Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Matou,
ztra Darina.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Sázka
 
Kdy jsem nastoupil do Vickovic, vedla v našem souboji dlouho prasata. Bylo jich zde dost, ale já byl natolik nezkušený, e jsem na n nestail. Tak jsem se uil litry a litry potu, nespoetnými kilometry našlapanými ve snhu a nocemi bez postele.
 
Jak se ukázalo jen trošku snhu, dobhl jsem po jejich stopách z Bludova do Tebtína nkolikrát za odpoledne. A to ne po cestách! Pkn porosty, houštinami kolem Nového rybníka, podle Kšandy, anebo v okolí rampy. Setkali jsme se teba dvakrát za výpravu, ale vtšinou z tch dvou tupl nebylo nic.
 
Ne e bych byl takový packal, ale chodil jsem za nimi leemi s flintikou v ponosu. A stílel jsem, kdy se prasata zvedala z kotlík, nebo se rozbíhala na všechny strany. Byl to vdy jen zlomek vteiny asu na ránu. Zkuste si nkdo v hustém porostu smrkového houští dostat tak rychle pušku do ramene a zamíit! Šlo vdy jen o hozené rány. el Bohu, vtšinou do oblak, ale lepšilo se to. Však také postupem asu u ta prasátka zaala ztrácet na skóre.
 
V hospod u Kleák se dal jednou pi „dudákové lize“ slyšet cestá: „Suk, a vy stelíte prase, dojedu pro nj kamkoliv a teba o plnoci.“ Souasn byla uzavena sázka, která reprezentovala pt litr rumu pi odmítnutí této nabídnuté formanky. Vyené slovo se nedá vzít zpt a uzavená sázka je pro chlapa také statutem nemnným.
 
Lidé nejsou jen dobromyslní a hodní. V tu chvilku ze mne byl Naschválníek pana Nepila. Nejspíš ten Mezulán. Satisfakce za vhozenou rukavici mi vlila tolik síly, e jestlie jsem do teka popobíhal, tak nyní se to zmnilo v kmitání, pi kterém jsem sám sebe potkával s vyplazeným jazykem a zuivou krveíznivostí v oích. „Já e nejsem schopnej stelit prase? Jen pokej, cestái!“
 

Padalo. Na stopu rudlu jsem narazil u za Novým rybníkem. Nejdíve vedla a na hranice pod eplicemi, potom ke Kšand a nakonec namíila zpt k eplicím do paseky za Petrusovu chalupu. Tam udlali šttinái chybu. Rudl se rozrazil a pi pebíhání aleje nebyl zase tak velký kumšt poslat jednoho tam, kam bylo teba. ádný obr to nebyl, tak kolem padesáti kilo. Pro mne ale nebyla dleitá váha. Cenu zlata pro moji pomstychtivost mlo to, e prase leí! „Hin se hukáe, cestái!“
 
Pašíka jsem v poklidu vyvrhl, povsil si ho u Petrus do stodlky a hybaj chumelenicí po Zelené aleji a kolem Starého rybníka k babce Kleákové do hospody, hezky potichu mazat deku na oslavu svého úspchu. Stail jsem se stavit doma a upozornit na to, co bude následovat, aby se poítalo, e nepijdu tak brzy.
 
Veerní hosté vetn cestáe u odešli, jej já se ke zdvíhání neml. Tak m prost poslala babka dom. Nn: „Táhnte taky! Zná vás vbec ta vaše ešt? e vás nevyhodí!“ Táhl jsem tedy, ale ne dom. Bylo teprve deset hodin.
 
Chumelilo u jen trošku. Dokonce místy skrze mraky jakoby pokukoval msíc. Bylo krásn vidt celé pole na Kaenách i s tmi stabilními osmi ušáky a pti kusy srního. Od Skalného tiše pitáhl puštík. Stailo málo zamyškovat a u hledal hlodavce necelé dva metry od mých rt, vyluzujících myší debatu. Od Michalovic vykroila nad kravín lištika. Smejila po strništi a pak zmizela na Petrovicku. Msíního svtla pibývalo a moje nálada stoupala. Chvíle, kdy se lovk cítí být vítzem, jsou velice milé.
 
Bylo za pt minut plnoc, kdy Puna cestá tvrd zaprotestoval proti narušení hranic jemu sveného úseku. Byl jist ve výrazech stejn vynalézavý jako babka. Nic to však nebylo platné. Ani jemu, ani jeho pánovi nebylo v tuto chvilku pomoci.
Trvalo dost dlouho, ne se mi povedlo vylomit souseda z teplé postele. Vylezl na zápraí a mezi tím, co m posílal kamsi nedaleko, bohapust klel. Já na to vbec nic. Vidl jsem, e sousedka stojí za dvemi, a tak jsem jen tak mimochodem pipomnl tch pt litr rumu, co je v sázce.
 
