Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Slapy
 
Jednoho dne v polovin padesátých let minulého století mj dobrý kamarád ekl: 
“Otec skoro nespí, poád jenom bduje … Co kdy to prdne?“
Pan otec, odborník, ml na mysli práv dokonenou slapskou pehradu na Vltav.  Nic neprdlo. Pehrada vytvoila ohromné jezero do dáli mnoha kilometr, vody zatopily pitoreskní Svatojánské proudy, ve vodách utonul hotel Záhoí, djišt zmínné v jedná napínavé knize  z doby okupace, její jméno u si nepamatuji.
 
Ne bylo vodní dílo dokoneno, bylo moné v ece, v jejích poklidnjších místech chytat sumce, jejich maso ale není, bohuel, ádná pochoutka. Poadavek doby byl splnn, z neveliké eky se stalo ohromné jezero. V blízkosti pehrady na jednom behu vznikla rekreaní oblast Rabyn. Koupání v jezee nádherné, voda klidná a ješt v záí teplá, vonící, nazelenalá. Temn irá. To vše vystídalo malebnost Svatojánských proud.

V té dob byl do našeho domu v obci Slapy, na rohu dvou úzkých uliek, z nich jedna se svaovala k srdci obce, dobrodjem reimu nasthován pan Vavínek s rodinou, dlník na stavb pehrady. Byli jsme odkázáni do dvou malých místností v pate domu. Kdy jsme jednou s otcem vynášeli na záhon umpu, pan Vavínek sedl na schodech, díval se na nás a popíjel rum pímo z láhve.

Takovou zmnou byla máti znan zneklidnna a moje krásné asy ve Slapech do té doby proité, skonily. Nezmizely ale vzpomínky na ten pkný as, který prodeji domku pedcházel.

Nádherné kolojízdy s místními hochy pod vedením Járy, syna kdysi obchodníka s látkami, starším ne my ostatní, rolícího a s jakýmsi darem pro vdcovskou pozici. A ujídl v ele na dámském kole, nikoho z nás nenapadlo jediným slovem to komentovat. Jeho rodie nesli ztrátu majetku s bohorovným klidem jaký snad mívají jen lidé na skutené úrovni takto  postiení. 

Jaké to byly projíky! Kolem vojenské rekreaní oblasti nalézající se na vršku za naším domem, jinými lesními cestami oblastí Na vyhlídce s chatami Praan. Letním vzduchem provonným lesem ítil se Jára na svém dámském a navíc títvrtením kole mocnými zábry silných nohou a my za ním. A po silnicích do okolních obcí, Buše, Pestavlk a nkdy a do Nového Knína.

A jindy … ze silnice  vedoucí kopcem dol ke Štchovicím kolmo lesem vedla lesní pšina k vodní nádri za okupace pouívané snad Nmecku posádkou k osvení a moná i k pouití v pípad poáru. Voda byla také temná a vonící napadaným jehliím. Z betonového ochozu  skákal statný ízek Jarda Macha nádherné lomeáky, rázoval pak kraulem po hladin, ale Jára, pokud byl práv také ve vod, svým stylem prsa mu stail.  Do vody nikdy po hlav neskákal, aby si nenamoil svoje krásné, bohaté vlasy. Kolem nebylo šaten, jen oeší, v nm pevlékaly se do plavek dámy; nkdy nám I pálo  štstí. A jaké to pak byly návraty v podveer, kdy slunce prostupovalo tém horizontáln vtvemi strom, vzduch vonl pryskyicí a my byli slastn unaveni celodenní aktivitou.

Obec Slapy se nalézá na mírném svahu, vede jí pkná silnice ze ulových kostek, s jednou vtší zatákou na horním konci, další pak kdesi uprosted a   poslední pak kolem hostince U Neuil.  

V pli toho mírného svahu nacházela se restaurace a eznictví pana Zajíka, v tch shora zmiovaných asech u jen zodpovdného vedoucího, jeho dceru podailo se mi jednou uvidt v oeší kolem blízkého rybníka Lahoz v okamiku výmny šat za plavky. Byla to zajímavá podívaná.

