Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kvtoslava,
ztra Vratislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Není Rock jako Rock
 
Na podzim 1989 mne pozval Jií erný do nov zakládané redakce Rock a Pop (pi Lidových novinách). Udlal to jednoduchým zpsobem: “Evo, rád bych t tu ml jako enskou.” Takové nabídce se nedalo odolat. 
 
“Evo, nevíš o njaké sekretáce,” zeptal se mne hned první den mého redaktorování Jirka.
 
“No, vdla bych, jestli nevadí, e je to moje sestra. Práv odešla z vydavatelství Práce, kde mla šéfa, zaslouilého straníka, jinak alkoholika, který se porával i pi poradách vsed na idli.”
 
Jirka zajásal a moje sestra Lída další den nastoupila. Byl to hezký as. My, redaktoi, jak je zvykem, jsme nechodili do práce brzy ráno, také i proto, e jsme navštvovali koncerty, které trvaly do noci a o nich jsme psali. A protoe byla v redakci spousta mladých ambiciózních mu, kteí chtli popsat tisíce stran asopisu a být tak slavní, nemla jsem ani moc práce. Vlastn jsem chodila na koncerty a psala o tch, které jim nepipadaly moc atraktivní. Nevadilo mi to, moje ambice byly v té dob úpln jiné. Zakládala jsem asopis pro echy doma i ve svt eský dialog a zjišovala jsem, e ím mne víc zajímá politika a obanská spolenost, tím mén mne vzrušuje dní v rocku, popu a jazzu, i kdy poslouchat to nepestanu nikdy…
 
Po necelém roce jsem z redakce odešla a vnovala se jen svému novému asopisu. Ale ješt pedtím:
 
V redakci pracovala další prima osoba enského pohlaví – fotografka Hana Rysová. Má dv sestry, z nich jedna ije v Anglii, a kdy pijela do Prahy, dávala nám lekce z anglitiny, druhá bydlela na Dobíši, neznám ji, jen jsem slyšela, e mla v té dob partnera s pozoruhodnými nápady. Kdy napíklad jejich fena porodila štata, vzal je a rozvezl za dvee dobrých lidí. Jedním z tch lidí byla práv Hanka. Ale i kdy dobrý lovk Hanka otevela dvee, za nimi nco alostn kuelo a vzala to uboátko dovnit, mla plno dvod k tomu, e si je neme nechat. Vzala je do redakce…
 
Takhle v pondlí v devt ráno mi doma zvoní telefon.
 
“Hele, ségro, u pije do redakce, máš tady dáreek pro synka Mareka,” ekla moje sekretáka, moje sestra.
 
“Víš, ale já te nemohu, musím tady v klidu dopsat lánek o vystoupení Laco Decziho, který po emigraci mohl zase zahrát v Praze,” odpovìdìla jsem. Pijedu a v poledne.
 
A dostala jsem tušení.
 
Bylo správné. V redakci na m, jako dáreek pro mého synka, kterému bylo tehdy deset a moc by si pejska pál, ekalo štn. Nádherné, ernobílé, velikost do kabelky. Tedy do té socialistické, kam se musela vejít vrtka chleba a osminka másla. Moje sestra je chovala v náruí, kde šastn spinkalo a kadou jednu minutu mu dávala pusinku.
 
“U ti ho nedám, pišla jsi pozd. Popraly jsme se o nj se Svtlanou, která se do nj také zamilovala jako já,” ekla sestra písn. ,,Já jsem vyhrála,”dodala a psa drela pevn, abych jí ho nesebrala.
 
Oddychla jsem si, i kdy pejsánek byl k ,,serání”. Mj synek Mareek by se o nj nestaral, a já pi svém pracovním vytíení také ne. Všechno tedy dobe dopadlo. Rock, jaké dostal pejsek jméno po redakci, z které vzešel, putoval do severní ásti Prahy, imic, kde si ho vedle Lídy ješt zamiloval její syn Slávik a manel Slávek. Bylo o nj peováno, ba byl i rozmazlován. A rostl. A hodn. Z toho malého štátka, které by se vešlo do socialistické kabelky, bylo do roka a do dne tele i menší doga. Tedy prý rasa pointer, ale dost velkého vzrstu.
 
Byl hodný, nikdy se nepral s jinými psy, ani nekradl jídlo ze stolu jako nap. náš Béa, ale utíkal. Kdy píroda zavolala, vyslyšel ji a zdrhal kvapem za pachy, které ho lákaly.
 
Velký Slávek, jak jsme íkali Lídinu manelovi, byl jako baletní mistr na sílu trénovaný. Vzpomínám si, jak jednou vzal idli, na které jsem sedla, jednou rukou za jednu idlovou nohu a vyzdvihl ji a ke stropu. Tedy on Rocka udrel. Horší to mla Lída a malý Slávek.
 
Kdy jsem v ervnu 1989 byla v Paíi na oslav dv st let od Francouzské revoluce, radovala jsem se z mnoství muzikant, kteí hráli 21. ervna na tzv. Den hudby. Koncerty na pódiích, i v ulicích, profesionálové i amatéi, celá Paí hrála a zpívala. Souznlo s tím svátkem v té dob dalších osm evropských mst, kde se festival také konal. Prezident Havel v následujícím roce prohlásil, e se jako deváté msto k svátku hudby pipojíme. 
 
“Sestro, nala si hlasivky, jdeme zítra zpívat na Karlv most,” pikázala jsem Líd 20. ervna. A Lída byla pro. Vdy u jsme si spolu poádn nezazpívaly od doby našeho mládí, kdy byla naším nejvtším hitem Dajána.
 
