Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Libor,
ztra Kristna.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Válený úsmv
 
Odpoledne bylo velmi nevlídné, pravé listopadové. Byl podzim roku 1944, mi bylo dvanáct a šla jsem ze školy. Kadý den jsem musela ujít pt kilometr ráno a stejný poet odpoledne. Vyuování bylo delší, Nmci nám pro vojáky zabrali díví mšanku a my jsme se v chlapecké stídaly s kluky. Jeden den oni, druhý den my, dvata. Chodily jsme do školy co druhý den a vbec nám to nevadilo, mly jsme den volno.
 
Dlouhou cestu do školy i ze školy jsme chodívaly ve skupinkách, a nebo jsem šla aspo s kamarádkou, která bydlela kousek od nás. V to odpoledne jsem šla sama. Nejdíve asi ti kilometry po silnici k horám a potom u polní cestou a chodníky od chalupy k chalup, které byly roztroušeny tak, jak kdysi naši pedkové ujímali pole lesm pod Radhoštm.
 
Sotva jsem sešla z hlavní cesty, polekala jsem se. Jako by na njaké šachovnici stáli asi sto metr nebo více od sebe nmetí vojáci. Klepala jsem se strachem, ale zatím ani jeden mi nestál v cest. Kdy jsem se blíila k domovu a ekal mne u kousek uzoukého chodníku po kamenité hrázi, který ml po stranách vysoké trní, stál na jeho konci voják. Nemla jsem ádnou monost, abych ho njak obešla. Posouvala jsem se pomaliku, jen co noha minula nohu, peplnná strachem – vdy ten voják drel pušku! – jsem se k nmu blíila. Zastavila jsem se ped ním a v té hrze jsem se keovit rozesmála. „Warum lachst du?“ zeptal se mne a o krok ustoupil. Beze slova jsem se protáhla kolem nho jako koka a utíkala k domovu.
 
Bylo to u jen kousíek. Vbhla jsem do dvora a s úlevou jsem šla k našemu domku. A najednou se otevely dvee, z nich vyšel voják a vyléval vodu z lavoru. Další leknutí. Ku podivu mne mile pozdravil, pustil do chalupy a v kuchyni jsem našla další ti vojáky, kteí leeli na zemi na slám.
 
V tom ase jsme museli nejenom my, ale všichni sousedé ubytovat ty, kteí hledali partyzány. Byla to velká akce K. H. Franka. A nenašli nikoho. Všichni o nich vdli, doma se o nich mluvilo jako o chlebu. Tatínek vyprávl, jak je dokonce potkal a hovoil s nimi a staenka, kdy vidli letadlo, íkali. „Zase spadnou ti parašisti!“ Všichni o nich vdli, ale nikdo nepromluvil.
 
Naši „hosté“ se k nám chovali velmi dobe, z hovor, které s nimi vedl tatínek, u jsme poznali, e tato armáda dlouho nevydrí. Jídlo mli dobré a dokonce u nás nkolik konzerv „zapomnli“. Sestra Jindra v tom ase mla skoro osmnáct, byla moc pohledná a ten jejich dstojník by se rád kolem ní toil. Ale nedovolil si. I kdy byl Nmec a náš nepítel, patil ke slušným chlapcm.

 
 
Zátah na partyzány ml pece jenom obti. A nebyly to partyzánky. Jen dv dívky, ob se jmenovaly kestním jménem Boena: Slováková a Broová a bylo jim kolem dvaceti. I tenkrát se chystaly svatby, byl pátek a ony se vracely z t. zv. vnek. Nevdly, e bylo vyhlášeno stanné právo, zákaz vycházení. V sobotu u na svatbu nepišly a uvité vneky si na hlavu jako druiky neposadily. Dnes je pipomíná pamtní deska kousek od hospody „U Ba“, kde ztratily na podzim v roce 1944 svj mladý ivot.
 
Hana Juraáková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 21.01.2019  09:47
 Datum
Jmno
Tma
 21.01.  09:47 ferbl
 20.01.  19:34 Jaroslav