Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Miloslav,
ztra Ester.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Sebevrada
 
Dost roztodivných píhod mysliveckých jsme spolu se strýcem Jirkou zaili ve Vickovikém revíru. Byli jsme tam vlastn oba dva doma. Já jako lesník a Jirka jako myslivec.

 

Protoe u nás drobné zve ze zaátku nebylo nazbyt, šlo o peván lesní honitbu, museli jsme se pizpsobit této skutenosti. Nkdy to trochu kolidovalo s pedpisy.
 
Výady z hon se velice lehce rozdaly honcm a hostm, nco zbylo i na psy. Na nás myslivce vtšinou zpoátku nezbylo nic! Postupem doby se výady zaaly vylepšovat k naší spokojenosti. Stálo to ivot dost toulavých ps-pytlák a hlavn celého regimentu koek. Tato metla suovala vickovickou honitbu a neúnosn. Tam, kde lovk ekal ušáka, se asto vyvalil koiák. Velkou zásluhu na jejich likvidaci ml mj pes Dan. ádná koka v poli nemla šanci mu utéct. Byl to koncert sval a ladnosti bhu velkého zvíete. Vtšinou v krátké dob dokázal koiího pytláka dohnat. Nijak se s ním nemazlil. Popadl ho, vyhodil do vzduchu, zatepal, pustil a nechal leet. Pak s radostí pibhl. Kdy jsem ho pro aport poslal, pinesl ob a sloil mi ji k nohám.
 
Zvinu jsme si dlili hned po honech. A to podle poteby kadého, jednotliv. Vtšinou jsem stelil kousek srního a rozdal podle poadí. Kdo poteboval zajíce, nebo baantího kohouta, ml ho také mít. Bylo to mojí starostí, nebo jsem byl v revíru poád.
 
Vím, bylo to proti pedpisu. Drobná se smla lovit pouze na spolených honech. Byl to kousek z násilnické socializace všeho, co se mocným onoho reimu dostalo pod ruku. Jich se tento pedpis, stejn jako veškeré jimi vydané zákony, netýkal. Oni byli oni a ti druzí ti druzí! Já však vidl náš názor v našich podmínkách jako naprosto úelný.
 
Me dneska kdo chce, soudit  mladíka, posedlého láskou k pírod, s flintikou v ruce. Nikdy jsem nestílel na cibuláka, pokud to nebylo teba. Mezi mými obtmi nikdy nebyla zajeice v tch leích, kde bylo zajíc málo. Šlo o skuten rozmyslnou sklize, podízenou potebám revíru.  To nikdy pi spoleném odstelu nejde uskutenit. Kdo pi naháce na baanty nechá na pokoji nedopeeného jinocha? A pitom zkuste takového nkomu dát!
 
Tak se stalo, e opt jednou pijel strýek Jirka a já ml k dobru z minulého honu zajíce. Praák dostal brokovnici, já maloráku, a šlo se na Hlaváek. Tam pi hon špatn uzaveli honci le a bez rány se vrátilo dozadu nejmén osm zajíc!
 
Byl to na mýáku, provázeném pasekou s kulturou prorostlou po celé ploše neobyejn vysokou ttinou. Zajeí ráj. Odpolední expozice a sucho, proto tady Janci jsou.
 
Rozdlili jsme se. Já krajem stainy a Jirka kmenovinou, tam kam jsem poítal, e zajíci pjdou. Pedpokládal jsem, e bude stílet host. Revíroval jsem po prsa trávou. Ani jsem nevidl, kdy ušák vybhl, jen jsem ho zahlédl houštinou stébel traviny.
 
Jirka zvedl dvojku a táhl. ekal jsem ránu, ale ta nešla! Potom u jsem zajíce vidl také. Zaklikoval mezi nkolika kei bezu a plné rychlosti vyrazil do kmenoviny. A tu jsem pestal vit svým oím. Stejn tak klesla Jirkova flinta a oba jsme jen zírali.
 
Zajíc, jak vbhl do kmenoviny, narazil na silný kmen a na zemi zstalo zmítající se tlo. On se o ten strom doslova zabil! Nikdo z nás na nj ani nesáhl a on zhasl.
 
 
Kolik naráek a vtip na toto téma jsem u slyšel. Tady se to odehrálo pímo ped námi.
 
Vidli jsme to dva, tudí ádná halucinace. Teprve doma se zjistilo, co bylo snad píinou této sebevrady. Zajíc, i kdy byl ve zvin normální, ml na spodní stran krku nádor velký jako menší jablko. Take zvina i vyoperovaný zádrhel jeho ivota, vše putovalo na ohe. A nám s Jirkou pibyla jedna z nezapomenutelných píhod z lesa kolem zelené hájenky.
 
Foto R. Bruner-Dvoák –  archiv P. Scheuflera – muzeum lesnictví, myslivosti a rybáství.
 
 Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 07.12.2018  12:33
 Datum
Jmno
Tma
 07.12.  12:33 Bobo -:)))
 06.12.  12:30 Vaclava
 06.12.  12:18 ferbl