 
V rozespalosti cestá nedokázal pochopit, pro to prase vidí a u Petrus v eplicích. Divil se, jak jsem mohl za tak krátkou chvíli dobhnout pes celý les, prase stelit, vyvrhnout a ješt povsit do stodlky. Zato paní pochopila okamit. „Nemáš se s nikym vo nic sázet. Tak te koukej mazat!“
 
Mazal. Nejprve k Fráovi pjit si kon. Jezdil sice s kravkou, ale zajedno byla noc a za druhé zima. Vlastnil krásný malý ebiáek. Kola silná, okutá. Moná, e s tímto vozíkem jezdili u vojáci tatíka iky v dobách, kdy se pohybovali zde na Kutnohorsku. Do toho pokladu byl zapaen valášek a jelo se po Zelené aleji k eplicm. Snhu bylo dost, ale zase ne tolik, aby se nedalo jet. To u mezi tím msíc ze zvdavosti vylezl zpoza mrak úpln. A vyškleboval se, placka studená, cizím svtlem.
 
Zajeli jsme ke stodlce a naloili úlovek. Koníkovi se to njak moc nelíbilo. Nervózn pešlapoval a poškubával opratí. Jene cestá-koí byl vazoun. Jakákoliv revolta byla bezpedmtná.
 
Vyjeli jsme ke vsi. Já na konci prvodu, cestá vedle vozíku. Ten tynohý vepedu se ale poád njak divn a s nedvrou otáel za sebe. Nejeli jsme po Zelené aleji. Rovnou k rybníku je to prý o hodn blí. Jene – kdo mohl tušit, e hajný Vela má tuto alej pekácenou tyovinou? Pod snhem ta pohroma nebyla moc vidt, a kdy jsme na to pišli, u se nám nechtlo zpátky. Práv díky snhu se ta pohroma dala jak-tak pejet. V rytmu pohopkávání kol pes pekáky nadskakoval na voze i vepík. Svtla bylo dost, a tak se asi k vylekal, e náklad obivl. Najednou cestá stál docela sám na míst. Povoz jen poskakoval a hnal se po aleji a moc rychle dopedu. Vybhli jsme za ním. Nejdív zstal stát zadek s ebinami, potom uchlo do snhu prase a hezký kousek dál stál k se zbývající ástí vozu. No a u nho jsme se zastavili i my dva.
 
Pak e zasnený les tlumí hlasy. Náramn bylo slyšet, jak dopravce vyhrouje: „Me se vám na to …“ Mohl. Bránila mu v tom moná jen zima. Já to jeho rozhoení chápal. I kdy jsem mu pipomnl, e vlastn vydlal, e má z jednoho vozíku dva! Zapsobilo to, jak kdy se do ohn pilije benzin. A zasnený les zase nic neutlumil.
 
Moje ješitnost zase vystrila rky. Ani jsem se nestydl: „Nechte prase prasetem, zejtra cvaknete ten rum a já u to njak dom dopravím. To zas tak nehoí. Kdybych se moc utahal, grog to dá do poádku. Jémine, to ho bude – z pti litr!“
 
Jestli zaúadoval mamon nebo pýcha, tko íct. Cestá vypáhl ze zbytku vozíku, pipáhl prase na etz „po plavecku“ a hyjé! Jelo se k domovu. Vozík by v noci stejn nikdo neopravil a tady se neztratí.
 
Jeli, jeli, nedojeli! Ani dvacet krok koník takto neudlal. Poskoil a u se ztrácel i s prasetem v záhybu aleje. „Kite si, jak chcete“ – zaehtal.  Co se jednou rozjelo, tko se dá zastavit.
Prase jsme našli brzy i s kusem etzu. Komo ale chybl. Zbyly pouze stopy ve snhu. Beze slov jsme si rozdlili úlohy. Cestá vyšlápl po stop kon smrem ke vsi a já se zapáhl do etzu. Však dom do hájenky to nebylo dál, jak kilometr a kousek. Prase po snhu lehce klouzalo. Kolem pl tetí ráno jsme ho s maminkou všeli u nás do stodoly.
 
H dopadl koí. K se asi napoprvé netrefil, tak obhl celou ves dokola. Cestá tedy po stop za ním, aby se skoro u za svítání sešli ped Fráovou maštalí. Valachovi byla zima z dlouhého ekání a cestái vedro z dlouhé trasy pespolního bhu.
 
Vzhledem k rozbitému vozu a tlesným útrapám jsem nevymáhal od dluníka splátku. Nco jsem zaplatil já, nco on a byli jsme si „kvit:“
 
Antonín Suk
* * *
Anotaní obrázek – zdroj internet
Kolá Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 23.03.2018  07:03
 Datum
Jmno
Tma
 23.03.  07:03 Bobo :-)))
 20.03.  08:56 Vendula
 20.03.  08:50 Vclav