Do hostince U Neuil jsem obchodu, rád si pohovoil s panem Neuilem a nebo jeho paní, pan Neuil byl menší chlapík ponkud zasmušilého vzhledu, k nmu ml nepochybn zmnou pomr  dvod. Zatímco jeho paní, oficiální vedoucí restaurace, a si stovala na nemocné srdce, oplývala energií a s otcem o pomrech ráda rokovala. Debata byla vtšinou pesimistického rázu, co v tch dobách bylo více ne pochopitelné, i kdy mne, nemajícího ádnou zodpovdnost krom studia, se to tak moc netýkalo.

Nkdy jsme pak z restaurace šli k nedaleké vile pana Slavníka, kdysi majiteli známého restaurantu U  medvídk v Praze. Pan Slavník byl doslova filmová postava, pipomínal mi herce Vnouka, píjemný pán se slabým srdcem. Ve veliké zahrad kolem vily prosperovaly ovocné stromy a jejich úrodu jsme si nkdy, v píhodný as a v rozumné míe,  odnášeli dom. Otec s panem Slavníkem vtšinou hovoil o politice a v závru návštvy jsme vdy byli panem Slavníkem pozváni k návštv restaurace U medvídk, kde byl  vedoucím. K návštv obas došlo a dodnes  si nepamatuji, e bych jedl chutnjší smaený ízek s bramborem jemným jako máslo ne na obasné veei s panem Slavníkem, pozdji veer,  v uzavené ji restauraci U medvídk.

A bylo to práv ve Slapech, kde jsme s kamarádem Zdekem, dnes profesorem Fakultní nemocnice na Karlov námstí, v roce 1952 v chalup jeho prarodi, sledovali radiovou reportá o slavném trojnásobném vítzství Emila Zátopka na OH v Helsinkách. Ta  olympiáda se konala za prolhaného amatérismu atlet SSSR a jejich satelit vetn R. Podobný nešvar, ve který jsou dnes takové hry promnny, a do všestranného profesionalismu o kterém u se nic nepedstírá. Ale myšlenka olympijského zápolení je dnes pohlcena jinak ne lí  Sovtského svazu. Všemocným  byznysem.

Tento mj návrat do minulosti, do tehdejší obce Slapy a jejího okolí, nebyl by úplný bez následující vzpomínky. Kdy jedu nkdy kanadskými lesy, velmi asto ne práv pístupnými krom turistických stezek, nejednou si pipomenu tehdejší procházky lesy kolem Slap. Nkdy brzy z rána s košíkem v ruce a nadjí na úlovek hib, jindy jen na pomalé pochody tím krásným, pístupným lesem tam, kde se íkalo a snad i dodnes íká  Na porostlinách a kde mezi smrinou a mladými bízkami oko i chabého houbae jakým jsem,  spoinulo  na sametov hndých hlavách hib, na oranové špiník, na syt lutém spoleenství lišek. A tím nádherným pírodním královstvím vinul se potek s vodou irou a svádjící   k napití.

Nastal pak den, kdy jsme jednoho podzimního odpoledne, pod vlivem okolností shora zmínných,  z domu v obci Slapy vynášeli naše vci. Domek,  který nám byl z vtší ásti  k pouívání státem odebrán, byl,  hlavn na pání maminky,  prodán.  A sthovali jsme tedy jeho obsah do malé,  ve Štchovicích zakoupené chaty. Louil se s námi pan architekt Košvanec, majitel vily naproti našemu domu, nádherný to mu dentlemanského chování a zjevu, kuák dýmky, která jist byla dunhillka, majitel krásného vláka Ajaxe. Ten pes nás sledoval moudrýma, inteligentníma oima, jakoby snad vdl, e nkteré zmny se djí za prazvláštních okolností…  A rozhodují o nich lidé, kteí by mli být moudejší toho krásného vláka…

 
Vladimír Cícha
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 07.08.2018  17:11
 Datum
Jmno
Tma
 07.08.  17:11 Mirek
 05.08.  12:03 Vclav Doplnk
 05.08.  11:27 Pokorn