za mír…“
„Neuznávám,“ peruší ho výkik. A druhý:“Protestuji“. Tetí:“ Chce si ten blázen vykoupit  své svdomí?“
Nkolik let se táhly soudy s ddici, kteí vyšli s prázdnýma rukama. Teprve roku 1901 mohly být udleny první Nobelovy ceny. Vdcm, básníkm, bojovníkm za mír. Ceny placené z trhavin. Bylo to jen tináct nešastných let ped sarajevským atentátem, po nm vypukla první svtová válka.
 
 
Nobel se narodil v roce 1833. Stalo se tak na smlu, kdy jeho rodie bankrotovali. Otec byl do té doby stavebním podnikatelem ve Stockholmu, ale v ten den, kdy jeho ena ekala svou tkou chvíli, vzplanul poár ve velkém skladišti díví a celý majetek shoel na prach. Dm zaali obléhat vitelé. Synek se tedy narodil špatn, ostatn byl odmala nemocný, ádné z dtí si s ním nechtlo hrát.
Aby otec Nobel unikl dluhm, pesedlal na nebezpené povolání. Zaal vyrábt stelný prach, ale pi nešastném výbuchu poboil nkolik dom a musel utéct ze Švédska do Petrohradu. Tam si vypjil peníze, zaloil zbrojovku a rychle rozšioval výrobu.
„Andrietto“, psal pyšn dom,“pedstav si, u jsem najal sto zamstnanc“! A ona mu také jen v dopisech odpovídala:“Našeho synka nevzali pro slabost vbec do školy…“ „U dovede poítat…“.“Chce být stavitelem jako ty…“.“U se poprvé zamiloval…“Vysvtlila mu, e ta dívka je chudá, a e budoucí bohatý stavitel si ji neme vzít… Pochopil to, ale u prý nikdy nikoho nebude mít rád.“
„Andrietto“, psal otec dom, „pijete, víte pece, jak vás mám rád. Daí se mi te skvle. Ostatn bude válka.“
Kdy se spatili, otec syna nepoznal. Vedl ho pyšn továrnou, „ tam v té hale vyrábím stelný prach…tam miny…tam granáty – deset tisíc denn. Zítra zvýším výrobu, na Krymu vypukla válka. Musíš mi drahý synu, pomoci. Proto jsem t zavolal“.
„Ne nemohu, nechci“! Mladý Nobel tehdy ješt psal básn, studoval Kanta a jiné velké filosofy. Nakonec ho stejn otec pinutil, aby pracoval v tovární laboratoi.
„Máš na chemii velký talent, mj chlape“.
Pi krymské válce 1853-1856, kde se stetly zájmy nkolika velmocí, bylo zabito na tyi sta tisíc lidí a Nobelova firma skvle prosperovala. Ale pak pišel mír a otec Nobel bankrotoval podruhé. Opt hledal záchranu.
V té dob konal v Petrohrad profesor Zinin riskantní pokusy s nitroglycerinem, který dvacet let ped tím vynalezl italský léka Ascanio Sobrero. Nitroglycerin brzy vypálil nkolika chemikm oi: nikdo netušil, kdy a pro vybuchuje. Dvacet let jej lékai pedepisovali nemocným v nepatrných dávkách proti chorým srdcím. Kdekdo ml z té látky dsivý strach.
Jen Nobelové ne. Pišli k profesoru Zininovi, poznali výbušnou sílu glycerínu a vraceli se k domovu obléhaném exekutory.
„Zanu a výrobou nitroglycerínového prachu. Pomeš mi“? ptal se otec.
„Ne, nepomohu“.
„Pro“
„Chci ho vyrábt sám. Rozumím u chemii lépe ne ty.“ Odpovdl syn.
Tehdy se mezi nimi rozpoutal konkurenní boj o nebezpenou výbušninu, oba ji chtli svtu prodávat, ale kadý k jinému úelu. Otec rychle poítal, kolik nitroglycerínu bude potebovat  dlostelectvo a kolik za to zaplatí.
„Mj nitroglycerín nebude zabíjet“, ekl syn.“Bude pomáhat stavt silnice, eleznice, tunely, prplavy, bude trhat skály. Vynálezce musí mít njakou myšlenku, poslání, musí vdt, komu chce pomoci. U jsem našel cestu, jak vyrábt nitroglycerín ve velkém.“
„Ale já jsem zaádal o patent. Nehraj si!“ vyhrooval otec.“Kdy s tím zaneš, zaaluji t jako kadého jiného. Nabídl jsem u svj prach armád“.
