Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Dana,
ztra Simona.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Drby a stípky ze ikovské republiky (5)
 
Jak ikovský konstábl zatýkal Paouta
 
V em spoívá magická atmosféra ikova?
 
To kdybych vdl... (odmlel se) Najdete tam teba bezdomovce, romskou komunitu, a navíc jsou tam ješt poád rázovití starousedlíci. Je to prost nejlepší místo k ivotu. I kdy se hodn mní.
Jan Saudek, fotograf

* * *
Antonín Paout patil v ulici, i kdy byl náplavkou z Vinohrad, k váeným osobám a všichni obyvatelé ho znali jako mladého a slušného lovka s diplomatickým vystupováním a vzorným chováním, ale jak u to v ivot bývá, kadé zdání klame. Za hranicemi ikova by ho nikdo nepoznal, zvlášt kdy se sešel se svým pítelem Lubošem Votýpkou, který rovn nezkazil ádnou srandu. Spolen vymýšleli rzné skopiiny, co mnohdy šlo a za pípustnou hranu politické únosnosti a bylo zralé pro komunistický kriminál.

Jednou uvidli, jak ped jedním eznictvím v Dejvicích na Dejvické ulici stojí mnoho lidí. Všichni jak zhypnotizovaní umli do výlohy. Nedalo jim to a šli se taky podívat, co tam mají tak dobrého. Bylo to tsn ped volbami a ve výkladní skíni v pozadí za praseí hlavou posazenou uprosted výlohy a bohat obloenou rznými uzenkami a jitrnicemi bylo obrovské plato s fotografiemi kandidát do mstských národních výbor. Ukáznní obané bohuel nekoukali na kandidáty ale na buty a párky v pravém stívku. Takové páreky byly k dostání jen v dob významných událostí a hlavn celostátní spartakiády na Strahov. Sliny se všem zbíhaly, a z toho pomalu slintali – masna ale byla ješt zavená. Antonín si hlasit odkašlal, aby na sebe upoutal co nejvtší pozornost lidí, zamrkal významn na Luboše, znova ješt hlasitji zakašlal a pak, aby ho všichni slyšeli, hlasit spustil: „Tak se, ty vole, podívej, u to dlají jako na Západ! Ti co kradou, dají jejich fotky do výlohy lidem na výstrahu, aby nekradli! A hele, koukej, mají párky ve stívku a ne v kondomech. Moná budou mít i játra!“ V tom moment, jako kdy do vrabc stelí, všichni, co stáli ped výlohou, rychle nkam zmizeli. Povaovali oba pány za provokatéry. V tom je ješt utvrdilo to, e oba šprýmai mli na klopách svých kabát rudé odznaky Maocetunga, co byla v té dob velká odvaha. K tm odznakm se dostali díky svojí troufalosti vetít se na ínské velvyslanectví, jindy zase na albánské, pokadé s nabídkou nezmrného mnoství rudých gladiol od firmy Sempra z Holešovic, pro kterou kytky prodávali. Bylo to vdy k njakému rudému výroí. U Albánc byli ješt vdy pohoštni tajemníkem velvyslanectví a vypili s ním nejednu láhev výborného albánského koaku, labunicky k nmu zakusujíce praené slané mandle. Po pár sklenikách pak spolen nadávali na Rusáky a ešili na vysoké úrovni mezinárodní problémy jako pepadení eskoslovenska okupaními vojsky varšavského paktu. Podobná posezení se jim obma tak zalíbila, e kdy dostali chu vypít nco tvrdého, tak u bez ohlášení i bez rudých gladiol pišli za tajemníkem albánského velvyslanectví na pátelskou besedu. Po vypití jedné flašky si ve všem v mezinárodních otázkách náramn dobe rozumli, a kdy škytajíce odcházeli v mírn podroušeném stavu, dostal kadý jednu flašku koaku dom.

asy se ale rychle mnily a nastávala doba tvrdé konsolidace.
 
Nebylo divu, e Paout pro svou protireimní innost mimo ikovskou republiku ml velkou kostku másla na hlav, a tak se jednou stalo, e u Paout zazvonil nkdo u dveí. Antonín nebyl ješt doma, otevít šla nic netušící Eliška. Z úleku v ní hrklo jak ve starých kukakách – ped dvemi stál píslušník veejné bezpenosti v hodnosti rotného. Mírn se zakymácel, vzorn zasalutoval a zeptal se, jestli je soudruh Antonín Paout doma. Eliška, celá vyjukaná, mu oznámila, e ješt není, ale zcela urit do plnoci dorazí. Konstábl zase zasalutoval, podkoval a cvaknul podpatky, otoil se a bez udání dvodu odešel.     

