Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Leopold,
ztra Otmar.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Sportovní moderátor Vladimír Kulíek vzpomíná...

Z knihy Václava idka „Sám ve víru zdymadel“

Veerní schzky nad pehradou se zúastnili všichni, a na Jacka, ten dál drel v chatách slubu. Ml pijít ješt hlavní rozhodí, profesor Robert Kovalík se synem, a redaktor Hrabovský z deníku Práce.

Po veei se konala poslední pracovní porada, vedená hlavním rozhodím maratónu. Robert se ujal slova a bod po bodu probral znovu celý maratón. Trvalo to necelou hodinu a po skonení byla povolen a volná zábava.

„Máme tu znamenitého vyprave i pamtníka z historie sportovního otuování,“ ekl jsem. „Je jím zde pítomný Vladimír Kulíek, jinak taky televizní komentátor otuileckých soutí. Mohl bys nám vyprávt o prvním televizním penosu, který byl vlastn i pro tebe ktem?“ Vladimír se nedal dlouhou pobízet.

První pímý televizní penos ze soute otuilc se konal v lednu roku 1969.

Pedcházela spousta píprav, ale praktických zkušeností bylo minimum. Nakonec byla jako místo dje zvolena pehrada v Hostivai. V dob, kdy mlo dojít k penosu, uhodily silné mrazy. Pehrada zamrzla a led byl silný a 25 centimetr. Bylo vcí osobní cti a obtavosti zajistit vysekání ledu a vytvoení bazénu aspo o rozmrech 20x10 metr. Nápad pouít motorovou pilu a vyíznout potebnou plochu se ukázal jako nereálný – asi za tymilimetrovým ezem pily voda zase rychle zamrzala. Nakonec pišly ke cti osvdené ledaské sekery, fyzická síla a fortel. Jednotlivé kry nešlo vytáhnout – jedin snad autojeábem, jedna váila odhadem dv a tyi tuny, a tak se všechny nastrkaly pod led. Vlastní vodu bylo nutno stále cedit hustým sítem, aby se vybrala znovu se tvoící ledová tíš. Konen došlo k vlastnímu penosu. Hezká zimní nedle, mírná oblanost a mráz. Byl pistaven penosový vz a nataeny kabely k jednotlivým kamerám i komentátorskému stanovišti, které bylo ohrazeno barevným pltkem v blízkosti soutního prostoru na led. Poád komentoval za sportovní redakci TV Zdenk Sucharda. Mým úkolem bylo podávat mu zprávy postupn tak, aby mohl plynule informovat diváky. Kdy jsem mu sdlil, k emu jsem uren, ekl ihned: - Jaképak informace, povíte si to sám, já se budu ptát. – A tak jsem se ocitl za tím pltkem s mikrofonem v ruce ped kamerou a poad zaal.

Všechno probíhalo celkem podle programu, jenom s jedním jsme nepoítali; na behu pehrady bylo velké mnoství divák. Slabá poadatelská sluba nedokázala zabránit, aby diváci nesestupovali na led. Kdo nevidl, neuví, jak je led pruný. Pod tíhou divák se pes svou znanou tloušku zaal prohýbat, a z vysekaného bazénu se voda zaala rozlévat po okolí. Zaplavila také náš komentátorský pltek, take brzy víc ne polovina nohou normálních idlí, na kterých jsme sedli, byla pod vodou. Penos byl v plném proudu, kdy se na m obrátil Zdenk s otázkou: - A co je toto, soudruhu Kulíku? – a vrazil mi do ruky jediný mikrofon, zapojený práv na pímý penos. Na jediném monitoru byl nasazen stínící tubus, aby bylo na slabé obrazovce vbec nco vidt. Slunce, v zim nízko posazené, svítilo pes opar na led, který se zrcadlil a osloval. Vrazil jsem hlavu do tubusu, omluvil se, e se musím rozkoukat a pak jsem jenom zíral! Na okraji bazénu utvoeného z vysekaného ledu, sedl Jirka Pokrovský a ješt jeden starší otuilec. Máchali si nohy a otevírali flašku šampusu. Mli tam i skleniky, zaali si nalévat a s chutí si piukávali. Byl to další naschvál, který Jií provedl Liškovi! S ním takovým se samozejm vbec nepoítalo a mn to v prvním okamiku úpln vyrazilo dech. Okamit jsem se ale vzpamatoval, bylo jasné, e za dané situace m nesmí pekvapit nic. A tak jsem klidným hlasem prohlásil, e dva zkušení špikoví otuilci chtjí tímto zpsobem symbolicky oslavit první pímý televizní penos a ubezpeil diváky, e obsah láhve je v tomto mrazu a na ledu opravdu dobe prochlazen. Oekával jsem, e toto extempore bude mít dohru bu u Lišky nebo v plaveckém svazu, ale nestalo se tak. Jako by si toho nikdo nevšiml. Kdy byl poad ve své druhé tetin, mli jsme ji nohy nahoe na pltku. V tom zvoní telefon. Reisér: - Co tam dláte, bruí nám to ve zvuku.- Odpovídám: - Bodej by nebruelo, kdy jsou kabely pod vodou.