Stárnoucí otec však nové chemii nerozuml. Jeho nitroglycerínový prach byl k niemu, zpsobil mu jen ostudu. Pesto však otec hnal syna k soudu, kdy ten zaal výbušninu vyrábt. Bezhvzdnou petrohradskou nocí jde mladý mu, schovává se do stín, poslouchá ticho, pak se zastaví na behu nvského kanálu. Znovu poslouchá a konen zapálí doutnák, odpoítá a hodí nálo do vody. Vytryskl gejzír, mina vybuchla. To Alfréd Nobel vynalezl svou rozbušku, která spolehliv rozncovala nitroglycerín.
„Od objevu stelného prachu je má rozbuška nejvtším vynálezem“, napsal pozdji. Bylo mu tehdy ticet let a vil, e je vítzem nad vybuchujícími látkami. Náhle uvidl, jak na povrch hladiny Nvy vyplouvají bílé skvrny. Byla to bicha roztrhaných ryb – prvních Nobelových obtí. Zaínal teprve kvten 1863.
Tehdy se mladý Nobel vrátil z Ruska dom do Stockholmu a najal si starý barák . 763. Tam uprosted dom , kdy bydleli lidé a kde si na dvorku hrály dti, zaal vyrábt nitroglycerin. Aby ho nevyhnali, dal své továrn falešnou firmu; Alfréd Nobel, továrna na léky.
Nový „lék“ šel rychle na draku, zaaly se s ním skuten  stavt cesty, elezné dráhy, lámat útesy a dobývat horniny a uhlí. Brzy se mu íkalo Nobelv olej.
A pak pišlo poledne 4. záí 1864. Svítilo slunce. Alfréd Nobel vyšel ze své prosperující továrny, zapadla za ním vrata s podivným nápisem Továrna na léky, ivotu nebezpeno.
Za chvíli se otásla zem. A pak znovu, znovu. Kolikrát ješt ta propašovaná sopka uvnit msta vybuchne? Kolik náloí falešných lék vylétne do povtí?Tam uvnit byli Nobelovi nejbliší lidé. Nikdo ty mrtvé, roztrhané, spálené u nenašel. Zstal tam jeho bratr Oscar, pítel Hartmann i další. A Nobelovo svdomí.
Po výbuchu továrny se proti Nobelovi bouil celý Stockholm. Mstská rada ho ihned vypovdla z msta. Co te udlá Nobel?
Koupil si napl shnilý vrak a vyplul s ním na moe. Tam, uprosted širé hladiny zaal znovu vyrábt svj výbušný olej. Musel mnit polohu, aby ho nevyslídili, mizel a objevoval se v jiných zátokách. Nikdo se neodvaoval k jeho vraku piblíit, na palub bylo stále nejmén padesát sud nitroglycerínu. A staí jediná kapka…
Zatím agenti tajn rozprodávali Nobelovy dodávky; podnikatelé ze staveb a dol se o n drali. Pašované sudy s nitroglycerínem putovaly z pustého moe mezi lidi na staveništích. S Nobelem se brzy spojily nejvtší bankovní domy, pjily mu deset milion na stavbu jeho nové továry a taky nkolik tisíc na podplacení novin, aby umlkl hlas veejnosti.
 
Nová velká továrna nestaila krýt ani ptinu objednávek; ve Švédsku stavli eleznice, Anglie hloubila prplavy, Sasko kopalo doly, Holandsko vysoušelo bainy, v Egypt se budoval Suez, všichni potebovali Nobelv olej. Zaal stavt nové a nové továrny od Ruska a po San Francisko. “Má vlast je tam, kde pracuji. A já pracuji všude“
Bez Nobelova oleje by civilizace šla dopedu mnohem pomaleji. To nikdo nepope. Ale…
Tak teba Panama, v jejím pístavu Aspinwall zakotvil parník European. Byl napchovaný sudy, podle úedních papír šampaského. erní pístavní nosii zaali sudy vykládat, snad jeden z tch mu klopýtl. Nad pístavem se pehnal uragán. Telegrafy celého svta hlásí: Pístav Aspinwall znien… poet mrtvých se zatím nedá odhadnout!
To byl jen první krek, a pak znovu a znovu: Sydney, Austrálie. Nobelovo skladišt stelného oleje vylétlo do povtí… San  Francisko. Další exploze v Nobelových docích… Krummeln u Hamburku. Prusko- Hlavní bašta Nobelovy svtové výroby rozmetána explozí. Pod troskami leí hromady mrtvých.