Asi za hodinu opt nkdo zazvonil. Za dvemi tentokrát stálo bdlé oko domu – domovní dvrnice soudruka Boena Vaousová. Pišla své sousedce oznámit, e dole u dveí hlídkuje píslušník Veejné bezpenosti s pistolí a ptá se všech muských, co vejdou do domu, jestli nejsou Antonín Paout. V jednom pípad se spletl a oslovil i enu, která v píšeí chodby vypadala jako chlap - mla na krátko stiené vlasy. Moc nechyblo a málem od ní za tak pitomou otázku dostal facku.
 
Eliška rychle sebhla dol, nabídla svdomitému ochránci zákona, jestli nechce na jejího mue radji pokat u ní doma a nedlat mu v baráku ostudu. Ten nabídku radostn pijal, u ho taky od toho stání rozbolely nohy. V byt se cítil za chvilku jako u sebe doma. Sundal si opasek s pistolí a hodil ho pes opradlo na idli vedle sebe, jen sluební epici si nechal na hlav – asi chtl udlat na Elišku dojem šerifa. Rozepnul si sako a leérn pehodil nohu pes nohu. Nabídnuté kafíko neodmítnul a s neskrývanou radostí pijal od Elišky i štamprli Wódki Wyborowej. Kdy jeho hostitelka chtla láhev vrátit do baru, tak jí zadrel rukou, a ji klidn nechá stát na stole, e urit si rád ješt jedno štamprle vypije. K dalšímu pití nepoteboval vbec pobízet a pil jednoho frana za druhým – sám si naléval a padalo to do nj jak do bezedné studny. Vdy to ml úpln zadarmo. erstvé natankované tekutiny bylo teba vyprázdnit, a tak se ani neptal, vstal a odešel do oné místnosti, kam chodí bez ochranky i prezident. Za njakou delší dobu se vrátil a se smutkem ve tvái oznámil, e mu spadla jeho sluební baterka do záchodu a neme ji za ádnou cenu vydolovat. Eliška, dobrá duše, mu pomohla jeho svítilnu vytáhnout. Vdy by s ní zacpal záchod a pak chudák musel by ji zaplatit ze svého, byla peci erární.

ím více konstábl vypil, tím se stával sdílnjší a svoval své hostitelce, jakou to má tkou slubu a k tomu ješt lehkou enu, ta nevdnice jedna mu lítá za chlapama a k tomu ješt chlastá a on kvli tomu zaal chlastat taky. Ješt pozdji nabízel Elišce tykání a moc u nescházelo, aby se rozbreel, kdy v zámku dveí konen zarachotil klí a v nich se práv vas objevil sám hospodá domu Antonín. Ten znejistl, co se to vlastn v jeho byt dje a zaal si rychle zpytovat svdomí, jestli nkde nco v posledním ase nevyvedl, anebo protistátního neekl. Karlík, tak se svdomitý píslušník VB jmenoval, najednou jakoby naráz vystízlivl, vstal, spšn si oblékal sako a opasek s pistolí, který mu dvakrát vypadl na zem, ne si ho pipevnil na své hubené bicho. Pak hledal svou brigadýrku a tu našel po chvilce hledání na hlav, kde ji zapomnl. Postavil se do pozoru a Antonínu vzorov oznámil, e ho ve jménu zákona zatýká, a aby se s ním odebral na stanici Veejné bezpenosti v Lupáové ulici. Aby ješt dodal dleitosti výkonu své funkce, dodal, e cokoliv od teka ekne, me být a bude ped soudem pouito proti nmu. Rotný Karlík asi musel být milovníkem kriminálních film a moc se mu tohle líbilo. Na dotaz co je píinou „zatení“, odpovdl, e je to sluební tajemství a nakonec sám neví, tak by ani neml co vyzradit a jen Toníkovi doporuil, aby se ješt poádn najedl, ponvad neví, kdy se vrátí dom. Pak se znovu posadil ke stolu a u skoro vypité láhvi Wódky Wyborowej.

Jakmile tohle Eliška uslyšela, dala se do srdceryvného pláe a vrhla se svému mui kolem krku.

