Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Romana,
ztra Albta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ZAPOMENUTÉ OSUDY - 8
 
INSPEKTOR  BREJCHA 
 
Kdy zane bývalý detektiv Brejcha vzpomínat, vystoupí mu na ele íly a hlas se brzy pesmykne do mohutného fortissima.Chytit facku jeho medvdí tlapou, to musel být kdysi stejný pocit jako dostat zadkem od vozu. Brejcha, kterému všichni známí íkají Láa, akoliv je ktný Radislav, si ote kapesníkem temeno hlavy, kde je jenom sem tam njaký vlásek a dává na vdomí: zde bývala kdysi hustá kštice.
 
Nerad, velice nerad se vrací Radislav Brejcha ze svého nkdejšího revíru. Není divu, robustní inspektor, plný sil, vyzbrojený svou metodou ("...všechno vám musí íct lidi!"), sklízel tehdy zaslouenou slávu. "To všechno u je pry," máchne Brejcha ztka rukou. Za ptadvacet let sluby je to asi deset tisíc lidí, které pivedl do vyšetovací vazby. Nkteré z nich i dvacetkrát. To obnášelo stovky probdlých nocí, trochu toho lidského nevdku, všechny vlasy a dv kulky z revolveru; jedna z nich prolétla plícemi, druhá se zavrtala tsn nad kotníkem do pravé nohy.
 
Z velkého mnoství pípad  svil se pan Brejcha s tím, jak se ztratil a znovu nalezl krejí. Dlouhá praxe úedníka praské kriminálky vyjádila vytrvalý enský plá nakonec jen nkolika vtami. "Josef Štpán, krejí z Havelské ulice, odešel  15.listopadu 1938  z domova neznámo kam. Od té doby je nezvstný, popis a fotografie piloeny... Zapsáno 19.listopadu 1938. A zatímco paní Štpánová opouštla "tyku", zapisovali úedníci pohešovaného krejího do své evidence. Na celém území republiky zaalo pátrání. Hlášení se objevilo i v policejním vstníku. O trnáct dní pozdji pinesla paní Marie na kriminálku korespondenní lísek  a pohlednici. Obojí bylo podepsáno Josefem Štpánem a odeslané z Kolína. Prý si tam chce pár dní odpoinout u svých píbuzných.
 
Revírní Brejcha však ml v této dob docela jiné starosti. íšníci v restauraci U Jirák, personál U staré paní, U Vocílk a U Mráz mu dali hlášku, e se u nich v lokálech pravideln objevuje nosatej Tonda. V jedné hospod prý dokonce mnil ptitisícovku. Nosatej Tonda, ve styku s úady Antonín Plach, byl v roce 1936 zaten pro adu podvod a tak se na nj te Brejcha zvláš soustedil. Tu a tam s ním dokonce postál u nálevního pultu a poptal se, jak jdou kšefty, Tonda si nestoval. Pomáhal kadé ráno trhovcm pipravovat krámy, veer zaase uklízet ulici.
 
A tu se objevila na scén nová postava. Zelináka, klterá stavla den co den svj krámek mezi krejovský závod pana Štpána a mezi dm umleckého truhláe Aloise Horuba, si všimla, e nkolikrát za den pouští paní Štpánová ze svého okna "prasátka" do dílny umleckého truhláe. A kdy zvedl oi od své práce, posílala mu slamná vdova vzdušné polibky. A pak vyšlo najevo, e Plach je švagrem umleckého truhláe a e ho dokonce velmi asto navštvuje.
 
Brejcha to zkusil po dobrém. Vysedával s ním dlouho do veera ... a stále se nemohl zbavit dojmu, e Plach nad ním pemýšlí a proto tolik pije. Svou chvíli vycítil Brejcha v ten den, kdy se Tondovi narodil kluk. Revírní zpil Placha tak, jak se patí na tuto slavnostní chvíli v ivot kadého mue. Nosatej se hned smál, hned breel, jak to lidé v tomhle stavu obyejn dlávají. A pak to najednou bylo venku.
"Pane revírní, vte mi to, já ... já ho nezabil. Já ho praštil jen dvakrát a kdy zaal vát, tak jsem utek pry. Horub a vona ho pak dotloukli  špringlí od svráku."
Tak se tedy na praské "tyce" dozvdli, e se vrada odehrála 15.listopadu v Horubov díln a e si Placha najali za patnáct tisíc.
 
