Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Helena,
ztra Ludvk.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Dlal jsem jitrnice
 
To (to slovo jsem si zamiloval, protoe ho hodn uíval zakladatel státu, který (ani zakladatel ani stát) u – bohuel – není mezi ivými). Potkejte si to slovo na jazyku: ucítíte jeho hutnost, jeho závanost, jeho uitenost, jeho sobstanost. eknete “To” a vlastn u nic jiného íkat nemusíte. Ale aby tomu tak bylo, musíte být moná Masarykem (Masaryk to vbec s krátkými slovy uml: pamatujete se na tu scénu v apkových hovorech s TGM?
 
Nemám tu kníku ped sebou a v tom chaosu, ve kterém iju, by mi trvalo asi tak msíc, abych ji našel, a tak se musím spolehnout na svoji pam a všichni víme, jak to s naší pamtí po ptaosmdesátce vypadá. TGM a apek sedli v lánském parku v bezové besídce. Mleli. Byl nádherný podzimní (myslím, e podzimní) den. Kdy u mleli hodnou chvíli, Masaryk rukou ukázal ped sebe a ekl jediné slovo:”To” a tím jediným slovem – ješt o hlásku kratším ne “to – pro apka objal všechnu krásu toho okamiku.
 
To jsem se zase zatoulal. Ale to se mi stává: zanu v Torontu, mám namíeno do Oakvillu, ale kdy tam dojdu, jsem v Calgary…
 
To jitrnice. Podle titulku by se zdálo, e jsem ty jitrnice udlal já. A to by nebylo docela pravda. Ona by to vlastn vbec pravda nebyla. Já jen tak… Ale od zaátku. Pár krok na sever od Davenport Road, a o pár  krok víc na západ od ulice Dufferin, je kostel sv. Pavla, plným jménem Slovenský evanjelický kostol augsburského vyznania sv. Pavla, v nm ije (a pracuje) Rev. Ladislav Kozák se svojí chotí Katerinou a – kdy je tady – synem Lackem (který je práv v Oxfordu a je váné nebezpeí, e chudák skoní s vdeckým doktorátem. A v tom kostele se djí podivné vci. Kadý rok, poínaje polovinou listopadu, se ve spoleenském sále kostela (normáln se tam konají spoleenské a kulturní dýchánky – to jsem rád, e si na mne to slovo vzpomnlo, moc se mi líbí) za tmavých veer scházejí mui a eny k tajemné innosti, která se nkdy rozšíí i k pastorov rezidenci a garái. Jsou dny, kdy se z komínu valí tký dým a celý kostelní objekt vydechuje uzeninovou vni.
 
Podivné místo… A jednou, týden ped koncem msíce listopadu, m pastor Kozák pozval, abych k nim veer pišel. S pastorem Kozákem a mnou je to tak: nesouhlasíme skoro v niem (snad a na obdiv k Masarykovu eskoslovensku), ale jsme kamarádi. Dokonce dobí kamarádi. Tak jsem šel. Byl veer, poasí pozdn listopadové (ale ne mkce, bezvtrn melancholické, jak nkteré listopadové veery bývají). Pišel jsem ke kostelu. Byl obklíen desítkami aut. Ze dveí kostela vycházela píjemná kuchyská vn. Sešel jsem do kostelního podsvtí a ped oima se mi rozevelo panorama okamiku pokoje a míru: tu a tam dva nebo ti lidi v milém rozhovoru, za stolem sedli mui a eny a pochutnávali si na ovaru a špeku, který zapíjeli vínem a obas i náprstkem slivovice, uvnit u ploten bdlo nkolik dalších, trochu unavených, ale radostných tváí. V ráji to neme vypadat šastnji.
 
To jitrnice na Davenport Road. V podstat velikánská zabíjaka. Vlastn zpracovávání plod zabíjaky. U sv.Pavla nikdo nezabíjel. Ponvad jsem kluk z chalupy, o tch zabíjakách nco vím. Ráno pišel ezník, nejdíve se sekyrou, v pozdjších letech s bambitkou a jednomu píslušníku praseího rodu pedasn ukonil pozemský pobyt. Pestoe vím, e v moudrých knihách je psáno, e lovku bylo sveno panství nad vším ivým i neivým na této planet, nikdy jsem se docela nezbavil pocitu – i kdy nepímé – viny za smrt ehokoliv ivého v mém okolí (i s utrením kvtu mám potíe – pokud není utren, aby nkomu dlal radost). S výjimkou mravenc, kdy mi lezou, kam nemají. Ale pesto, e mám tenhle ušlechtilý pocit, nevadí mi to, abych maso s chutí nejedl. Prost pokrytectví. Jedinou omluvu nacházím v tom, e nejsem sám. Ješt vtším pokrytcem v tomto smru byl jeden z mých nejvtších idol, Winston Churchill. Po jedné z vojenských poráek byl svojí konzervativní stranou vystren za dvee. Koupil si rezidenci Chartwell Manor, kde il a do smrti. Tam maloval, zedniil, choval kachny, husy a slepice. udlal si rybníek, kde pstoval kapry a psal svá nesmrtelná díla. Mezi tou drbeí byl houser, kterého Churchill povaoval za svého kamaráda. A pišel den (a te zaínám, z lenosti, opisovat ze své kníky Winston Churchill -Nástin ivota:” A  pišel den, kdy paní Churchillová usoudila, e houserovo místo je na pekái. V ten den, kdy nic netušící Churchill usedl ke stolu, jeho paní pinesla na tácu housera s ádostí, aby ho Churchill rozkrájel. Zdrcený Churchill odmítl:” Copak mohu krájet svého dobrého kamaráda?” To mu ovšem nevadilo, aby dkladnou porci svého kamaráda nesndl.”
 