„Boe mj, cos mi to, miláku mj drahý, udlal? e ty si zase nkde nedrel pusu a ekl si, co si neml? A te t zavou! Já jsem tak nešastná, já to snad nepeiju! Já tady te zstanu s našim Tomáškem sama...“

Toník svou enu zaal uklidovat, ujišoval ji, e urit jde o omyl a e se dom vrátí coby dup. Byla to dojemná scéna jak z njakého milostného filmu, pi ní citov zmknul i ten tvrdej esenbák Karel a pidal se taky k utšování - hladil ji po vlasech, aby u konen pestala plakat.

Toník byl dál hodn nervózní, vdy nevdl, co je píinou jeho „zatení“, pešla ho chu k jídlu, a tak bez veee odpochodoval se strácem veejného poádku do temných a tajuplných ulic ikova. Kdy oba došli k vinárn Pod Viechou, dal u hodn vrávorající konstábl Karel vojenský povel „Pozor! Zastavit, stát!“ zhluboka se nadechnul a pokraoval: „Soudruhu, ty tady zstaneš a nikam se nehneš. Slyšíš? Víš pece, e za tebe ruím naší stran a vlád, a tak budeš tady na m ekat a do doby, kdy se vrátím. Já ti vím, jen tady musím bezpodmínen a sluebn ješt nco moc dleitého provit. POHOV!“ Alkohol v krvi mu na erstvém vzduchu zaal ješt více psobit na mozek. Dal svému zatenému pusu na elo a po dalším povelu „Pochodem vchod!“-zmizel, vrávoraje, ve vinárn.

 

Kdy nervózní Antonín u ekal pes dobrých patnáct minut a nemohl se dokat, nevydrel a vešel do vinárny, kde našel sedt za barem u rozjaeného Karlíka s brigadýrkou na hlav s kšiltem otoeným na záda. Ten vedl vánou politickou debatu o dleitosti Svazu eskoslovensko sovtského pátelství pro malý eský národ. Z vizáí štamgast bylo vidt, e je všem pro smích, ten bylo slyšet a na ulici, jak si všichni z nho jen utahovali. Ve vinárn bylo víc ne veselo.

Trvalo to ješt njakou chvíli, ne se Toníkovi podailo experta pro mezinárodní politiku pesvdit k odchodu, u totáln opilého odervat od baru a vydat se s ním smrem na oddlení Veejné bezpenosti v Lupáov ulici.

Ve vrátnici byli konající slubou nezvaní hosté chladn pijati. Bodej by ne, bylo po pl noci a všichni u zaezávali hlubokým spánkem na kavalcích. Rotný Karlík byl urychlen pro jeho u siln podroušený stav nkam bezpen uklizen a „kriminální ivel“ Paout bez udání dvodu uvznn do malé místnosti ptkrát vtší ne záchod a slouící jako cela pedbného zadrení. Na dotaz, pro byl pedveden, se odpovdi nedokal. Nikdo nevdl, pro ho vlastn ctiádostivý píslušník VB Karlík pedvedl.

Po tyech hodinách u nad ránem, kdy svítalo, zarachotil klí v zámku a bez jakékoliv omluvy byl Antonín Paout propuštn. Pochopiteln doma bylo neobyejn radostné shledání – uplakaná Eliška mu podruhé skoila kolem krku, tentokráte z radosti tiskla ho k sob, vdy nemohla z rozjitených nerv usnout a celou noc nespala. Oba si pipili na šastný konec sklenkou Wódky Wyborowej, co ješt zbyla v nedopité láhvi po rotném Karlíkovi, a ponoili se v úzkém objetí do peí jejich hnízdeka lásky. Jejich synek Tomášek, jako by vdl, e všechno dobe dopadlo, ze svého hlubokého spánku spokojen odfukoval.

Jaká byla píina „zatení“ Antonína Pauouta? To se Antonín dovdl a o pár dn pozdji. Konstábl Karlík dostal píkaz, pro kráde auta v Karlín, pedvést Cikána Antonína Paitku, který bydlel v ulici o ti domy níe.  Samozejm pes Karlíkovo nezdailé „zatení“ se podailo delikventu Paitkovi vas na njakou dobu uniknout. 

Související lánky:
Nepátel se nelekejte... - 1
Eva v Adamov rouše - 2
Vykouíme je jak meláky - 3
Pro ikovandy milovaly Toníka Paouta - 4
 
Václav idek

* * *
Anotaní kresba: Antonie Kadlasová, akademická malíka 
Ilustrace © Miroslav Šesták

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 07.02.2018  07:43
 Datum
Jmno
Tma
 07.02.  07:43 Ivan
 02.02.  09:02 Von
 02.02.  08:23 KarlaA
 02.02.  05:12 zdenekJ