Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Teodor,
ztra Nina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Emil
 
Z Prahy k nám do vsi jezdil Emil. Byl právoplatným lenem naší spolenosti. Však tehdá  soudruzi pedepisovali, jaké sloení má kadá jedna základní organizace myslivc mít! Pesn na procenta se vdlo, kolik musí mít kádr a upotebitelných ps a kolik smí mít intelektuál a ostatních nekádr.  Náš Emil pracoval s elektrikou a ucpával mezi námi místo dlník ze závod. íkali jsme si sice, e je trochu šouplý, ale byl náš.
 
Jeho ivotním páním bylo stelit divoáka. Snad se na nho na chudáka nalepila všechna smla lovecká, která v tom revíru byla. Podle toho, kam jsem ho postavil, se dalo u pedem urit, kudy prasata urit nepjdou. I kdyby to byl ten nejlepší kousek vexlu. To radji vyšla erná na pole a pes otevený prostor zmizela, ne jít na Emila!
 
Nebyl ádný škrob. U babky se hrála dudáková liga a v sobotu se na nho ekalo. Vdycky ml toti ve svém loveckém batohu láhev Key rumu. Netrvalo dlouho a vdli jsme, jak tento poklad získat. Jakmile Emílek zasedl, zaal se hrát „panákový“. A to není ádná legrace. Kdo prohraje, zaplatí po malikém panáku všem spoluhrám. Nemohla tato hra nikdy mít dlouhého trvání.
 
Emila jsme nechali tak dvakrát a tikrát vyhrát. A pak šmytec! Kdy ml platit tak po tvrté, pestalo se mu to líbit. Nejmladším a nejvíc utiskovaným úastníkem soute byl Jirka, který ješt chodil do školy a tak nesml panáky ani pít, ale ani je neplatil. Uml to uliník hrát tak dobe, e ada na placení na nm byla jen málokdy. A tohoto borce poslal Emil k báb Laudát, aby mu pinesl ruksak.
 
A hrálo se dál, tak dlouho, pokud z láhve silnjšího truku bylo co nalévat. Práv kdy jsme jednou takhle tu láhvinku dopíjeli, prohlásil Emil: „Kdybych toho unáka trefil, tak dám za kadou ránu do erného litr!“ A vše bylo písemnou cestou zaznamenáno.
 
To byste se divili, co všechno se me stát. Od Volšiny se táhla k Bludovské ramp cesta, místy úvozem. Na samé hrázi Starého rybníka, v dostelu, byl jeden posed a za Kleákovým sadem druhý, dokonalé apartmá. Nefoukalo tam, okénka na ti strany. Zbývalo jen se dívat a ekat. Co veer jsem tam prosedl.
 
Jednou povídá cestá: „Suk, mám doma velkou krabici vod cukru. Nakreslete na to prase!“ Poslechl jsem. Byl to krásný kour, v ivotní velikosti. Cestá vyrobil lyiny a malý Jirka pivezl z Janovic ti špulky poádného rybáského vlasce. Celé dílo bylo dovršeno naernním pašíka sazemi. Vypadal jako ivý! Jen jsme museli podle pantáty Tuka, a e ten se po jízd na praseím hbet v divoácích vyznal, zkrátit bhy: „Bude to vypadat tak, jako kdy jde snhem. Von Emil není blbec, aby nevidl, e to nemele nohama!“
 
Týden píprav, práce a škodolibého oekávání utekl jako voda. Pátení odpoledne se vylouplo tak, e to lepší být nemohlo. Msíc skoro v úplku, a to toho napadlo nejmén dvacet ísel sypkého prašanu.
 
Emil pijel a pi dudáku zaala habara. „Suk, v hrázi Starého sou prasata!“ – hlásil pi výmn svých trumf za Emilovy cestá. „Nejspíš vyjdou brzy za Kleákovy.“ A já na to: „Nechte je být, zítra si na n dojdeme.“
 
To u lovec z Prahy, který práv platil po tvrté za ztracenou hru, nevydrel: „Kluci, já bych si tam šel sednout.“ Mírn jsme se zdráhali, ale to jen proto, aby udika, kterou zaal polykat, uvázla najisto. Povedlo se, Emil si šel sednout na posed nad pole a my ješt chvíli posedli v teple. Za prvé bylo teba dopít, co dychtivý lovec dal pedem jako zálohu a také proto, e na to, ne se tam usadí, bylo pece jen poteba chvilka asu.
 
V neskuten krátké dob Emil vykroil do jiskícího veera. Vidt bylo tém jako ve dne, ale ta duše nevinná si ani nevšimla, e z hráze Starého vede k úvozu erstvá lidská stopa. To tam Jirka natahoval vlasec od prasete.
 
Pak jsme vyrazili s cestáem také. V úvozu byl ve snhu zahrabán i naviják a tak po chvíli na pole vykroil trhavým pohybem kourek. Chvilku postál a potom si to namíil rovnou podle posedu nad ves. Nebyl píliš velký, brodil se snhem tak, e ani nebylo vidt pohyb bh.
 
Jasn jsme zaslechli vrzání otevíraného okénka posedu a rachot uzávru kulovnice. Vzáptí u proízl ticho poklidného veera první výstel. Prase nepidalo, nezpomalilo, šlo klidn dál. Závr zarachotil ješt tyikrát a padly další tyi výstely. Víc patron Emil v zásobníku neml. Pi té páté zavelel šeptem spolupodvodník: „Suk, pry, nebo nás zastelí!“
 
Upalovali jsme k báb do hospody a sama nevinnost oekávali vci píští. Dá se íci, e vše probhlo podle našeho scénáe. Netrvalo dlouho a piítil se Emil: „Darebáci, lumpové! Ešt budete tvrdit, e netrefím prase? To umíte, co?“
 
Teda – to jsme umli! V papírovém prasátku bylo pt dírek po Emilových projektilech. A kadá z nich byla na takovém míst, e by to stailo na praseí funus. Ml se stelec ím chlubit. Nám se jaksi scéná vymkl z rukou a zaklaply ventily!
 
Naštstí se ozvala babka, naše dušika dobrá: „Tak co, kdy jste ten papír tak pkn ptkrát trefil….“ A nedomluvila. Do ei jí skoil Emil.: „Jakej papír? Nevidíte, e je to prase?“ Babka se nenechala vyvést z míry: No, práv proto. Pt tref, pt litr rumu. Mám to pinést najednou, nebo si to rozdlíte?“
 
Babulinko naše Vickovická! Zstali jsme koukat všichni. My s cestáem se škodolibou radostí, Emil u asi ne tak šastn. íkalo se, e Emil je áplej, ale kdo ví? Prostílené papírové prase si odvezl do Prahy a nám zaplatil ješt o trochu víc, ne ml. To prý kvli tomu, abychom pestali kecat, e neumí stílet. A také trochu z radosti.
 
Celý zbytek roku bylo po honech grogu pro všechny. Jen pi spolených honech jsem stavl Emila dál na prominentní místa. Byl jsem si stále jistý, e erná pjde všude jinde, jen ne na nho!
 
Foto: internet
Antonín Suk
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 02.10.2018  06:21
 Datum
Jmno
Tma
 02.10.  06:21 Vendula
 30.09.  14:18 alena
 28.09.  12:23 Marta
 28.09.  09:35 Bobo -:)))
 28.09.  07:35 Bobo -:)))