To jitrnice v kostele sv. Pavla. Najednou se z kuchyn vyítila skupina mu s velikou plechovou nádobou, z ní vycházel voavý kou. Mui, všichni zejm hrdinové dobrovolné práce, i kdy jasn odborníci na slovo vzatí), vysypali obsah nádoby (rýi) na stl nejblíe kuchyn a hned dorazili jiní muové s devnými i jinými (myslím) lopatikami a zaali rýi rozhrnovat. A  pak pišel zejm hlavní kouzelník (a já si zaal pedstavovat, e jsem ve filmu o Potterovi) s jinou velkou kisnou a tam ml spoustu sák, z nich vynášel v hrstech všelijaká vzácná koení, která po hromad na stole rozhazoval tak dokonale, e se alespo prášeek koení dostal na kadou z milion zrneek rýe. A picházeli další zruní muové s dalšími kouícími nádobami a vrchní kouzelník napájel hromadu na stole všelijakými lektvary a mui s lopatkami a pak i vydrhnutýma rukama, zaali míchat stále bohatší materiál na stole. Dlouhou dobu jsem stál s otevenou pusou (alternativní název pro tento otvor by se tu hodil líp), pak do mne nco vjelo a já se sám pasoval za lena hrdinné skupiny kolem stolu a rukama (vydrhnutýma) zaal prohrabovat a pehrabovat a posouvat ty záhadné materiály na stole s takovou vášní, e ani jediné rýové zrníko nezstalo nedoteno. Potom pišli dva další  pracovní útvary, nesoucí dla. Na kadé stran stolu umístnili jedno dlo, z dla vytáhli velkou prázdnou patronu, kterou a na okraj naplnili zpracovanou rýí, na hlave nasadili stovky metr dlouhé stevo (nebo nco podobného), jeden z hrdin ním na dlu toil, z hlavn vycházela rýe rovnou do steva.
 
Vedle hlavn stál zejm mimoádn vyškolený pracovník, a jak stevo procházelo jeho rukou, kadých 13cm (piblin) stevem podivn zatoil, take z jeho ruky stevo pokraovalo u ve form jitrniek, i kdy ješt spojených. Pak se tento výrobek odnesl do kuchyn, hodil do kotle nebo hrnce a znovu uvail.Další dleitý krok v tomto neskonale komplikovaném procesu: mui a eny, zejm trénovaní v bhu s pekákami i v bhu štafetovém, z kuchyn vynášeli lavory plné dosud neoddlených jitrnic.                                                        

Lavory poloili na konci dlouhých stol, kde u na n ekali jiní odborní pracovníci s krvelanými noi a, jakmile lavor s jitrnicemi se ped nimi objevil, kadý se zmocnil klubka jitrnic a citliv pouitými krvelanými noi peezávali pupení šru mezi jitrnikami. Moji partnerkou byla zvláš slavná operátorka, sama paní Margita Sadloová, její kadý pohyb jsem úzkostliv napodobil. Ale byla ke mn hodná, ani jednou mi nedala pohlavek. Mohl bych o tomto jedineném dobrodruství psát ješte dva dny, ale jak íkávali lidé skoro stejn moudí jako já: v nejlepším pestat!
 
Ale ne dív, ne se s vámi podlím o informaci, nadmíru impertinentní: Kdo byli hlavní herci v tomto povýtce slovenském dramatu?: Starosta bazaru, Michel Pavlis; pedseda církevního sboru, Jan Petkovský; podpedseda: Jan Malinik; mistr ezník, Daniel Lovas; hlavní kuchaka Rena Lovasová. Pracoval tam kdekdo: všiml jsem si Anny Hlozanové, Very Petkovské, Jaroslavy Malinikové, Margity Sadloové. Také Katariny Kozákové a pastora Ladislava Kozáka. Ale ti dva dlají poád. Se všemi se mi krásn pracovalo. No a jaké jsou výsledky?
 
Vyrobili jsme kolem 1120 jaternic a na klobásy bylo zpracováno 98O kg. masa. A ani nevím, kolik špeku. Všecko jsem to ochutnal. Mj odborný závr: jde vesms o výrobky prvotídní kvality. Na bazaru se skoro všecko prodalo.
 
Josef ermák
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 04.03.2018  02:50
 Datum
Jmno
Tma
 04.03.  02:50 Josef ermk Podkovn ...
 26.02.  10:42 Mara
 26.02.  08:41 Ivan
 26.02.  08:24 Von