- Paneboe! – 

Vtom se ozvala rána a voda zase výrazn stoupla. Oba jsme mli na sob koichy a já jsem se zaal zabývat myšlenkou, jak ho pi prolomení ledu shodím a kterým smrem budu plavat ke behu. Situace se stávala kritickou. Do konce poadu zbývalo asi osm minut. Ostré praskání se ozývalo stále astji, to jak diváci ustupovali na tu ást ledu, kam voda ješt nedosáhla. Hrozila u pelitím na sedadla idlí. Stoupnout si by znamenalo stát asi v desetistupovém mrazu po kolena v ledové vod. Kamery, které byly na suchu, zabíraly dti brouzdající se ve vod bez ohledu na její teplotu, a výkiky rodi. I zkušený Zdenk Sucharda znan znejistl. Jeho komentá zaal být trochu nervózní, pohled na hodinky pibývalo. Konen spásný telefonát z reie: - Skonit! – Ukazuji Zdekovi rukou kíek, ten se s radostí louí s diváky a uzavírá penos. Ale co to? Voda rychle klesá. Diváci se toti odebrali za nastoupenými otuilci na beh, led se odlehil a znovu prokázal svou prunost. Tém všechna voda zmizela ve vysekaném bazénu. Odešli jsme z ledu jako páni a v duchu si ekli: píští penos bude od ¨Vltavy a technika zstane na behu. Pak se snad nic nestane. A vyšlo to.“
 
Celé osazenstvo bedliv naslouchalo. Z jejich tváí bylo znát, e se nenudí, ba naopak, e si pejí njaké další pokraování. „Jestli, Vláo, máš ješt síly a nevyschlo ti úpln v krku, mohl bys vyprávt O ukradených plavkách v Magalii a jestli zbude njaký as do dvaadvacáté hodiny, mohl bys dát k dobrému píbh Jak poktít koupací epici. Co ty na to?“ 
„Dobe, e jsi to ty, tak povím tyto dva píbhy a potom jdeme hned spát.“ Rozhlédl se po všech pítomných, a kdy uvidl nepedstíraný zájem, dal se do dalšího vyprávní.
 
Na plái v Mangalii bylo plno. Jako tém kadým rokem zde uil plavat Oldich Liška v rámci Sport-turistu malé i velké, protoe co je moe bez monosti si v nm zaplavat.
Dopoledne byla výuka, pes obd pohov, odpoledne výuka pokraovala.

Po nkolika dnech si mi Oldich Liška stuje. – love, nkdo mi ukradl plavky. Bydlíme v pízemní chatce, sušil jsem je pes poledne na okn a ne jsem se probudil, byly pry. Byly sice starší a mám s sebou ješt jedny nové, ale je jich stejn škoda. –

Piznám se, e tato causa je trochu nad mé chápání. Nedovedu si pedstavit, e by se našlo více pán Liškova tlesného objemu (jde o píbh z doby dívjší, dnes je všechno u jinak a myslím, e líp), kteí by potebovali zaopatovat se starými plavkami tímto zpsobem. Ale budi. Plavky nejsou. Druhý den jdeme pes poledne k Liškovým na návštvu. Pes otevené okno jsou pehozené nové plavky. V miku m napadá kacíská myšlenka. Co by dlal plavecký instruktor bez plavek? Od myšlenky není daleko k inu. Piblíit se pod okno a stáhnout plavky je dílem okamiku. Vtom se však z okna, odkud vychází Oldichovo bohatýrské chrápání ozve hlas paní Liškové: - Oldichu, vstávej, kradou ti plavky! –
Pochrupávání v miku pestane a ozve se nevící: - Néé, to není moný. –

 

A zatímco jsem ji schován za nejbliším stromem, vidím vystupovat známou Oldichovu postavu z chaty. Stáí zrak nevícím pohledem k oknu, jako by ho chtl hypnotizovat. Po delší odmlce se ozve: - A víš, e máš pravdu? –
Byl to šok. Vše se ovšem vysvtlilo a Liška uit plavat bez plavek nemusel. Na to pekvapení si však dodnes rád vzpomene.“
 
Náš vyprav se na chvíli odmlel a hned po svlaení úst, ji vystydlým ajem, pokraoval ve vyprávní dalšího píbhu Jak poktít novou epici.
„S kadým jarem oila pehrada v Hostivai hlasy poetné skupiny tí a tináctiletých dtí, vedených nestorem otuilc Oldichem Liškou. Od prvních hezích dn a do prázdnin vnoval Oldich mnoho svého asu, aby tyto adepty plaveckého umní dovedl ke kýenému cíli.

Je samozejmé, e se ve skupin sešly dti nejrznjšího zaloení a charakter. Od tch zpravidla starších, kteí výuku plavání braly také jako vítanou píleitost, jak se alespo na nkolik hodin vymanit z vlivu rodiovské pravomoci, a po nkteré, u nich byl odchod od mámy nebo táty spojen s proudem slz a špatn tajenou obavou, co to s ním v té vod vlastn budou dlat.

