Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Lucie,
ztra Ldie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

 
Na shledanou skautíku!

Vánoce, svátky miliardy lidí na této planet, podivuhodný a arovný as. Bohuel ale ne po všechny. Jsou také miliardy lidí, jejich kultura tyto svátky nezná, nebo neuznává, a miliardy jiných, kterým jsou lhostejné, i dokonce trnem v oku, jako celá kesanská víra.
A pece se tak i onak slaví i tam, kde Boha neznají, pinejmenším pracovním klidem a dobrým jídlem. Mly by tedy být Vánoce svátky míru a lásky, jak to hlásají nejen kesanské a jiné monoteistické církve, ale i svtská media a politici.
 
Pro nás sice svátkem míru a lásky jsou, ale pesto k nám i v onu svátení dobu doléhají z rzných ástí svta výkiky nenávisti, stelba a plá. Pro? Co vede nkteré lidi, spolenosti, i státy k ubliování jiným, ba dokonce ke snaze je vyhubit?
 
Je lovk od pírody dobrý a zlým se stává a psobením okolí, nebo naopak má v sob zakódováno zlo, které je potlaeno teprve cílenou výchovou? To je otázka pro filozofy, kteí na ni nenalézají jednoznanou odpov, a tím mén já. Ale a je tomu jakkoliv, myslím, e jsme takovou smskou lidí rzných povah a mravních zásad, take v jednu chvíli meme potkat ty i ony v rzném pomru. To mi potvrdil i jeden záitek z loského prosince.

Bylo tiadvacátého, ulice bez snhu, teplota kolem nuly a já se vracel z msta z nákupu posledních drobností pro zítejší svatveer. Kdy u tramvaj zastavovala a já se chystal k výstupu, zahlédl jsem z okna, jak na druhé stran ulice leí na chodníku njaký lovk. Vystoupil jsem, ale pro nepetritý proud vozidel v obou smrech jsem nemohl hned pejít. A po celou tu dobu nkolika minut se u té postavy nezastavil jediný chodec, a jich pešlo kolem nejmén deset. Nakonec se mi podailo rychle tam pebhnout.
 
Na chodníku kleel starý mu, zcela bezpochyby bezdomovec se špinavou taškou plnou njakých hadr, s hlavou na rukou a rukama na chodníku v pozici modlícího se muslima. Ale nebyl u sám – sklánl se nad ním asi desetiletý chlapec. „Pane“, obrátil se na mne kluík, kdy si mne všiml,“pomohl byste tomuhle pánovi? On mi neodpovídá a je mu urit zima, podívejte, jak se tese!“
 
Promluvil jsem tedy na toho nešastníka já a dostal jsem z nho jen: „Já u nemu, nechte m umít, já u opravdu nemu!“
 
„Chlape, prosím, pokej tady“, poádal jsem hošíka,“já skoím pro njaké jídlo.“
 
Koupil jsem trochu salámu, pár housek a láhev piva a vrátil se na místo. Z pijídjících tramvají vystupovali další a další lidé, nkteí nám vnovali letmý pohled, ale nezastavil se nikdo. Poád jsme tam byli jen my dva, starý dchodce a malý kluk. Kdy se náš chránnec pustil do jídla, pinesl jsem z hospody naproti ješt sklenici horkého aje a ekal, a ho vypije, abych mohl sklenku vrátit.
 
„Co te s ním bude, pane“, ozval se chlapec, „nemohli bysme ho dovést do njakýho domova dchodc?“
  
Dojalo mne, jak se takový malý školáek snaí pomoct lovku, který je oividn na dn. „Bohuel, chlape, domovy dchodc ho nepijmou, ale zavoláme nkomu, kdo by mu ml pomoct.“
 
Pokali jsme, a mu dojedl, a pak jsem zavolal mobilem mstskou policii. Kdy po tvrthodin auto se stráníky pijelo, ekl mi jeden z nich, e by „toho chlapa“ dovezli do útulku na lodi v holešovickém pístavu, má-li alespo njaké peníze, protoe se tam platí dvacet korun za noc. A tady se náš Samaritánek projevil podruhé: „Pane stráníku, já mu tu dvacku dám, ale víc nemám. Mamka mi ji dala na vejky, ale já se bez nich obejdu. Stejn budu mít zítra na stromeku spoustu cukroví.“
 
Ne to tm dvma uniformám došlo, vtiskl chlapec tu lutou minci do zkehlé ruky našeho bezdomovce. V tu chvíli se mi oi zamily a já vytáhl penenku a pidal k té minci papírovou padesátku a mdnou desetikaku. Víc mi po tch nákupech taky nezbylo. Stráníci pomohli mui s jeho taškou na zadní sedadlo, práskli dvemi vozu a rozjeli se k tomu „botelu.“
 
Náhle jsem ucítil dotek teplé dtské ruky: „To jsme udlali dobe, pane! Za to me ten pán bydlet na tý lodi celý Vánoce, e jo?“ ,podíval se na mne rozzáeným oima, „Jsem rád, e jsme mu pomohli, a já mám dneska zase jeden dobrej skutek. Skaut má kadej den udlat aspo jeden, víte? Tak já u musím bet, na shledanou!“
 
„Na shledanou, skautíku!“, pohladil jsem jeho kudrnatou hlaviku a hledl za tou poskakující postavikou, ne zmizela v postranní ulici. Pak jsem se pohnul i já, vrátil do hospody sklenici od aje a zamíil k domovu.
 
Jen v hlav mi znla otázka, v jakém asi pomru jsou k sob poty dobrých a nedobrých lidí v naší tvrti, a jaká vlastnost byla vrozena tomu malému dobrodinci. Neodváím se hádat!
Ludk opka
 
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
 
 Datum
Jmno
Tma