Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Petr a Pavel,
ztra rka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Ztracené  dcko
 
„Nedovedeš si pedstavit, jakou hrzu jsem dnes proil“, sdloval mi manel po návratu z opatrování naší tyleté vnuky. „Ztratila se mi Zuzanka. Prošmejdil jsem všechny pokoje, skín, komory, prost vše, kde by se mohla ukrýt a nenašel jsem ji. Kdy u mé volání mlo v sob zoufalství, ozvala se, ukrytá za skleníkem v rohu pokoje. No, bylo to strašné!“
 
V tu chvíli se mi vybavily moje dtské útky. Myslím, e po prvé to bylo, kdy pijel na trhovisko cirkus. Pesto, e jsem tam byla s obma rodii, nestaili m uhlídat a najednou jsem  byla pry. „Proboha, te tu to dcko bylo, a u je v tahu“, bdovali. Mezitím m u nkdo  strašn voucí našel.
„Jak se jmenuješ“?
„Hanika.“
„í jsi?“
„Tatínkova“.
„Kde bydlíš?“
„Hned vedle staenky“.
Informace zcela podle dtské logiky. Frenštát tenkrát ješt nebyl tak velkým mstem jako je dnes a návštvník cirkusu také mnoho nebylo, setkání s rodii bylo brzké. Místo, aby byl odmnn nálezce, dostala jsem od nho tabulku okolády já.
 
asto jsem se ztrácela doma – co byly dv chalupy spojené dvorem, v nich pdy, sklep – míst vhodných k ukrytí celé mateské školy. Nejdíve m zaali hledat ve studni. Byla sice plytká, íkalo se, e máme malou studnu, jenom tyi metry, ale na utopení jednoho nezbedníka by to stailo. Ta na štstí k mým úkrytm nikdy nepatila. Zato m našli spící na záchod. Upímn se piznám, e jsem ústní podání této historky pemílala s odporem, ne jsem ji v pozdjším vku vyslechla správn. Nejdíve jsem rozumla, e jsem do záchodu spadla – ó ta hrza, i kdy to byl pravý suchý venkovský záchod – teprve pozdji jsem to pochopila. U nás se o dvatech a o enách vbec zásadn mluvilo ve stedním rod. Bylo to legraní, kdy se potkaly dv staré ttky a jedna druhé se ptala: „Maeno, kd si bylo?“Take ono „spalo“ se mi propojilo se slovem „spadlo“.
Naši staíek nás dcka nemli rádi, snad proto, e vyrostli jako jedináek – v dob, kdy v kadé chalup bylo dcek k deseti. Nás tedy brali jako škdce, kteí neustále nco provádli. Vyhánli nás ze dvora s nepíliš lichotivým píkazem, který mi dodnes zní v uších: „Tahnit na pihon!“ Jednou m však všichni hledali bez úspchu u píliš dlouho a práv staíek pispli k mému nalezení.
           
Vydali se od chalup chodníkem dál, na hlavní cestu, která byla asi kilometr vzdálená. Za nedlouho našli moji botiku zavšenou na erdi, kterou jsem tam snad dala jako poznávací znamení. Staíka v tu ránu pojala hrza. Auta sice tenkrát po hlavní cest jezdila jen sporadicky, snad nepejelo ani jedno denn, ale co kdyby a pidali do kroku. Brzy m našli sedící na lavice ped kaplikou.
 
„Proboha, fakane jeden, co tu dláš?“
„ekám na modlení.“
 
Tak zboný úmysl nebylo moné vyešit njakým pohlavkem. Na modlení jsem chodívala se staenkou skoro kadý veer. Bylo to v kvtnu a v kaplice byla „májová“.
 
Ztrácela jsem se opravdu asto. Jedna píhoda mi dokonce zavoní. Za naší chalupou byla veliká louka a já jsem si do ní vyšla. Nejdíve jsem se na kvtinky dívala shora, ichala jsem k nim a pak, abych je mla blíe u sebe, lehla jsem si pímo do nich, pozorovala motýly, kteí na n usedali, tak dlouho, a jsem usnula. Probudilo m maminino volání a já jsem se ješt dlouho neozývala, abych si vychutnala tu pozornost, které se mi práv dostávalo. Nebyla jsem bita, protoe maminka mla radost, e m našla.
 
S dorstáním u byly ztráty dcka plánované, zvláš, kdy jsem nco provedla. Našla jsem si úkryt na strom, nebo na pd a dlouho jsem se nechala hledat. Moje objevení vyvolalo vdycky tolik radosti, e k potrestání za provinní u obvykle nedošlo.
 
Tak je to moná i s naší Zuzankou. Vycítí, e jí není vnována patiná pozornost, ddeek si teba te noviny a ona si ekne: „Já se mu na chvíli ztratím.“
 

Hana Juraáková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 05.09.2016  17:02
 Datum
Jmno
Tma
 05.09.  17:02 Von
 05.09.  09:54 ferbl
 05.09.  09:30 kusan