Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lubo,
ztra Martina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Pesná maloráka
 
„Táto, vstávej! Co to tam je?“ Nemilosrdn burcuje maminka. Je desátého ledna, pl sedmé ráno. Den se rodí velmi pomalu. Vše je zasteno šerem.
 
Skrz okno pokojíku, které tvoí nevýslovn ostrou hranici mezi pohodou vytopené svtnice a slotou venku, je vidt vzadu u Prosovic lesíka míhání neuritých, šedých stín. Tko se dá rozeznat, co se to tam dje. Ale chybí mi nco v tom, co si myslím, e vidím. Tohle nejdou zajíci. Úskoky a kliky vidím, ale také rovné hbety, bhy sotva viditelné a to, co je záhadou, není stín. Je to urit ozdoba lišek. Jejich oháka. Tak to tedy je!
 
Nejprotivnjší je chlad od verejška ješt nevyschlých filcák. Nabral jsem si na Zelené aleji. Není však as na rozmazlenosti. Tady se chystá lesní svatba a na té je teba stílet!
 
Nedávno jsem si zrovna koupil v áslavi nový puškohled na maloráku a dalo to dost starostí jej nastelit. Na Skalném byla stelnice a povedlo se to. Na dv st metr se dal zasáhnout malý talíek docela bezpen.
 
U prahu hájenky sedí Dan. „Ty, co blázníš? Je zima, se doma!“ Jene mj kalup s ním pece jen trochu zamával. „Sedni a ekej!“ Tak njak se mi zdá, e místo zklamání vidím spíš úlevu v psí tvái. Znechucen se otoil a zalezl do boudy. „Di si kam chceš, divochu!“
 
Obejít po hlavní aleji Prosovic lesík trvá chviliku. Jde se nádhern. Na povrchu je prašan, který dokonale tlumí kroky. Pomalu zastavuji na kraji lesíka. Stíny dovádí na zasneném poli dál. Tak te je u úpln jasné, je svatba! A já nezvaný svdek. Za svdka bych ale do této kopulace šel rád.
 
Maloráka opená o kraják dává lépe nahlédnout do soukromí rezavých svateban. Pes dalekohled je vše vidt mnohem jasnji. Ta menší postavika je urit nevsta. A tak jako kdy se na návsi potkají dva psíci, i lišky poskakují kolem sebe. Nkolik rychlých krok dopedu, rejdní v kruzích a zase pímka v úprku. To se vše se pak nkolikrát opakuje. A to ve mn budí dojem jakéhosi rituálu, kterému lovk neme rozumt. Sem, tam se do toho vloí kotrmelec. A sníh létá na všechny strany. Vpedu ona. Vida, i tady je enské pokolení dispeerem ve vcech lásky. A za ní poslušn pívsek muství.

 
 
Snad ptkrát se lišák pokusil o krytí. Celé dní jsem sledoval v dalekohledu. A pece jen pišla chvilka lásky. Tu jsem ale perušil! Byl jsem si jistý, kdo je kdo. Na adu pišla má nesmlouvavá kalkulace. Jeden lišák je jeden lišák. Ale jedna liší dáma me být zpropaden moc lištiek. Je svatba, tak se bude stílet.
 
Kulovnika sedla pevn v padí spodních vtví smrku, a tak nebyl problém nasadit hrot kíe na komoru fenky práv v okamiku, kdy se krytí zaínalo rozbíhat naplno. Mírné nadskoení maloráky ukázalo, e kulika vykroila s posláním smrti. Avšak ouha! Hezký kousek za milujícím se párkem vylétl do vzduchu malý obláek snhu. To kulika, která narazila na zem, zapracovala. Dobrých ticet metr za cílem! Zde se ukázalo, jak kdo na em je. Já koukal jako výr, lišák zstal stát jako socha. Jediný kdo pochopil, co je v tu chvilku dleité, byla liška. Zmizela pitisknutá ke snhu jako blesk za kopeek. Kdepak jí byl konec?
 
Ne blostné pláni stále záila rezavá skvrna. Mozek lišáka byl v naprostém útlumu. Stál a vbec nevnímal, o co e jde. Pebil jsem flintiku, znova zamíil a u mén jist vypálil. Úinek byl stejný, snad ješt horší, ne díve. Lišák se konen vzpamatoval a vybhl za fenkou do hráze Starého rybníka. Zdrchaný na tle, ale hlavn na duchu, jsem se táhl mrazivým ránem dom. S ostudou!
 
U dvíek ekal Dan. „Hele, ekám.“ Pevislé pysky psí tlamy se poklepávají. Nejsem si jistý, zda je to zimou nebo škodolibostí. „Hodnej Daneek, hodnej!“ Snail jsem si našplhat. On tomu asi rozuml. Vstal, ušklíbl se a zalezl opt do boudy. Obvykle se v té boud po psím mravu otoil, ale tentokrát ne. Nahrnul seno do vchodu a z nho vyuhoval jen pahýl prutu. Nejhorší bylo, e ten pahýlek chodil zprava doleva a zpt – mysli si co chceš!
 
Kdy jsem si sedl ke stolu se snídaní, napadlo m, e to staré písloví a dbánku, vod a pivu má hluboko co do sebe. Maloráka leela zahanben na kanapi. Tam bývala dosti asto.

Pod nohama se mi pletl malý Honzík, tehdy pískle asi tíleté. Nevšímal si ádné mé zbran, aby se pokusil, jak stílí. Aby mohl dlat myslivce jako táta, na to jsme mli doma malou vzduchovku. Po lese jsme chodili spolu, on se vzduchovkou a já s brokovnicí. Kdy nám pišel do cesty paez nebo bedla, natáhl jsem vzduchovku a kluk stelil. Kdy se netrefil, bylo to flintou a nco se muselo poštelovat, kdy se trefil, tak to uml!
 

Na samot jsme k sob mli všichni tak njak blí. A tak jsem se zkusil piznat. „Honzíku, chybil jsem! Nevíš, co by s tím šlo dlat?“ A okamit mám maloráku na kolenou a odbornou radu na svt. „Táto, to nevíš, e tady se to šteluje, jak to má stílet? Veš Skalným jsi mi to ukazoval. Hele, tady sis škrabal árky noem. To koleko se pece toí!“ Klik to ml zmáknuté!
 
Kdyby ti tak tehdá pišel ten párek lištiek pofoukat ta místa, kam jsi nevinn dostal. Kdy lovk neví kudy kam, bývá pinejmenším nesoudný. Vzduchovka zstala delší dobu ve skíni a maloráka vedle ní. Ne vdy se všemu uí dti od rodi. Nkdy se stane, e to bývá úpln naopak!
 
Antonín Suk
* * *
Foto: http://pixabay.com
Kolá Marie Zieglerová
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 16.05.2018  13:03
 Datum
Jmno
Tma
 16.05.  13:03 Vendula
 16.05.  07:08 Bobo :-)))