Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lubo,
ztra Martina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Jeho vnitní svt
 
Akoliv to zní paradoxn, dalo by se íct, e jeho i mj vnitní svt je svtem samoty.

Jeden chlapec se mi svil: Akoliv jsem mezi lidmi, pesto jsem stále sám, mezírkou svtla váben, noními mrami obetkán. Vzala jsem ho v duchu za ruku a on pokraoval: To u je tak dávno, co jsem si kupoval útlé sbírky básní všem srdcím na podpal. Hltal je v rytmu vlaku, na list vyprahlý, hltal je, horkost v dlani, okouzlen zpvným veršem, se srdcem v plameni. Jist jsi nkterý verš vnoval své dívce, ekla jsem, jako bych mu poloila otázku. To u je tak dávno, e si nejsem jist, zda ve mn z toho zbylo, co mohla byste íst.
Nkdy mám ten pocit osamní jako tento mladý hoch. Jako tento chlapec, který má ped sebou celou budoucnost. A ptám se sebe sama, ptám se jako on, kde se v lovku bere ten pocit samoty? Ten pocit, který ve vás ulpívá, i kdy nejste sám, ten pocit prázdna, který vás provází na cestách, ve spolenosti, v hluku lidí, prost všude. Nelepí se na vás, ale dlí nkde uprosted vaší bytosti vklínn do vaší duše snad u od hranice dospívání.

Tento lánek je jakýmsi dialogem s tímto nádherným chlapcem. Stojí na prahu ivota, má krásný dm, v nm ije sám se svou kokou. Drí ji v náruí a jemn ji hladí a pi tom šeptá: Hladím ernou koku, drbu ji na bíšku a cítím v jejím koíšku poslední lásky plod. Beru ji do nárue, šeptám jí do ouška: Nechci u další koky. Ale co ty, malá, víš o krutosti. Mrazí m z jeho slov.

Nikde ani náznakem ho neobklopuje smutek, netoulá se kolem melancholie. Jeho oi, modrá obloha bez jediného mráku, a pesto z jeho slov vyvrá snní chladné jak po ránu rosa: Vím, e léto bylo. A s ním, jak u to bývá i teplo, od temného slunce. Vím, e mi umírala láska. Pomalu, jak u to bývá. I mé mladosti umírat se chtlo, jak labuti, jí postelili tlo. Bolí mne srdce. Rostou mu kídla. A dorostou. Uletí mi srdce pry z tla.

Je mi chlapce líto, tak mladý a tolik slov oddávajících se nemocnému snní. Pro netíš ze své mladosti a nevidíš slunce ve své zahrad? Zamyslel se a odpovdl mi slovy starého kmeta. Byla jsi sluncem. Sluncem o polednách, je plná jasu jsou. Oslepl jsem brzy, tak brzy. Ne bez bolesti. Ne bez slzí. Nevidomý uil jsem se létat skrze své pády. Tak mnoho jsem ztratil za ty asy. Tak mnoho jsem mohl dávat, a pesto se to nenauil, spíš se muil pro její lhostejné srdce. Spousta vcí ztrpkla mi a svt nadje touhy obrátil se naruby.

S láskami u to tak bývá. Picházejí a odcházejí. Meš však vloit na ránu hojivé odpuštní. Kde bere chlapec jako ty takovou beznadj? Hledej radost. Zm se v hledae radostí. U jsem jím byl, pitakal chlapec. Hledal jsem na slunných stráních, v moálech, v mlhách a za veer, v nocích. Hledal jsem polibky zmámený palivým snním. Co našel jsem? Zhola nic. Co zbylo mi v unaveném srdci? Bolest, ta jediná. Hledai radostí nacházejí lásku. Hledej lásku.

O lásku neprosím. Jen se ptám. Kde je píina bolesti z lásky? Kde se rodí? A co je to onen svíravý srdce al, jen se ubíral náhodn kolem nás. asto mi ruce kehly, ruce k temným propastem napaené, v zádech sloená kídla nadjí a sn. Srdce vným týráním, touhou obnaené. Na chvíli v nachový pláš lásky jsem si je pál zahalit, na chvíli usnout, zapomenout, snad i zemít a vas se probudit.

 

Šla tenkrát ulicí po kotníky v ostici, naproti lásce, adolescenta sázce. Šla a nevdla kam, vstíc všem zjevným nástrahám štíhlá oviální dívka, nahatá hádka, jediná mince do prasátka. Šla bez identifikace chvíle a její elastické tlo bílé chytalo myšlenky sentimentální dvky na popvky a její erné brýle nahodile šly samy ulicí, dv sondy íznící po prameni lásky.

A já tam stál. Zeptala se m jednou, zas šla dál, vrátila a já se strachoval. Doma v uzameném pokoji jsem hledal slova k promarnnému souboji. Sleno, na se ptát, kdy není odpovdi. Mé šastné dny odcházejí k nebi. Vzdálený msíc svtlo odráí. Neusuší slzy, je zbyly ve tvái. Pro tolik bolesti, marného utrpení, kdy staí pilulka, co cesty v mozku mní, jen na chvíli, ne skoní její moc, co umí doasn pispchat na pomoc. Ale neme v její moci být píinu alu odstranit.

Chlape, potkal jsi vábení, barevného motýla, duhu na nebi. Lásku jednou potkáš, ádného nemine, jen ji nesmíš propást, podruhé teba nepijde.

Jak poznám, e je to ta pravá? Kadý ji pozná, kadý ví, neteba hledat v ní ádné tajemství. A nedvivý chlapec oponoval, jak bylo jeho zvykem: Mám rád podzim pro jeho plody, pro snovou melancholii. Holé vtve vztahují pae k nebi a my mezitím dole, smlou piodni shrabovali jsme listí na propadlišti. Vtrem rozechvlé listy, barevné listy, místy i osudové lásky, které vští píchod zimy zrcátky zamrzlými. Vidno v nich stydlivou slzu v oku jak rampouch pi potoku. A co jiného mohlo zstat.

Pesto m poslechl a za ní šel, pesto ji oslovil. Nach ve tvái a na pestíku pyl: V tch letních šatech jsi víla, sedmikráska bílá, co se mi rozevírá ped prahem, s kadým úsvitem. V tch letních šatech barvy vlích mák jsi zahalena do ervánk, které s veerem v mých oknech zavírají den.

Já vím, nedokám se t. A pjdu-li ti naproti, ví bh, e t minu.

 
Marta Urbanová
* * *
Koláe © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma