Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Kvta,
ztra Alois.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Zatracen smolný den
 
Jist se kadému nkdy stane, e se probudí do dne, na který by pozdji nejradji zapomnl. Ovšeme to potkalo mnohokrát v ivot i mne, ale to jsem byl ješt mladší a proti takovým zlomyslnostem ivota odolnjší. Zpravidla jsem na to reagoval výbuchem zlosti a prokletím všech okolností a viník, ím jsem uvolnil naptí nerv a došel brzy úlevy.
 
Dnes jsem u klidnjší, a tedy jsem si myslel, e u tuto monost dekompresního ventilu nepotebuji, co je sice lepší pro rodinné okolí, ale zase mi to déle leí v aludku. Take i kdy je ten mizerný den u za mnou a vlastn mne i pouil o relativit smly, poád na nj myslím.
 
Bylo pátého dubna, dva dny pede dnem, kdy mne navdy opustila moje drahá ena Lenka a já se chystal k odjezdu k rodinnému hrobu ve Vraném. Dvodem nebylo jen toto datum, ale chtl jsem také dkladn omýt ulovou desku a nahradit uschlé kvtiny ve váze temi umlými remi, které si dlouho udrí bez zalévání pkný a erstvý vhled.
 
Vyhledal jsem si pedem na netu odjezdy vlak, jeden vybral a onen den ráno jsem ta ti neivá kvítka zabalil po vzoru kvtiná do hedvábného papíru, peliv zavázal provázkem se smykou a zavsil na prst ruky s taškou s vcmi na ištní a s francouzskou holí ve druhé ruce jsem skoro tyicet minut ped daným asem opustil byt.
 
Jene ani ne dvacet metr od domu jsem si uvdomil, e s sebou nemám petrolej do hbitovní lampiky a musel se vrátit. To by nebyl jinak ádný velký problém, jene v  našem dom se u trnáct dní pracovalo na výmn výtahu za nový podle normy EU, a tak jsem tch sedm pater musel vystoupat po svých, spílaje své zapomntlivosti.
 
Na vršovické nádraí jsem dojel ale vas a hledal na elektronické nástnné displeji íslo nástupišt. Bohuel tam ješt nebylo uloeno. A protoe jsem je tam nenašel ani deset minut ped odjezdem, zeptal jsem se pi koupi jízdenky pokladníka, který to však také nevdl. To u mne znepokojilo, protoe na druhé a tetí nástupišt se vchází podchodem, co je pro mou omezenou rychlost chze dosti daleko. ekal jsem tedy venku na pípadné hlášení rozhlasem, kdy ke mn pišla z haly jakási dívka:
„Pane, pan pokladník vám vzkazuje, e mu výpraví práv oznámil, e váš vlak pijede na tetí nástupišt.“
 
Podkoval jsem jí a ocenil tu slubu s tím, e po návratu tomu dobrému mui podkuji. Te u na to nebyl as, protoe jsem u „uhánl“ podchodem a po dvakrát dvaceti schodech na místo píjezdu i odjezdu vlaku. Posadil jsem se tam, udýchán, na laviku, kdy vzáptí zaznlo z tlampa oznámení o desetiminutovém zpodni mého motoráku. Sedl jsem klidn dál, kdy po chvíli následovalo sdlení, e „vlak  íslo 1909 S 80  smr Vrané nad Vltavou pijídí na nástupišt íslo dv, tetí kolej“ a já vidím, jak tam ten lutý vláek skuten míí.
 

Vyskoil jsem z laviky, sebral tašku, navlékl svazek rí zase na prst a vybhl ze všech sil po tch tyiceti schodech na sousední peron. Protoe do tch dvou vagónk vláku nikdo jiný nenastupoval a jeho strojvedoucí se do zrcátka nepodíval, ujely mi, jak se íká, ped samým nosem, práv, kdy jsem zdolal poslední schod.
 
Zstal jsem nevícn stát, udýchaný jak po maratónu, a tásl se po té námaze skoro vysílením i zlostí, nad tou neuvitelnou smlou, kdy jsem byl na nádraí tak brzo. Nakonec jsem se uklidnil a cestu pro ten den vzdal a rozhodl, e kdy u jsem ve mst, vyuiji toho k obstarání dalších vcí, abych pozdji nemusel znovu šplhat tu výšku do bytu.
 
