Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Pavla,
ztra Zdeka.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Víly opravdu existují
 
Rád se toulám pírodou. Kochám se, jak by ekl Rudolf Hrušínský jako doktor z filmu Vesniko má stedisková, tším se pohledy do krajiny, na panoramata, do lna les i širokých luk, raduji se z detail – z rozkvetlé mateídoušky na kraji cesty, z tepotajícího se motýla, ze skivánka vyzpvujícího nad mou hlavou, chrobáka plahoícího se po hroudách, z bizardn rostlého stromu, ernobílé kresby olšových vtví i kehké krásy jemn zelené bízky. Uchvacuje mne bílý kostelík na návrší – takové maloval Josef Lada, líbí se mi ervené vesnické stechy rozstíknuté v zeleni zahrad, sad a polí i seskupené kolem kulaté návsi se zvonikou a voavými lípami.
 
Kdekoliv jsem, kamkoliv pijedu, na msíc, týden i jen den i dva, touím projít okolí, poznat kraj, jeho krásy a taje. Projít se polními cestami, úvozy, silnikami, podél nich u Marie Terezie naídila vysázet stromoadí ovocných strom, vyšplhat na temena kopc, sejít do údolí, kráet široširými rovinami, namoit si nohy v potoce, zastavit se u boích muk, piichnout ke snítce máty, obejmout mohutného stromového velikána, lehnout si do vonícího sena a pozorovat obláky na modrém nebi.
 
Aby všechny tyto krásy lovk vnímal, musí chodit pšky. Ani na kole, co je stále populárnjší zpsob trávení volného asu, není schopen je pln proít a vstebat, nato pak z okénka automobilu.
 
Chodím pšky rád. Dovoluje mi to zastavit se u krásné roubené chaloupky, hledat dávná poselství v práci kameníka na gotickém portálu kostela, myslet na generace lidí vytváejících kulturní krajinu, sehnout se k fialovému kvtu koukolu, sebrat híbek, jen se krí v mechu, osahat strukturu kry stromu, uhnout z cesty a toulat se lesem, zamíit fotoaparát na poutavou scenérii. A také se zasnít, nechat se unášet fantazií, vytváet si pohádkové pedstavy. Miluji toti pohádky.
 
U rybníka si sedícího rybáe petransformuji v hastrmana, v paezu porostlém mechem vidím hejkala, balvan me vypadat jako nahrbený ert… doma v kesle si motivy pro pohádky, které tak rád poslouchá mj vnouek, nevymyslím.
 
Jednou jsem, cestou z Libice nad Cidlinou romantickým Libickým luhem do Veltrub, po stezce vedoucí po behu Labe, usedl zády ke kmeni topolu nedaleko vsi Pedhradí. K ece se svaovala sve zelená louka, na behu kvetly luté kosatce a fialov záily kvty netýkavky, na rozkvetlém šípkovém kei vyzpvovala pnice. Tady nkde kdysi stával luní hrad Oldíš – vybudoval ho kníe Oldich pro svoji Boenu. O tomto míst se vyprávjí krásné báchorky, nebo v raném stedovku tady ili nejen lidé, ale i nadpirozené bytosti. Pedstavoval jsem si, e práv na této pampeliškami zlat tekované louce to urit moc slušelo tancujícím vílám.

Vzpomnl jsem si na Miroslava Horníka, který v povídce Rozhovor o vílách z knihy Ptaticet skvlých prvan vysvtluje existenci víl:
„Vidl jste nkdy vílu?“
„Nevidl.“
„Tak vidíte. Jak tedy víte, e jsou?“
 
Ukázal jsem prstem na nj: „Vidl vy jste obana msta Malmö? Nevidl, co? A chcete jen proto tvrdit, e Malmö nemá obany?
 
 

„Jiní je vidli,“ pravil.
„Jiní,“ pravil jsem já, „vidli víly. Je o tom dost v knihách, a to i u váných spisovatel.“
 
Úedník berního úadu však stále tvrdošíjn tvrdil, e není místa na Zemi, „ani v Malmö, ani za polárním kruhem, ani v Patagonii, kde by mohl pihlíeti vílám“.
 

A Miroslav Horníek mu íká:
„Jmenujete úpln špatná místa, jsou na Hluboké, u Jizery, v Polabí a tak.“
 
Ano, v Polabí urit ijí víly, i kdy jsem je ješt nikdy nevidl. A práv na téhle louce tancují za ranního rozbesku, jejich šlojíe vlají v jemném vánku… zavel jsem oi, abych si tu krásnou pedstavu penesl do sna…
 
Kdy jsem oi zase otevel, od nedalekého pívozu se pibliovala mladá dívka v bílých šatikách, sandálky si nesla v ruce, bosýma nohama našlapovala zvysoka do trávy, plavé dlouhé vlasy jí splývaly pes ramena… Víly opravdu existují!
 
Jan ehounek
 
* * *
Koláe © Marie Zieglerová


Komente
Posledn koment: 03.06.2018  06:46
 Datum
Jmno
Tma
 03.06.  06:46 Jan ehounek Podkovn
 31.05.  12:28 Von
 30.05.  16:19 KarlaA
 30.05.  12:58 Kvta :-)))
 30.05.  10:29 Vesuvjana dky
 30.05.  06:53 Mara
 30.05.  06:38 miluna