Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zapomenuté osudy (10)

POÁTKY FILMU

 
VINCENC POKORNÝ
 
Jak asi zapoal svt ticha ped  více ne stoletím, ješt technicky nedokonalý a pesto pro první diváky tak lákavý? Te u asi sotva pochopíme, jaké myšlenkové pochody tenkrát pimly pana Pokorného, spoleníka továrny na výrobu koár Klubal a spol., e dovedl vylovit ze své penenky celých  pt tisíc zlatých na zaloení prvního eského kinematografu.

Snad to byla velká výmluvnost jeho syna Josefa, který jednoho dne roku 1898 vyprávl o vynálezu bratí Lumiér, kteí prý sestrojili fotografický aparát, jím lze snímat pedmt v pohybu.


Dost moná, e tu hrála roli i zvdavost jinak solidního podnikatele, rozhodující ale bylo,  e architekt Jan Kíenecký mohl posbírat jeho bankovky, koupit aparát a filmy a nkde naproti vinárn U Nesmysla na praském výstavišti postavit první devný biograf. Lidská ruka tak rozhýbala na plátn snhovou koulovaku, moské vlny, karavany velbloud …
 
Byla to takka pouová atrakce a pece tak vznikalo nové umní! Lidé v sešeelém sále tak mohli pohledt i na vzdálené koniny svta, kam by se jinak nikdy nepodívali. Od té chvíle se film stal nesmrtelným, i kdy jeho tvrci dávno zemeli. Proto jsem nevil vlastním oím, kdy jsem jednoho dne let sedmdesátých mohl stisknout ruku staikého Vincence Pokorného. Byl to on, kdo tak dávno  vnoil hlavu do sálu devné boudy promítacím okénkem, aby ohlásil titulky prvních ivých snímk. Pod budkou s projektorem stálo patnáct ad idliek vypjených z pivovaru, u vchodu prodával své peivo peka Vojtch Balbín a pokladní slena Chlumecká prodávala vstupenky. Tehdy ti, co doslova lízali plátno, platili ticet krejcar, zadní ady dvacet a dti polovic.
 
Nejlákavjší byly praské aktuality, krátké, protoe kamera mla ve svých útrobách jen osmnáct metr filmu. Vznikla díla jako Alarm praských hasi, jist dodnes nejrychlejší od vytaení stíkaky ze zbrojnice a po závrený klus koní. Hasii se nemohli nasytit dívání na své vlastní poskoky a tak dostali v kin velkomysln slevu. Nebo natoil Kíenecký na bašt u sv. Tomáše polední výstel – v Klementinu mávli praporem a na plátn v jedné minut nabili dlo, vystelili a ješt dlo vyistili. Nemén kouzelný byl další Kíeneckého film Svatojanská pou v eskoslovanské vesnici.
 
Všechny filmy komentovali i urnalisté; na píklad Národní listy citují, jak na tehdejším Purkyov námstí „víí pravý šum velkomstského ivota, kde mezi vagony elektrické dráhy proplétají se  vozy a chodci a plným tryskem ujídjí cyklisté.“ Ve skutenosti Kíenecký s Pokorným stáli na valníku u bývalé kavárny Valdek a jejich pomocníci nutili okounjící zvdavce, aby chodili po námstí a shora z Vršovic pijídl nejmladší bratr Vincencv na kole.
 
V prvním eském kinematografu sehrál svou roli i malostranský písniká Josef Šváb Malostranský. Ponkud korpulentní písniká se pi filmování  zaal dvoit íšnici z nedaleké vinárny a tu na nj vybhli chasníci a ne probhl poslední metr filmu, mohl Šváb Malostranský napoítat na sob osm modin a dv boule krom rozšlapaného slamného klobouku. Pi jiném filmování se mu, jako lepii plakát podailo vyklopit plnou plechovku lepidla pihlíejícímu párkai rovnou mezi buty.

Nejhezí vzpomínky Vincence Pokorného se vázaly k ofínské plovárn. Kdy tu se stechy jedné kabiny toili skoky do vody, bylo všude kolem tolik zvdavc, e se v tlaenici na hladin zaalo nkolik neplavc topit. Plavík byl nadmíru nadšen, a kdy mu filmai pustili skoky ješt jednou, tentokrát pozpátku, podrbal se rozpait ve vlasech a pravil:“ Kdy ti páni skákali  z tý trambulíny, to jsem tam byl. Ale kdy skákali z vody na trambulínu, to u jsem musel být pry!“
 
Vincenc Pokorný, divák vychovaný u biografem naší doby, se sám s pevahou usmíval nad tmi nesmlými poátky mu u kamery. Neodolaly jim dokonce ani korunované hlavy. „Jeho císaské a královské Apoštolské Velienstvo císa František Josef I., poctilo kinematograf pán Lumiére Nejvyšší Návštvou“ psaly noviny a dodávaly, e byl „dotýný podnik od veškerých len panovnického rodu nkolikrát navštíven a vzdána mu plná chvála.“

A pece nakonec tenkrát Vincenc Pokorný velkému pokušení filmu odolal. Kdy skonila výstava architektury, která byla vlastn prapíinou Kíeneckého podniku, uloil doma trnáct krabic s filmy a vnoval se seriozní bankovní kariee. Ale film v té dob u nabíral svou nesmrtelnost a Vincenc Pokorný byl pi tom!
 
Text: Slavomír Pejoch-Ravik
Foto: Bedich Kocek a internet
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 10.04.2018  18:29
 Datum
Jmno
Tma
 10.04.  18:29 Von
 09.04.  17:20 ferbl
 09.04.  12:52 zdenekJ
 09.04.  11:14 Hilda