První byl nákup pár vcí na chatu, a tak jsem se rozjel tramvají k známé prodejn. Kdy jsem se k ní po tech stech metrech od zastávky dobelhal, byla zavená, protoe v dsledku velikononích svátk polovina praských obchod, dílen a podnik si tak prodluovala víkend. Znovu jsem si v duchu vynadal, e jsem si to neuvdomil a skoro kilometr se proto plahoil zcela zbyten. Kdy jsem se pak usadil v tramvaji, zjistil jsem, e drím na provázku jen prázdný papírový obal. Bh ví, kde mi z nj ty re vypadly.
 
Hmotná škoda byla nepatrná, ale mrzelo mne, e to byly ty, které leely u Leniny urny, kdy jsem ji ml ped uloením na hbitov skoro ti týdny doma. Tuhle, smolnou píhodu, ten den  u kolikátou, jsem pestál jen se zatnutými zuby, netuše, e ješt není poslední.
 
Musel jsem ješt na poštu s úední doruenkou s modrým pruhem, a kdy jsem zásilku pijal, otevel a peetl, bylo mi na mrtvici. Katastrální úad mi s „ politováním vrací ádost o zmnu zápisu v list vlastnictví, protoe u jedné ze stran bylo uvedeno chybné rodné íslo. Zaplacený poplatek 100,- K tím propadá a pi podání opravené ádosti je teba ho uhradit znovu.“
 
A to byla ta píslovená poslední kapka, jí petekl pohár mé trplivosti, take jsem tak jadrn a hlasit zaklel, e se na mne s pohoršením obrátily všechny hlavy ve frontách ped pepákami. Ješt štstí, e to nebyla kletba z tch nejdrsnjších, ale sám jsem se toho ulekl, omluvil se a vypadl z úadu s tváí rudou studem a zlostí.
 
K domu jsem šel radji pšky, abych trochu vydýchal ten vztek a byl rád, e se mi na chvíli vrátil ten pojistný ventil a pomohl mi sníit tlak. Jen škoda, e se tak stalo v nevhodnou dobu a na nevhodném míst, protoe nkolik lidí mne urit poznalo a já patrn pišel o povst laskavého a zdvoilého staeka, které se podle svého mínní zajisté tším.
 
Od domovních dveí práv odjídla sanitka a jimi se namáhav, jen jednou rukou, pokoušel dostat dom soused Karásek ze tetího patra. Druhou ml v sáde, kotník na neobuté noze ve škrobáku, na ele hematom o rozloze dobrých padesáti kvadrátcentimetr a nos v obvazu v podob uzdy, drící mu na nm obtoena kolem hlavy a zakonena v týle úhlednou klikou. Vypadal ale pes ta oividn váná  zranní tak komicky, e jsem se málem rozesmál.
 
„Co se ti proboha stalo?“ zeptal jsem se ho.
 
„Ále ml jsem dnes takovej zatracen smolnej den, vlez´ jsem ráno na ulici pímo ped auák. Ml jsem ale taky zase zatracen velkou kliku, protoe se teprve rozjídl, jinak to mohlo bejt horší! Jedu zrovna z nemocnice.“
 
Otevel jsem dvee a nabídl mu doprovod na jeho patro, ale to rozhodn odmítl: “Kdepak, to musím zvládnout sám. Ty tyi týdny nikam chodit nebudu a pak u bude jezdit výtah!“
Zdolal jsem tedy staten celou stnu sám, bez lana a cepínu jen se svou holí a do svého doupte. A teprve veer, kdy zlost a vztek ulehly jak psi zpt do svého koše, jsem si pln uvdomil, kdo z nás dvou ml ten svj den smolnjší.
 
Ludk opka 
* * *
Ilustrace © Roman Kelbich

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 01.03.2018  19:53
 Datum
Jmno
Tma
 01.03.  19:53 Bibi
 28.02.  11:23 ferbl
 28.02.  08:22 Von