Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek enk,
ztra Ilja.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Svátky v kalendái
 
V kalendái nehledáme jen jaký je práv den, nebo jaké je správné datum, ale také svátky. Tedy myslím, který den nese jméno svátku našich pátel. Tch jmen stále pibývá, nová a nová jména, nkdy dosti neznámá. Potom asto není dost místa v jednom dni a tak jsou tam teba jména dv. Nkterá známá jména zstávají na stejném datu, ale stává se, e se najednou objeví v docela jiném msíci.
 
Mla jsem dv tety Boeny a jedna pítelkyn mé maminky byla také Boena a tak co si za ta dlouhá léta pamatuji, den svátku Boeny býval vdy 29. 7. Tak jsem oslavovala také svátek mé nejbliší pítelkyn Boenky Šamánkové. V Austrálii se svátky neslaví, ale mnozí eští pisthovalci na n stále nezapomínají.
 
Moje pítelkyn Boenka není ji zde mezi námi na této zemi, ale je-li opravdu nebe a já vím, e je, tak tam ona urit je.
 
Svátek Boeny je však najednou ne v ervenci, ale 11. února. Dvacátý devátý ervenec nyní pipadá jménu Marta.
 
Já ale vdy vzpomínám na Boenku a ona to jist ví.
 
Napsala jsem o ní a jejích knihách ji njaké lánky, nkde jsem uvedla také její povídky, ale jedna povídka je pro mne tém vzácná, protoe ji Boenka vnovala mn.
 
 

Boena Šamánková – Janika
 
Kdy do rodiny pibyde nové dátko, znamená to vdycky velkou zmnu. Kolik vcí je teba mít pro to maliké nemluvn, které neumí nic jiného ne plakat. Vaniku na koupání, speciální mýdlo, pudry, dtský olej, velké runíky na zabalení po koupeli, fru plenek,  extra postýlku na spaní a koárek.
 
Starší dti v rodin na takové zmny reagují rzn. Kdy jsem pinesla Evu z porodnice, Jarka, který byl ješt maliký, árlil. Kdy jsem vzala Evu do nárue, domáhal se, abych vzala i jeho. asto jsem sedla a drela na kadé ruce jednoho, abych ho pesvdila, e ho mám stejn ráda jako Evu. Gustík  byl na Evu pyšný. Obdivoval její malé prstíky vedle jeho baculatých a stal se jejím ochráncem, kdy se zaala batolit po zemi. Protoe ml smysl pro spravedlnost, domníval se, e Jarkovi kivdí, kdy chce mít Evu jen pro sebe.
“Mami,” ekl jednou ván,” budeš muset koupit ješt jedno dvátko pro Jarku.”“Moná, e máš pravdu,” ekla jsem mu. ” Pro jedno dvátko tu ješt máme místo. A ji najdu, pinesu ji dom a bude se jmenovat Jana.”
 
Byl to slib a jakýsi závazek, o kterém jsme vdli jenom my dva. Gustík nepochyboval, e ji najdu a já jsem se nebránila myšlence mít ješt jednu dceru. Eva a Jana, íkala jsem si v duchu, zní to hezky. To bylo ve tyicátém prvním roce. Byla válka, ale doufali jsme, e brzy skoní. Poslouchali jsme zakázaný rozhlas a vdli jsme, e v Anglii i jinde se pipravuje odboj. Netušili jsme, kolik utrpení ješt na lidi eká a jak dlouho všechno potrvá.
 
Mla jsem hodn starostí jako všichni ostatní. asto byl i náš ivot v sázce a bylo mi tko, kdy jsem myslila na své ti malé dti. A do tchto tkých myšlenek se mi njak promítla Jana. Malé dvátko s láskou v oích, jakoby mn pipomínalo mj slib. “Je tká doba, Janiko, musíš ješt pokat,” ekla jsem jí. Odkud asi pišla? Pihlásila se vdycky letm, jenom zaukala na moje srdce, e je se mnou. Zvykla jsem si na její náhlé píchody, bylo to nco sladkého v té dob samých starostí..
as prchal a Gustík se u o malém dvátku nezmínil. Byl velmi citlivý a nemohl nevidt, co se dje. Slyšela jsem, kdy si hrál s chlapci pod oknem, jak jeden z nich ekl:”V noci nám odvedli tátu.” Moná ml Gustík strach, e to samé se me stát i u nás. Chodil do školy a vdycky, kdy zaznly sirény, místo do školního sklepa utekl dom. Chtl být s námi. Byl velmi šastný, kdy slyšel, e válka skonila.
Netšili jsme se z míru dlouho. Bohuel ivot se nezlepšil, práv naopak. Lidé prchali ped nebezpeím, které se dalo tušit jako boue. Jednoho dne jsme to byli i my, kdy všechny nadje na svobodu selhaly.
 
Útk za noci pustým lesem byl pro dti velmi namáhavý. Byla jsem stále ve stehu, aby nikdo neupadl a nezstal leet. Neustále jsem pepoítávala dti, zda jsou všechny. Klamal m zrak anebo to byla ona, Janika? Jakoby byla vedle m a já k ní vztáhla ruku. “Ty bys nedošla, Janiko a nikdo z nás nemá sílu, aby t nesl,” ekla jsem jí tiše.
A pak dlouho nebylo tak dobe, aby malé dvátko s námi mohlo ít. Zstalo však v mém srdci. Mluvila jsem k nmu, kdy jsem byla sama, potebovala jsem i nkomu alovat, kdy jsem nevdla jak dál a njak se mi tím ulevovalo. Mockrát jsem si pála, aby bylo opravdové, aby vyplnilo prázdnotu, kdy dti jeden za druhým odcházely z domu.
Je skoro neuvitelné, e jsem Janu nakonec našla. Ano, mohla by být mojí dcerou, je stáím mezi mými dtmi. Pišla z Prahy do Austrálie dvacet let po nás a zvláštní shodou okolností to byla ona, která nezištn pipravila pdu pro vydání mých kníek.
Tolik jsem byla s malou Janou spíznná ale od té doby, co jsem potkala tu skutenou, m u neupomíná.
 
Tuto povídku s láskou vnuji Jan Reichové.

 
 
Jana Reichová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 09.07.2018  12:11
 Datum
Jmno
Tma
 09.07.  12:11 Vclav Podkovn
 29.06.  12:54 olga jankov
 29.06.  09:52 olga jankov