Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Adriana,
ztra Ladislav.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Píhody Pošlýho ibida (2/7)
 
Mám ješt pokraovat?

No jak myslíte, musím vás však upozornit, e to byly ty šastnjší chvíle mého dtství. Kdy pišly první kontakty s ostatními dtmi, nastaly automaticky i daleko krušnjší chvíle.

Dodnes slyším posmšné: „ibide! ibide! Ty nechutný neite!“

A to nebyly zdaleka ty nejhorší, o tom se nemá ani cenu píliš rozepisovat, protoe jist kadý z vás má svoji fantasii a docela si to zkusil ve svém duchu sám. No jen se piznejte, e je to tak. Jenome ít s tímto závaím je mnohem sloitjší, to vám mohu íci.

Kdy pišly moje první školní krky, byl jsem tém ji dostatený pípad pro soukromého uitele, protoe s mojí pítomností v jakékoli tíd se pozornost actva vi nov probírané látce rovnala tém nule a sestava tídy se mnila dle pání rodi ostatních ák, kteí nebyli spokojeni s výukou uitel. Nutno však piznat, e problém nebyl v nich, ale v mém jménu.

Kupíkladu profesor Nný, který byl spíše typem melancholika a zkoušení mu inilo nejvtší problémy a ped áky samotnými se u této innosti cítil nesmírn provinile a ne se dostal k její vlastní podstat, pl hodiny se nám snail omlouvat a zdvodovat, e neme klasifikovat ádného áka, ani by si ho alespo jednou nevyzpovídal.
Jednoho dne došla ada i na m.

Zadíval se do svého notesu a u mého jména, kde samozejm chybla také jakákoli známka, se tém zdšen zarazil.

„Co to tady mám za nesmysl?“ promlouval spíše sám pro sebe, ovšem já, který sedl hned u katedry, jsem ho slyšel velmi zeteln. „To jsem si snad z neho musel opsat,“ dodal a svým láskyplným pohledem pejel naše spoádané trplivé ady, v kterých sedly samé upravené dvojice. íkám zámrn dvojice, protoe jediný, kdo sedl sám, to jsem byl já.

„ibid Pošlý,“ zasmál se nahlas, jakoby odnkud zaslechl pomrn slušn vyvedenou anekdotu. „Takový ák zde urit mezi vámi není, e?“ zeptal se nejist, ale tichý šum, který zavládl v celé tíd jej o tom píliš nepesvdil a jeho pohled se stal nepíjemn roztkaným.

Ostýchav jsem pímo ped ním zvedl ruku.

„Copak by sis pál? Ty jsi aktivní pi normálním vyuování, tebe nepotebuji zkoušet,“ dodal s milým úsmvem, ale kdy vidl, e se stále hlásím, tak m pokynutím vyzval.

Stoupl jsem si.

„Já jsem ibid Pošlý,“ ekl jsem zpsobem, který jsem si ji dokonale nacviil. Byl tak bezprostední a odzbrojující, e dokázal posadit na zadnici i toho nejvtšího cholerika, který práv vidl rud jako nazlobený býk.

Profesor na m zíral, na jeho tvái probhla pehlídka všech moných obliejových mimik, a se tam na závr usadila uslzená, rozšklebená grimasa neschopná jediného slova a do konce vyuovací hodiny, krom smíchu, který z nj tryskal pímo neuvitelnými fontánami, z nj nedostal jedno jediné slovo ani editel školy, který pilákán neekaným veselím uprosted vyuování vstoupil do tídy v domnní, e je bez dozoru, ale kdy vidl upímný záchvat svého zamstnance, jen ho významn zprail pohledem a ekl mu, aby se po vyuovací hodin za ním zastavil. Od té doby jsme ho u nikdy nevidli.

Nebo teba pedagog Závist, ten komunikoval naprosto normálním zpsobem, ale pouze do chvíle, ne jej nco dokázalo rozrušit do takové míry, e se pestal njakým zpsobem ovládat a poté se mu vrátila jeho vrozená vada ei, tce odstranná logopedem specialistou a on se rozkoktal tak tce, e ve spojení s mým jménem jsme klidn mohli zaskoit na chvilku místo nkoho na jevišt njakého zábavného kabaretu.

Tak se to také skuten stalo, ovšem ne v kabaretu, nýbr na školní pd a opt zde byl pítomen onen soudruh editel, který snad trávil svj veškerý volný as slídním po chodbách, aby odhaloval skryté chyby svých zamstnanc.

Tento pan Závist, vyhlášený pes na zkoušení, u kterého známka dobrá, potkávala pravideln jako první i toho nejvtšího tídního šprta, o tch dvou zbývajících ani nemluvím, tak tento pedagog hned po prvním týdnu tvrdé výuky, pistoupil ke své obávané zkušební plhodince a zálibn zaal listovat seznamem se jmény ák.