Snad stojí za zmínku, e ml krejovský mistr v té neblahé chvíli na hotovosti celých sedmnáct tisíc korun a na spoitelní kníce dalších osmdesát. Aby si Plach aspo ásten zaslouil svou odmnu, donutili ho, aby vystrojil Štpánovi poheb. Zabalil mu hlavu runíkem, navlékl na mrtvého zimník a pytle od uhlí a potom uloil bezvládné tlo do erstv dokoneného prádelníku. Pak se s pipraveným nákladem vydali na dvoukolové káe k holešovickému pístavu. Cestou je dvakrát zastavila jízdní policie, protoe nemli vz osvtlený a dvakrát za to zaplatili pokutu.
Štpánová i Holub všechno popeli. A kdy se policie vydala do Horubovy dílny, aby objevila stopy krve, nalezla jen erstv nalakovanou podlahu. Mla po celé ploše ervenohndou, skoro rezavou barvu.
 
Horub zatím všechno popíral ... k pletkám s paní Štpánovou se nehlásil. Nemohl ovšem tušit, e si Brejcha opatil u hezkou adu svdk, kterým umlecký malí   enu svého souseda u dávno pedstavoval jako budoucí manelku. Jediným dkazem, z nho mohla být upletena oprátka, byla mrtvola. Jene se psal leden roku 1939  a Vltava byla zamrzlá ... a pece se mrtvý znenadání objevil. V holešovickém pístavu  rozsekali ledy a zakrátko se sem vydal z praské "tyky" šedivý anton se všemi delikventy. Na míst posledního odpoinku staromstského krejího se zhroutila konen i  Marie Štpánová. A pozdji i Horub.
 
Zbývá u jen dodat, e profesor Flanderka, znalec písma, nezvratn dokázal, e oba lístky psala sama sob paní Štpánová. A zatímco první hra spoívající v zoufalém plái pro uklidnní soused, druhé pedstavení se zprávami z Kolína mlo uklidnit samotnou policii. "Ale nebýt toho, e nám tenkrát pomohla všímavá zelináka a nkolik íšník," vysvtluje Brejcha, "kdoví, jak dlouho by ješt tenhle pípad zstal otevený."
 
Pípad, zejm nejvtší, jaký inspektor Brejcha ešil, se udál v šestaticátém roce, pátého prosince. V povstné tyce v Bartolomjské ulici ekala unavená sluba na vystídání, venku pituhovalo .. Tu se otevely dvee a v nich lovk, zelený jako sedma: "Hrozná vc ... to je neuvitelné ... doista oloupen ... zlato, šperky všechno pry. Sluba se probrala z ospalosti a sáhla po papíru: "Vaše jméno?" - "Freud ... Hugo Freud pece ... dnes v noci v mé vile v Bubeni ...  z pancéového vozu ... do posledního prstýnku ...
Hugo Freud, jeden z hlavních velkododavatel zlata praským klenotníkm a nejen jim, proclíval také pro celou republiku drahokamy a nkde na severu ml také jakousi továrniku. Rezolutn ádal hovor s komisaem dr.Mokrým. Ten si udlal semtam poznámku. "Jste pojištn, pane továrníku?" - "Pirozen, pane komisai. V mé brani by to byl jinak neodpustitelný hazard." "Od pojišovny byste dostal plnou náhradu, pane továrníku?" - "To není tak jednoduché, pane komisai, a toho handrkování s pány od pojišovny, neumíte si pedstavit tch komplikací! Kdybyste mi tak dokázali zítra nebo pozítí ty šperky vrátit, bylo by to nejjednodušší," dodal s úsmvem. "Obávám se, e pro nás to tak jednoduché nebude," zatváil  se komisa mírn skepticky.
 
Jakýmstakýms záchytným bodem mohlo být vyprávní Hugo Freuda, který celkem strun a plynule ekl zhruba toto:  Loni na podzim  zase sklátila pana Eislera, ta jeho kadoroní angina. Pan Eisler byl v jeho závod nco jako prokurista, nco jako tichý spoleník. Trochu do vtru, jako všichni ti mladí dneska, ale jinak spolehlivý chlap. A tak místo Eislera musel do eské Lípy po dlouhé dob sám Freud. V erném fordu, který byl docela slušn opancéován. Kdy se vracel zpátky z Lípy, bylo to u pozd veer, v aut ml zboí asi za pldruhého milionu korun, bylo mu nápadné, e ho nkolikrát pedjela – a po pár kilometrech se zase nechala pedjet – tmavomodrá tatra. Mla praské íslo, které zaínalo P 25 ... ne, na další íslice si u zaboha nevzpomene. Pár kilometr ped Novým Borem musel šlápnout hezky zerstva na brzdu. U píkopu stála ta tatika, neosvtlená a ped ní leel na silnici lovk s rozhozenýma rukama. Kdy k nmu Freud dobhl, "ranný" vyskoil jako srnka, mignul po nm francouzákem, trefil ale jenom do ramene a rychle bel k Freudovu vozu a zaal se do nho dobývat. Freud se na chvíli odmlel a pak se zeptal: "Co byste dlal vy, pane komisai, být tak na mém míst?" Dr Mokrý  zamumlal nco o výhodách brovninku. Hugo Freud se na nj vyítav podíval: "To bych musel nejdív njaký mít, pane komisai ... já jsem zaal jednoduše vát. Moná jako blázen, nebo jako kluk, kterému berou nejmilejší hraku, nabo jako ranné zvíe. Hulákal jsem, div jsem si neroztrh plíce. A vidíte, pomohlo to. Chlap zmizel nkde v polích.
 