Konen v Hamburku zahájili pístavní nosii stávku, v Londýn odmítli vykládat, v Liverpoolu vylili tisíc sud do moe. Pod tlakem veejnosti Francie zakázala dopravu Nobelova oleje. Anglie odekla dodávky; i ostatní zem se vzpíraly dalšímu hazardu. A mladému Nobelovi najednou hrozí úpadek. Jeho nejschopnjší agent Paul Barbe marn vyjednává v Londýn, jednání v Paíi koní krachem. Pak odjídí do Pruska, odkud píše Nobelovi: Tady zbývá jediná nadje na rychlý a obrovský zisk. O deset tisíc tun Vašeho oleje se zajímá pruský ministr války“.
Jak na to odpoví Nobel, kdy mu te hrozí bankrot? Od té doby u vdycky dodával pedevším válce, smrti. Ta se výbuchm vzpírala. „Chcete m tedy obalovat? Chcete jen ze mne udlat toho erného?“ Nobelova tvá naplnná vdy tragickým smutkem na nás hledí z dávné fotografie a mluví: Vdci objevují prostedky k lidským inm, ale nerozhodují , zda se pouijí k dobru i zlu. O tom rozhodujete vy, lidé. elezo neme za to, e do sebe vráíte bodáky.“
Kadý má právo na obhajobu – i kdy tím nevykoupí svou vinu.
 
 
V íši kanclée Bismarka, uprosted své polorozboené velkofabriky u Hamburku, sám o nocích ve své laboratoi, Nobel zaal hledat bezpenjší výbušninu. Nitroglycerín se nedal spoutat, psobil katastrofy pi peprav, protoe leptával nádoby. Nobel se proto snail jej pemnit v tuhou látku, mísil ho s pískem, marn, s devným uhlím, s pilinami , marn.
Jednoho dne roku 1867 rozleptal také nitroglycerín nádobu  také v laboratoi a pramínek zaal vytékat na podlahu. Takový pramínek zabil u stovky lidí, ale Nobel nic netuší, bezstarostn šlape po této nasáklé zemi. Náhle pramínek zpozoroval, znehybnl, ekal, kdy zlovstný olej pod ním vybuchne, kdy skoí proti svému pánu. Ale podlaha zstala klidná, mohl po ní dupat.Ta nitroglycerínem nasáklá zem byl vlastn u dynamit.
Nádoba stála náhodou na zvláštní hlince, která olej sála a zárove jakousi silou spoutávala. Nobelv slavný dynamit není nic jiného ne nitroglycerín nasáklý do infusiorové hlinky. Ješt té noci s ním Nobel vykonal adu pokus“ dynamit snesl ohe, mráz, nechal do sebe tlouci. Nic. Jen kdy vynálezce pouil rozbušku, nastala okamitá exploze. Obrovská síla nezmizela, jenom ji Nobel podídil své vli.
Všechny státy, které ho nedávno hnaly ped soud, se najednou tahaly a tuny dynamitu. Za sedm dalších let postavil Nobel patnáct továren ve tinácti zemích . Dynamit zaruuje sílu. Dynamit zaruuje bezpenost!
Ne tak docela. Ale Nobel se pyšní: „Máme skvlé výsledky. Na patnáct tisíc tun v prmru jen jeden – jak my odborníci íkáme- smrák“.
Pi horených dodávkách se však nedodrují pedpisy a v pístavu u Limy v Jiní Americe u zase vylétl do povtí parník se dvma sty sudy, všichni námoníci mrtví. A pak dynamitka u Prahy, všichni dlníci mrtvi; a prachárna v Krummeln, zase všichni na kusy.
Ale Nobelv obchodní editel Paul Barbe ml svj názor“ všechno potebuje reklamu“. I smrt potebuje reklamu. Nic nezaruí dynamitu vtší odbyt ne tyhle – bohuel – „skvlé“ katastrofy. Dodáváme pece armádám!
Nkde za tmi výbuchy se však také skrývá lovk Nobel. Jaký byl? Co si myslel?
„Já pece chápu, matko, e nemohu mít ani rodinu jako kadý lovk. Nikdy nevím, zda budu ješt veer mezi ivými. Dti, ena a má práce, to pece nejde nijak k sob.“
A pece: „Velmi bohatý, estný pán hledá vzdlanou dámu, kterou pijme jako paní domu…“ Tenhle inzerát si Alfréd Nobel jednou zaplatil v nejlepších novinách hned v nkolika zemích najednou.Mezi mnohými mu odepsala také ena s eským jménem, narodila se v Praze a byla to komtesa Kinská. Pijela za ním do Paíe.