Pojednou se zarazil a celý se roztásl.

„K ta..ta..tabuúúúúú….éééé…tabu..tabu..tabuúúúúúlí,“ vypískl fistulkou konen, „i..i..i..i… to…to… to… co?“ vyjeven se kolem sebe rozhlíel.

No nebudu to zbyten protahovat. Moje jméno i pes znanou snahu se mu vyslovit vbec nepodailo a zatímco se o to asi po stopadesáté pokoušel, otevel opt dvee editel školy, který nabyl podezení, e se zde místo výuky odehrává njaké nechutné divadlo, které by snad mohlo být i v rozporu s ády socialistického školství, a vyjeven zstal stát a pozoroval svého, zcela nemoného kolegu, kterého povaoval za jeden ze svých obávaných bi, který dokáe zkrotit i to nejneposlušnjší actvo.
„Nenašel jsem ve vašich materiálech pane kolego,“ ekl znechucen, „e trpíte njakou podobnou vadou. O pestávce vás netrpliv oekávám,“ dodal, prudce se otoil a opt vypochodoval ze ztichlé tídy pry.

Nemusím ani dodávat, e pana profesora jsme vidli v tchto jeho pohnutých chvílích rovn naposledy.

Také jsem jednou reprezentoval naši školu na takové malé olympiád mezi základními školami, která se konala v areálu Rosnika v aboveskách. Sice jako náhradník, ovšem jeden z bc, který byl nominován pede mnou pouze z dvodu lepší srozumitelnosti tení jména pi startu, náhle onemocnl, a tak jsem se na startovní áru bhu na jeden kilometr nakonec postavil sám.

Celý závod jsem se drel na pomrn slušném tvrtém míst a pemýšlel o tom, e pokud budu mít dosti sil v závru, e zkusím pro naši školu vybojovat alespo to tetí, bronzové místo.

V jedné zatáce však, nevím ani jak se dozvdl e závodím, stál mj otec, sledoval m lhostejným pohledem, a kdy jsem ho míjel, zavolal na m posmšn: „Ješt ádnej ibid nikdy nic nevyhrál!“

Nikdo v celém okolí, krom m ovšem, vbec nevdl, pro to ten lovk vlastn zakiel, ale já v té chvíli pestal vnímat úpln všechno, ped oima se mn dokonale slil celý svt do zvláštní duhy a já navzdory tomu, e jsem ml ped sebou závrené stoupání na samotný areál, jsem vyrazil kupedu jako stela a pedstavte si, e jsem všechny do toho kopce pedbhl a na atletický ovál vbhl, co vbhl, já se tam pímo vítil, jako bych teprve odstartoval, a pelášil k met nejvyšší za nmého úasu poadatel, kteí ji mli dopedu vypsány diplomy s vítznými jmény.

„Ten startoval?“ ptal se kdosi zdšen, a kdy byl ujištn e ano, sice jako jakýsi náhradník, chytil se za hlavu a šel si sjednat poádek jinam, protoe ani jsem si to uvdomil, nebo m snad alespo nkdo varoval, pedbhl jsem ji naplánovaného vítze, syna tajemníka strany, který si udlal zcela mimoádné volno, aby byl pímo pítomen úspchu svého milovaného syna. Ten zmatek, který svým výrokem ovšem nevdomky zpsobil mj otec, byl nepopsatelný, a kdy jsem prošel i nkolika zcela vymyšlenými kontrolami, museli uznat, e pravý vítz jsem skuten já.

Vystoupili jsme potom na stupn vítz, já stále ješt na pokraji svého fyzického zhroucení, protoe nejenom e jsem byl vítz, tak navíc ta otcova posmšná slova také zpsobila fakt, e jsem vytvoil nový rekord trat, který nebyl pekonán ji celých dlouhých dvanáct let.

Jakoby z dálky jsem slyšel jakýsi nevýrazný hlas z místních amplion, potlesk pítomných divák a to všechno se tak njak dohromady smíchalo v uritý stupe hluku, ale pesto si pamatuji tuto vtu.

„A vítzem závodu v novém rekordu se stává…“ pak bylo delší dobu napnuté ticho, kde by byl slyšet snad i onen povstný špendlík padající na zem, „…hmm, je to tady asi špatn napsané… No ák Pošlý, reprezentant základní školy Antonínská. Upímn gratulujeme,“ a ta poslední slova tak njak umle spolknul a já bych se byl vsadil o co chcete, e se šel potom okamit nkam opít.

Pokraování píšt...
 
 Vladimír Korbika
* * *
Ilustrace © Martin Velek
Zobrazit všechny lánky autora
 


Komente
Posledn koment: 23.03.2019  18:56
 Datum
Jmno
Tma
 23.03.  18:56 miluna