Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Vendeln,
ztra Brigita.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 
ivot tropí hlouposti aneb mé ivotní paradoxy a renoncy (73)
 
Po roce 1977 normalizace pituhla a tak další dva výjezdy za eleznou oponu, tentokrát i zempisn na západ, se nám podailo uskutenit a po jedenácti a dvanácti letech. Ten první na podzim v roce 1988 byl soukromý, patí tedy opt mezi ty „protekní“, tentokrát ale u poslední.
 
Byl ovšem ve znamení velkého smutku, nebo má ena byla práv po operaci prsu a jeli jsme s nkolika legálními a zejména s naerno sehnanými markami do Pasova pro lepší „adro“! Pobyli jsme tam jen asi ti dny u známých, kteí emigrovali ped dvaceti lety také díky devizovému píslibu od mého bratra. Tehdy u konen ledy opt trochu zaínaly tát a doposud setrvalá tlaková níe na politickém barometru (díky – Karle Kryle!) se zatím jen pomalouku zaínala vyplovat. Dokazuje to napíklad i náš „pašovaný“ televizor i videorekordér, které jsme nejen legáln proclili, ale naši známí nám dokonce dopedu vrátili nmeckou da z pidané hodnoty, a tu slevu si pak vyzvedli, kdy jsme jim z Prahy zaslali potvrzení z celnice! O tom se nám pi minulých cestách ani nesnilo.
 
Jak u jsem uvedl, na další podnikový odborn-pracovní zájezd jsme museli ekat od roku 1968 opravdu pedlouhých jedenadvacet let. A koncem kvtna 1989 se v eském hydrometeorologickém ústavu podailo zorganizovat návštvu Evropského regionálního meteorologického centra v Offenbachu. Toto msto je v souasné dob vlastn spojeno s Frankfurtem nad Mohanem a jeli jsme tam na pozvání nmeckých koleg.

Prost to vyplování „tlakové níe na politickém barometru“ pokraovalo. V jejich centru jsme vidli mimo jiné i nejmodernjší poíta, jeho výsledk jsme v té dob u denn vyuívali v Komoanech pi našich pedpovdích poasí. Nmecké pedpovdní mapy byly tehdy jedním z mála základních zahraniních podklad, které jsme mli k dispozici.

Starali se o nás bájen, a jako prvodce nám byl pidlen náš bývalý letištní kolega – emigrant. Nevídané – neslýchané! K slavnostnímu pípitku nás dokonce pijal i sám starosta msta a o naší návštv vyšel lánek v místních novinách. Mli jsme také zajištnu dvoudenní permanentku na krásné místní koupališt s bazénem, v nm, jak se oprávnn chlubili, trénoval tehdy jeden z nejlepších svtových plavc, nkolika násobný olympijský vítz Gross. Toho jsme ale bohuel nevidli a to jméno v nás tehdy ádné pikantní asociace vzbuzovat nemohlo! Pikantérie a trapasy a renoncy se však dostavily také. A jaké…!
 
  
 
Do Offenbachu jsme jeli vlastním, pesnji pronajatým zájezdovým autobusem, a tak nám nmetí kolegové pipravili zájezd k Rýnu s návštvou velkých vinic.
                             
Vinné sklípky tam sice nemají, ale koštování v restauraci, která patila starému vinaskému rodu nás, neminulo. Majitel dodával své víno dokonce prezidentu Reaganovi do Bílého domu a velký dkovný diplom s jeho podpisem visel na stn nad stolem, u kterého jsme leckomu pipíjeli na zdraví! A tady pichází na adu první trapas. Víno se koštovalo z malých decilitrových skleniek s krásným starodávným erbem vinaského rodu. A jist tušíte, e leckterý echáek se chystal ten hezký suvenýr podloudn získat. Jaké ale bylo naše pekvapení, kdy nám nakonec majitel kadému tu sklínku daroval! Bylo to samozejm domluveno a platili to naši hostitelé v rámci oberstvení. A a to mám za sebou, pidám další, tentokrát osobní trapas. Mladé rodin naší dcery jsme slíbili, e jim pivezeme njakou tu elektroniku a tak jsme šli nakupovat. V menším specializovaném obchod jsme si vyhlédli barevný televizor a malé rádio – „jezevíka“, kterého jsem chtl vyndat z otevené vitríny. Ani nevím pro, snad z obavy, aby nám ho nkdo nevykoupil, protoe nás v tom obchod bylo koupchtivých více! Ale ouha – kdy jsem to rádio uchopil, spustil se v obchod alarm! No - trapák jak hrom. Pibhl prodava, ale naštstí vidl, e u na pult máme pipravený televizor. Usmál se, rádio dal zpt do vitríny a pinesl nám další ze skladu. Vzpomínka pkná, le stydlivá, e?
 
A ješt nco pro sportovce – fotbalové utkání s nmeckými kolegy jsme bohuel prohráli, ale ve volejbale jsme je hladce porazili!
 
Text a foto: Vladimír Vondráek
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 10.02.2018  17:10
 Datum
Jmno
Tma
 10.02.  17:10 Von
 10.02.  13:05 oga jankov
 10.02.  10:01 Vesuvjana dky
 10.02.  09:51 ferbl
 10.02.  09:49 Vclav
 10.02.  06:56 Kvta