I v poslední skupin plaveckých adept se vyskytl kluík asi tyletý, jeho pusa, prohnutá permanentn do podkvky, otoené konci dol a promáený kapesník, byly píznaným symbolem. Na dotaz ostatních, kolik má dnes s sebou kapesník, odpovídal: - tyi. –

Kdy jsme stanuli na plái a objevila se hladina vody, neboli výukový terén, dal plativ prchod své nechuti: - Já do vody nepjdu, já chci maminku. – Jedna z mladých instruktorek ponkud neprozeteln nabádá: - Pro bys nešel, pjdou všichni, pjdeš taky! – Ale to je, jako bys oleje do ohn piléval. Kdy u kik trvá trochu dlouho, zasahuje Oldich Liška, který je v takových pípadech nejen trenérem, cviitelem, pedagogem a vychovatelem, ale i náhradním otcem a mámou. – Neki zbyten, do ádné vody nepjdeš, budeš si jenom hrát na behu. – Nebezpeí tedy nehrozí, kluk se utišuje.

A zatím, co se všichni s chutí cachtají v osvující vod, posedává budoucí bojácný plavec na behu a ji po chvíli po nich trochu závistiv pokukuje. Tak to jde do pestávky, kdy ho Oldich vybídne? – Poj se trochu projít, povedu t za ruku, musí ti být horko. – Za druhou vezme druhého, jen o nco mén bojácného a jde se. Pod dojmem skutenosti, e ádnému z ostatních se nedostalo takové pocty, kluk jde, a ani pitom nepozoruje, e je po kolena ve vod. Liška ví, e nic nesmí uspchat. Pro dnešek je to úspch a jdou opt z vody ven. Jenom prohodí: - Ty bys ml mít takovou lutou koupací epici, to by byla krása… -

Pi píští návštv Hostivae mají oba benjamínci drustva luté epice, zbrusu nové, které nosí na hlav s výrazem hrdosti, hodné majitele maršálské uniformy. Je to rázem nkdo jiný, podkvka je rovnjší, kapesník staí mén… A co teprve, kdy pedagog Liška prohlásí: 

- To je krásná epice, takovou jsem tady ješt nevidl. – Blaený kluk uhání pro zmrzlinu a za chvíli nabízí kousek Liškovi, který si prost musí vzít, i kdyby nechtl. Tak Oldichovi tee sladká smetana po prstech, zatímco s pehledem diplomata eší problémy hodné mezinárodního fóra: - Pane Liška, Honza mi vzal desetník, - Pane Liška, Jirka mi stahuje trenýrky – a podobn.

Po pestávce íká Liška klukovi: - Ale taková krásná epice se pece musí poktít, to nejde chodit v nepoktné epici. – Kluk chvíli uvauje: - Asi by to opravdu nešlo chodit v nepoktné epici, ale jak se to dlá? –
- Já ti ukáu, to se musí ve vod, a epice musí být pitom na hlav. -

Za chvíli mizí lutá epice k úasu pítomných pod vodou. Dobrovoln a sama. Je vyhráno. Kluk se drí Oldy za krk, ten se s ním projídí po vod a kií: - To je bezva, to je rádlo, co? – Kluk kií také, ale ji nadšením. Dvuje tomu staršímu pánovi, který má milý úsmv, a který ho nezklamal a také nezklame. Budoucí plavec se vyklubal z kukly. A tak je vlastn všechno v poádku – jenom jedno chybí: Jak se vlastn ta poktná epice jmenuje?“

Bylo za pt minut deset, kdy jsme s páním dobré noci odcházeli spát. Úderem dvaadvacáté hodiny zhaslo v naší chat svtlo a já jsem se snail co nejdív usnout. Hlavou se mi však honily rzné myšlenky, já jsem se pevaloval z boku na bok a myslel znovu a znovu na zítejší plavbu. Nebyly to obavy, e bych trasu neuplaval, ale aby všechno organizan klaplo a lodní posádka ráno teba nezaspala. Ani parafinové ucpávky do uší nebyly nic platné. Minuty se pomalu vlekly. Teprve v jednu hodinu po plnoci jsem upadl do lehkého spánku, ve kterém však mozek pracoval na plné obrátky: „U za nkolik hodin budeš pod Slapama,“ íkal si. U za pt hodin. Za pouhých pt hodin...

 
Václav idek
* * *
Koláe © Olga Janíková

Zobrazit všechny lánky autora
 
 

Komente
Posledn koment: 06.11.2018  13:54
 Datum
Jmno
Tma
 06.11.  13:54 Tom
 01.11.  18:17 Vclav Pro Tome
 01.11.  15:48 Tom dobr prce
 28.10.  09:11 ferbl
 28.10.  07:45 Vclav idek Dky, ptel vm poslm!
 27.10.  19:57 Jaroslava Turkov
 27.10.  10:53 Blanka K. Hodn zdrav, Vclave!!
 27.10.  08:35 Renata
 26.10.  11:54 Marta
 26.10.  09:16 Von
 26.10.  08:31 KarlaA
 26.10.  01:06 olga jankov