“Jenome musím vzít s sebou psa, Slávkové nebudou doma,” ekla jakoby s otazníkem.
 
“No co, tak ho vem, bude pkným umleckým doplkem a bude nás hlídat,” ekla jsem.
 
A tak ano. Jak dojela Lída ze psem do centra Prahy, ji nevím. I na Karlov most byl moc hodný. Pivázaly jsme ho ke sloupu a pustily se do produkce dvojzpvu s kytarou. Pidal se k nám starý pán – houslista, který hudl naproti a uml všechny lidovky. Mli jsme úspch. Turisté se zastavovali a hledali klobouk i co, kam by mohli hodit ocenní. Tak jsem rozloila futrál od kytary. Ty drobné k poulinímu pedstavení prost patí, i kdy z nich lovk zrovna nezbohatne. Je to uritý rituál. A pro ne, vdy jsme zpívaly moc hezky a ten houslista se také snail.
 
A pak pišel policajt. Mladý kluk. Chvíli na nás zíral a pak ekl, e tady hrát nesmíme, e to prost není dovoleno. Zeptala jsem se ho, jestli ví o tom, e je dneska svátek hudby atd., a si bu pete dnešní noviny nebo se zeptá nkoho z kulturního odboru magistrátu i Ministerstva kultury.
 
Turisté se divili, co se to dje, a zaali nesouhlasn mruet. Rock se k nim radostn pipojil. Mladý policista odešel, ale protoe byl zejmì chlapec houevnatý, za hodinu se vrátil.
 
“Hrát tady mete, ale nesmíte vybírat peníze,” trumfoval.                                              
 
“Hele, soudruhu, my tady ádné peníze nevybíráme, zakate tedy tm lidem, aby nám je dávali,” ekla jsem s pevahou vdomí, e metr od nás zaíná víc a víc vret Rock.
 
“Co se dje, pro perušujete ten krásný koncert?” ptali se nás cizinci, kteí vidli njaký pro n nesrozumitelný konflikt. A tak jsem jim trošku vysvtlila, e ten policista ješt nepochopil, e je u nás u více jak rok svoboda, e si poád myslí, e je tu komunismus se všemi jeho zákazy všeho. Jako jeden mu, i jako jeden erný mrak íznivák se pomalu sunul dav k policajtovi. V tom se Rock napímil, natáhl svaly a utrhl se z emenu. A jak je ten pes normáln hodný, e by kueti neublíil, k policistovi se blíil velmi nebezpen. Lída však zachovala chladnou hlavu a vyrazila obloukem. Chytla psa pod krkem za obojek a ekla: “Nech ho, chudáka, on je ješt mladý.”
 
Turisté sice vtšinou nerozumli slovm, ale pochopili divadlo jako pantomimu. Zaali tleskat. A policajtský kluina rychle mizel pry.
 
Tehdy byl Rock jen jednoletý. Pozdji se uklidnil a byl nejen poslušný, ale pestal se i toulat. A asem ml doma nové vzrušení. To mu bylo u asi dvanáct let. Mladou koku Adélku. Maliká, pruhovaná a divoká, co Rocka sice pivádlo na jednu stranu k šílenství, protoe jako stárnoucí pán chtl mít svj klid, ale na stran druhé ho to nutilo zase ješt tak hned nebýt ddkem na odstel. Adéla se napíklad ráno po probuzení rozhlédla po byt a zamila svj nálet, svou stelu na urité místo. Rock býval velmi vhodným cílem. Koka se pikrila ke startu, zamíila a vyrazila. Skoila Rockovi na záda a utekla do vedlejšího pokoje. Rock se ošíval, mrzut kuel, kdy vtom se nálet opakoval jen s tím rozdílem, e tentokrát mu Adéla jenom hbit poplácala svými tlapkami a drápky umák a zase rychle utekla. “Ach, ach ne, dejte ji pry,” jakoby ten starý dobrák breel.
 
Ale pak si lehnul, Adélka se stoila kolem jeho hlavy a oba byli v pohod.
 
Kdy mu bylo asi patnáct let, jeli jsme s ním celá rodina na výlet na Slapy, kde se s radostí vrhl do pehrady a plaval. Horší bylo se vydrápat na beh po velkých balvanech. Museli jsme tomu asi osmdesátikilovému pejskovi pomáhat. Nkdo z vody, nkdo ho tahal sezhora. A “malý” Slávek, jak jsme íkali tomu u tém dosplému mui, ho tlail za zadek z vody a pitom íkal stále dokola cosi jako “ty blbe psí, tak se sna, lez nahoru nebo t praštím.”
 
Jene pišla rána. Moje sestra Ludmila se bohuel nedoila šedesáti let. Odešla nkolik let po smrti svého manela Slávka. O Rocka se pak staral Slávik a nutno íct, e mu vbec neíkal nic ošklivého, i louiky, který stárnoucí psí pán obas udlal na koberci, trpliv utíral..I já jsem ho obas chodila venit. Snail se doposledka být fit. Ale pece jen mu obas nohy vypovdly slubu a on upadl na schodech. Bylo tké ho na n zase zpátky postavit… Neila u koka Adélka, ale doma ml Rock spolenost nových dvou koek. A snášeli se spolu bájen. 
 
Moji sestru peil asi o ti roky. Kdy skonal, bylo mu osmnáct, co je ve psím pepotu 126 let…

 
Text: Eva Stíovská
Foto: Slávek Glaser 
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 13.07.2019  11:38
 Datum
Jmno
Tma
 13.07.  11:38 Von