Loupe se tedy pipravovala dlouhou dobu pedem. A zejm šlo o amatéra, jak ukazuje píhoda pana Freuda. Nco, co by policii urit zajímalo, vdl majitel té tmavomodré tatry s íslem P 25... Samozejm jen v tom pípad, e íslo nebylo falešné. A jestli se vbec ta píhoda udála. Ne, tahle stopa zatím nikam nevedla. Ale byly tady jiné. V Badeniho ulici ve vile íslo 400, kde bydlel Hugo Freud.
Inspektor Brejcha, kterému byl pípad sven, se na míst inu dozvdl, e pan prokurista Eisler postavil ve tvrtek veer opancéovanou fordku se zlatým nákladem do garáe jako obvykle, všechno ádn zamkl a šel dom. Slyšel ješt, e zahradník pustil ob psí potvory. Dv staré dogy leely te na betonu ped garáí, zuby mrtvoln vycenné a ješt te z nich šla hrza. Otrávené maso.
 
Pivedli policejní psy. Pobíhali sem a tam a pak si to s nosem u zem namíili pes zahradu a zaali se sápat na elezný plot. Kdy je pevedli na druhou stranu, beli ješt pár metr a pak se beznadjn zastavili. Brejcha tedy udlal jediný moný
závr: pachatelé naloili koist do auta a odjeli. Kam, to by inspektor sám rád vdl. Za této situace se Brejcha rozhodl obrazit v Bubeni pár hospod. A vida! Kolem poledne se pihnal do kanceláe dr.Mokrého jako velká voda. Hned nato se rozbhli detektivové, aby sehnali taxikáe Antonína Malíe, bytem v Bevnov, Polní ulice. Malí míval stanovišt nkde u Prašné brány a ml se okamit dostavit i s vozem pro njakou technickou závadu na komisaství. Za hodinu vystupoval v Bartolomjské z auta a kroutil nechápav hlavou.
 
"Nic, pane inspektore," hlásili po slabé plhodince Brejchovi, "ádný zapadlý prstýnek nebo bro, ani stopy po njakém zlat ... jen tyhle dv gumiky." V Brejchov tvái, mrzuté zklamáním, se objevil najednou zájem: "Ukate!" Dva tenké prouky gumy jakoby odstihnuté z velocipedové duše. Brejcha div neval nadšením. Takové gumiky pece petahovali zlatníci pes kazetky s náušnicemi, prsteny a ostatními zlatými krámy. "Kluci, a znova do toho! Sedadla ven! Rozdlat výfuky, kdybyste mli vlézt a do karteru, nezapomenout na baterie, vylít, vysypat ... a reflektory!"
Zaali tím posledním a víc hledat nemuseli. V kadém svtlometu bylo po dvou kilech zlatých pedmt. Za hodinu taxiká piznal, e pomáhal pi loupei dvaadvacetiletému Bohdanu Rulcovi, nedouenému pekai.
 
Na Prahu se zaal snášet mikulášský soumrak, kdy do vysoanského kopce supla dv auta. Malíova tatrovka a policejní škodovka. Projela Vinoí, Brandýsem ... za Benátkami idii zpomalili a asi tista metr od kiovatky, z ní vede cesta do blízkých Draic, zastavili. Mui s lopatami a motykami vešli do lesa a zaali pi baterkách kopat u smrku, který jim oznail Malí. Kdy rozbalili balík starých hadr, objevila se automolbilová duše napchovaná klenoty. Malí se otoil smrem, odkud pišli, ale Brejcha zavelel: "Pokat, to není všechno!" "Ale je, pane inspektore, je, dy sem to sem ráno pivez, k svýmu velkýmu neštstí, " div se nerozbreel Malí. "Povídám, e to není všechno", trval Brejcha na svém. "Jak byste to moh vdt, pane inspektore, dy ten seznam sme i s tma kufírkama hodili do Vltavy". - "No, Malí, na m si nepijdete, Freud mi dal od toho seznamu ješt kopii a stril ji Malíovi pod nos. Malí kapituloval a s povzdechem oznail policistm další místo.
 
