Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Emil,
ztra Vladimr.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Tudorek kontra Bejbinka
 
Znala m v té dob manelka skoro jen podle obanky. Dneska tak mít doma takovou enskou, jako byla tehdá ona, mohli by mi být všichni ti divoáci a lišky ukradení. Jen by mi taky nkdo musel ukrást nkolik více let!
 
Na zaátku své vickovické kariéry jsem obyejn pibhl v pl tvrté z kanceláe, dost asto zalehl a veer v devt vypadl. Nkdy byl konec výpravy kolem plnoci, jindy ke druhé, a také se stalo, e jsem šel rovnou do práce! Maminka vegetovala doma sama s kohoutem a se slepicemi, které jsme dostali od paní lesní Hrubé do zaátku. Navíc samozejm s Danem, psem nadrozmrným, ale hodným, hlídala malého Honzíka. Nkdy však se pece jen sešla chvíle, kdy bylo teba mladého a zdivoelého myslivce zavolat dom. Vickovický revír byl rozlehlý. ešili jsme to tak, e na prahu hájenky vypálila maminka z brokovnice dva tuple, rychle za sebou. To bylo slyšet všade. A navíc – na ránu jsem ml v té dob uši njak citlivé.    
 
Vely šly na smrk a mj kestní patron Antonín Paduánský, patron milenc a vcí ztracených, stál toho dne v kalendái. Byla nedle 13. ervna, naveer odjídli Praáci dom a já ješt vypadl na chvíli do lesa. Kdy jsem uslyšel ty rány z brokovnice, odehrálo se nco, o em si povíme píšt. Te je dleité, e jsem samozejm poslechl zvukový rozkaz a rychle upaloval dom.
 
Tam byli Praáci, jene bez Tudorka. Tomu rupla v Hranicích u Zrue poloosa. To by nebyla taková tragedie, horší však bylo, e teta pracovala v tavírn drahých kov a klí, který mla u sebe, byl ráno nutný k provozu pracovišt!
 
 
 
Velkého uznání se dostalo našemu autíku, veteránce – Bejbince. Byla to holka spolehlivá a trplivá. A tak místo Tudorem a „stovkou“, jak asto strýc Jirka inzeroval, pohybovali jsme se maximáln ptašedesátkou ku Praze. Tam u byl v pozdních noních hodinách úplný klid. Dojel jsem a do Lázeské na Malou Stranu. Ráno prý vstaneme dív, ne bude zase provoz. Ml jsem pochopiteln z jízdy po tak velkém mst hrzu. Kdejaká sebevíc rozbitá lesní cesta by mi byla milejší.
 
Moc jsem se nevyspal. Ve svtlíku starého malostranského domu se toti daly docela po venkovsku do svatebního veselí koky snad z celé Prahy! Ten rambajz slyšet náš Dan, tak by se na míst zbláznil. Pi tom koiím kraválu jsem si ani neuvdomil sílící hluk velkomsta. A to jsme byli od hlavních ulic dost daleko.
 
Vstali jsme opravdu brzo a teta slíbila, e m z toho chumlu vyvede ajn-cvaj. Byl jsem moc rád, tko bych se odtud vymotal sám. Pijeli jsme na Klárov. Teta zahlédla kávového spartaka a zavelela: „Za ním! Toho se dr! Já ho znám, jede na ernokosteleckou.“ Tak stará elvika Bejbinka honila auto o tolik let mladší. Teta sice nedokázala pijít na kloub tomu, pro mu nestaím, ale pesto jsme se na výpadovku dostali. Pak spchala na tramvaj, aby vas dovezla sebe a hlavn klíe do práce. 
 
Po hlavní za Prahou se to u ujídlo! Zastavil jsem u jakéhosi rybníku s orobincem, a s chutí jsem si chladil spánky vodou. A moje poínání vzbudilo pozornost obyvatel baráku pes silnici. Radji jsem jel dál. Bylo to jako pohlazení, kdy mi na úboí Kaku k pivítání zamávaly vickovické lesy. A já se tšil, jak doma ohlásím všem hon na lišky v pemn. O tom ale a píšt.
   
Foto Wikipedie - Donald Judge from Englad – 14.7.13 Borovany
 
Antonín Suk
 * * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 21.02.2019  15:04
 Datum
Jmno
Tma
 21.02.  15:04 Bobo -:)))
 18.02.  10:24 Vendula