„Nobel je malý, ani hezký ani ošklivý, má erný plnovous, hledí vtšinou do prázdna, jeho hlas zní hned hoce, hned se bodav vysmívá a hned zase upadne do hluboké melancholie“
„iji madame, docela opuštn, vnuji se jen svým knihám a pokusm“.
„Stále poutav vypráví o nejhlubších filosofických problémech.“
„Podporuji, madame umní… vlastn umlce. Mám heslo“ lepší je dát ivému kumštýi najíst ne mrtvému postavit pomník“.
„Je duševním poitkem s Nobelem promlouvat o tajemství svta… o ase… vnosti… o osudech lidstva.“
„Já vím madame, e m ádná ena neme milovat, já vím jak jsem odpuzující, ale mohu se vám komteso k nemu piznat? Jsem také tak trochu básník“.
„etl mi pak svou poemu o smrti…“
Ne, komtesa Kinská u Nobela dlouho nezstala. Brzy odtud odešla s jiným muem, baronem Suttnarem. S Nobelem proila jen krátkou epizodu. Baronka Suttnarová, rozená Kinská pozdji obdrela jednu z Nobelových cen míru. Se svým muem organizovala – jist s dobrou vlí, ale dost naivn – mírové hnutí ne jim to pekazila válka.
Kdy zaínala se svými mírovými akcemi, prosila Nobela o finanní pomoc.
Poslal jí ze svých tinácti dynamitek dva tisíce frank, aby ho zapsala za zakládajícího lena mírového svazu. Napsal k tomu: „Poslal bych víc, paní baronko, ale nejsou to peníze co vám chybí. Chybí vám správná myšlenka“.
Nobel majitel pracháren, ml svou myšlenku jak odvrátit  válku. To u byl tce nemocný, ekal smrt. „Doktore mj stav byl dobrý , ale srdce mám špatné“.
Pesto se vrhl do svého nejvtšího podniku. Prodal všechny akcie svých muniních koncern a zaloil zbrojaské podniky v Molnu. Postavil laboratoe, koupil stelnice a zaal na pásech vyrábt dla, modíe a prach.
A hlásá svou myšlenku: „Musím vymyslet zbra tak strašnou, tak vyhlazující, aby vydsila celé lidstvo. Mé továrny uiní konec válkám. Ve chvíli, kdy se dv armády budou moci navzájem zniit v jedné vtein, všechny civilizované národy ustoupí a vojska se rozejdou. Jestlie se ale nepodaí brzy lidem nahnat dost strachu z války, pak se celé lidstvo u v píští generaci vrátí k barbarství.“.
Hle, Nobel chce vyrábt strach. Jeho mír má být naplnn hrzou.
Je to plán zoufalce, který sám stojí tsn ped mrtí. Chce si i v poslední hodin zachovat své zisky, a pece doufá, e se svou zvrácenou myšlenkou obhájí a vyistí své svdomí. Ne, pane Nobel, tenhle hazard, která jste skoro ped stoletím bohuel pedpovdl, je jen údsná hra, do které jste vloil v sázku ne sebe, ale miliardy nevinných lidí. A kadý z nich, i ten poslední, chce ít. Co kdy njaký šílenec pece spustí? Zastavte pane Nobel!
Za ostnatými dráty své zbrojovky Nobel te vynalézá svou poslední zbra. Posledním Nobelovým patentem íslo 13 755 byla raketa. Ulétla ti kilometry.
Kdo to tam leí zasaen? Škube sebou v keích, zakrývá si oi? Vdy to jste vy, Alfrede Nobeli. Nezasáhla vás vaše stela, to jen uprosted pokus s raketami vás ranila srdení mrtvice.  A te tu do ticha naposledy šeptáte: „U nedokoním své dílo. Komu je odkáu? Byl jsem zbloudilec bez kompasu, rozbitý vrak, ztroskotanec bez rodiny, bez jediného lovka… U jsem nestail vynalézt dost strachu. A pece ho te v sob cítím. Roste, já se celý mním v strach. U vím, kolik je poteba mrtvých, aby se lovk zaal hrozn bát. Staí jeden smrák. Kdy je to on sám“.
Našli ho  na zemi laboratoe, chladného s tváí zkivenou bolestí. O vánocích roku 1896 pohbili jedno drobné tlo do zmrzlé hrobky u Stockholmu.   
 
Dušan Herfort
(zdroj:Pemoitelé asu)


Komente
Posledn koment: 21.10.2010  15:46
 Datum
Jmno
Tma
 21.10.  15:46 Libor
 21.10.  15:01 lutitel
 21.10.  14:52 Ivo
 21.10.  10:29 Jaroslav
 21.10.  10:00 Pavel