Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Sva,
ztra Leopold.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Babibajky (50)
 
Seniorský vk dostihl i mne a vnoval mi AS – as na odpoinek po hektickém pracovním období, as na vnouata, na relaxaci nad záhony v zahrad, na knihy bhem let kupované a odkládané bez tení na dobu, a na n zbude as...

Dal mi také monost seznámit se s „plechovou bedýnkou“ plnou ip a drátk, tím zázrakem dvacátého století. Zaátky s ní mi ulehil dárek – CD s nkolika tisíci klipart. Pi jejich prohlíení se mi zaaly vybavovat rzné záitky z proitých let, které jsem se snaila v nkolika vtách zachytit. To, co jsem bhem let zkušeností nasbírala, dostalo formu krátkého vyprávní, nkde skoro pohádky, povzdechnutí, píslibu. A protoe stojí na samé hranici reality a bajky a protoe jejich autorkou je babika, dostaly název BABIBAJKY.
 
Ne kadá se povedla, písní kritici najdou mnohé nedostatky, škarohlídi je zavrhnou zcela, ale pesto doufám, e se najde i dost tená, kteí se zasmjí, souhlasn pokývají hlavou a leckterá bajka v nich vyvolá jejich vlastní vzpomínku, nebo je vlastní fantazií povede dál v nartnutém dji. Peji všem dobrou náladu.

 
Mara
 
***

Byl jednou jeden chlapeek, anebo to byla holika, ono se to v tomto vku tko pozná, kdy je vidt jenom hlavika, tak radji ekneme, e to bylo dít, no a to dít velice rádo poslouchalo pohádky. Ješt neznalo písmenka, ale zato mlo bujnou fantazii a pi vyprávní se jako zázrakem ocitlo uprosted dje, bojovalo s princem proti drakovi, se zvíátky vystrašilo bandu loupeník, vysvobodilo zakletou princeznu z hradu ernoknníka, s Bystrozrakým vidlo pes hory doly, od Honzy, co vbec nebyl hloupý, dostalo makovou buchtu, aby mu nekruelo v bíšku, oplakalo otrávenou Snhurku, pešlo v elezných botách sedmero hor a ek a našlo Zlatovlásku. Taky rozumlo ei zvíátek, která mu pomáhala.
A se nauí písmenka, urit si pete i babiiny minipohádky.
 
***
 
Panovník nepanovník, zuby ho bolí stejn jako posledního ševce i ováka jeho království. A e by byl statenjší ne oni? Taky naped zkoušel pedstírat, e vbec neví o tom nebozezu, co mu rejpá v dásni, taky si po pár probdlých nocích poslal pro bábu koenáku, e to snad spraví její lektvary, a kdy u nemohl myslet ani na státnické vci a v biše mu kruelo hlady, protoe krupicové kaše se král nenají a jak má potom vládnout, navštívil konen královského zubotrha. A te si to uívá! ádné umrtvení, ádná vysokofrekvenní vodou chlazená vrtaka, ádné pohodlí vypolstrovaného kesla, ádná pohledná sestika! O nem takovém pece neml ani tušení v tom svém trnáctém i jiném stedovkém století. To jenom my si takhle “lebedíme“.
 
***
 
Jak jsme to mívali kdysi jednoduché! V njaké kalui, kterých bývalo všude plno, jsme si chytili abku, strili ji do zavaovaky a pak u stailo jen kouknout, jak vysoko si vylezla po ebíku. Obas se jí do sklínky dalo pár mušek za odmnu a bylo to.
 
Ovšem dneska, dneska si musíme pustit rádio a trpliv ekat, a v programu vybude chvilka na pedpov poasí. Jene riskujeme, e nám zatím ujede autobus a pijdeme pozd do práce. Nebo neekáme, koukneme z okna a pro jistotu dáme do kabely deštník. A kdy nikam nespcháme, pokáme si, ne se našemu poítai uráí naíst data potebná pro jeho spuštní, ne se uráí nkolika pokusy o spojení s njakým serverem, ne nám najde tu správnou adresu a pak si meme peíst aktuální pedpov poasí. Jak jednoduché!
 
No, a nepomlouvám. Hele, kouknte se vpravo, po abce se zastesklo i poítaovému poasí, take po všech výše popsaných úkonech naše oko se zálibou spoine na roztomilém obrázku. Neteba chytat mouchy!
Ale co kdy zrovna vypnou elektinu …?!
 
***
  
A te to nutn chce njaký doping, prost osvení, nebo mozek není ádný eskamotér, aby tahal králíky z klobouku, kdy se mu zamane, a je tím masivním pemýšlením ponkud unaven a potebuje povzbuzení.
 
Mezi námi dvaty – ono to není jen tak - zírat na obrázek a nutit pomalu zarezávající mozkové závity k innosti, kdy by se u chtly na všechno pkn vykašlat a jenom se poflakovat od nieho k niemu. To se jim pochopiteln neme trpt, to by tedy pkn dopadlo, vdy by za chvíli úpln zblbly a zapomnly by všechno, co do nich bylo bhem let nacpáno. Jen a se snaí, nebo úpln zdebilnatí, zanou se porávat, pestanou si utírat nos, bude jim jedno, e jsou špinavé a vbec fujtajblové.
 
Tak, te to dostaly pkn na rovinu a u jen tohle by je mlo poádn vzpruit!
A ímpak bychom si ho uctili a povzbudili? Co jiného by to mohlo být ne píjemn voavé kafíko. Ovšem pozor! Je skoro plnoc, take se pjdeme radj poádn vyspat, co je ten nejlepší a nejúinnjší doping!
 
***
 
Byl jednou jeden list isounkého bílého papíru a byl pesvdený, e je na svt proto, aby byl popsán. Leel s ostatními bratry v zásuvce psacího stolu a trpliv ekal na svoji píleitost. Slyšel nablízku tiché klapání, jak nkdo ukal do klávesnice, slyšel monotónní šumní a pedstavoval si, e jsou to moské vlny nebo závoj vodopádu, ale nebyl zase moc pekvapený, kdy se ukázalo, e to pracuje neúnavný poíta.
 
Ješt ne ho vloili do zásobníku tiskárny vedle na stolku, stail si všimnout záící obrazovky, na které se to písmenky jen hemilo. Zmocnilo se ho radostné rozechvní, protoe se blíila chvíle, kdy se naplní jeho poslání. Pak se v tiskárn ozvalo všelijaké cvakání a konen!...
 
Nebyl sám, na koho byla natištna písmenka a obrázky, ale te to byl práv on a vdl, e je moc dleitý, protoe kadé správné spisování má mít svj správný konec.
 
Marie Zieglerová
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 13.05.2018  06:52
 Datum
Jmno
Tma
 13.05.  06:52 Kvta