Na Brejchov stole byla ve zlatých a stíbrných pedmtech pkná pyramida. Váila malikost – stotináct kilo. Noviny se tenkrát pedhánly v pochvalách. "Zloin objasnn do 24 hodin", "Statisícová koist nalezena v lese", kiely titulky. Národní politika, které nikdo neekl jinak ne ubika, se pokusila dokonce dát odpov na otázku, jak se vlastn pišlo na první stopu.  Její fantazie však odmítl inspektor Brejcha energicky: "Pánové, vy víte tm kecm co píšou noviny? Kdepak!" Vzal krabiku sirek a doprosted dopravní znaky tam napsal "P 25743. "Tak tohle jsem dostal od Tonky eené Zrzka, kdy jsem šel onen pátek dopoledne obrazit ty bubeneský hospody. Tonka byla povtrná dáma a také moje pomocnice, dvrnice. Ve dv hodiny v noci si vedla kolem Freudovy vily njakou pánskou návštvu a všimla si, e poblí stojí auák s bícím motorerm a nikde nikdo. A taky se divila, e dogy, které jindy vyvádjí, jsou úpln potichu. A tak si pro jistotu zapsala íslo toho vozu na krabiku sirek. No a pak mi ji za oboustrann výhodných podmínek penechala."
 
To by mohlo být v tomto pípadu všechno, kdyby ! ... se v pondlí ráno neobjevil u dr.Mokrého Hugo Freud ve stavu blízkém šílenství. Tce ze sebe vysoukal, na co si dnes ráno vzpomnl ten pitomec Eisler. Ve voze krom zlata, které bylo tak rychle vráceno – ješt jednou srdený dík – byly také dva pytlíky s ruskými diamanty, které firma proclívala pro eskoslovenskou vládu. Minerály nebyly ješt broušené, ale i tak mly cenu, nad kterou se i komisai Mokrému zatajil dech – dvaapadesát milion korun. Co te? Hrozilo nebezpeí, e Rulc s Malíem tuhle koist zapou, odsedí si svých pár let a pak si ji potichouku vyzvednou.
 
Kdy se Brejcha to nadlení dozvdl, ekl  e se stále neme zbavit dojmu, e ti chlapi jsou jenom amatéi. A proto se rozhodl vsadit všechno na jednu kartu. Napínavost takové hry – hop nebo trop -  toti  pímo miloval. Dal zavolat Malíe i té zateného Rulce a ekl jim: "Pánové, uznejte, e jsem s vámi jednal fér. A stejný jednání bych rád vidl i od vás. Za pár dní máte pelíení a budete moc potebovat polehující okolnosti. O jedný bych pro vás vdl. Tady pan Freud íká, e jsme mu nevrátili ješt všechno. Ten zbytek u prý nemá ádnou zvláštní cenu, jde o njaký Jablonec, ale to víte, poádek dlá pátele..."  Rulc si okamit vzpomnl: "Jo, vy myslíte to sklo ... s tím jsme se neschovávali. Hned jsem vdl, vo co de. A tak jsem to hodil do roští, tam pes ze u Daliborky."
 
Panu Freudovi museli poslouit pavkem. A pod Daliborkou lezli v roští policisté jako chrobáci od jednoho kee ke druhému, s oima vpitýma do ztuhlé pdy. A na njaký nepatrný zbytek, deset nebo dvacet tisíc, které se moná nkomu z hledajících zadely za nehty, dali dohromady celých dvaapadesát milion.

"Nejbohatší pípad inspektora Brejchy", psaly druhý den noviny... Starý detektiv si povzdechl: "No, nejbohatší pípad to urit byl, ale nejvtší ... to máte tký.  Tihle páni klenotníci a celá jejich brane, ti byli vdycky dobe pojištný, ale kdy nkdo vybral chudákovi byt, jako to udlal ten mizera Beran jednomu nezamstnanýmu z Vršovic a já  pak našel v jejich suterénní místnosti tyi dti kolem vychladlýho bubínku, nad kterým se sušila jediná pánská košile ... to pak do vás vjel strašnej vztek a hrozná síla jít za tím mizerou, který dokázal sáhnout a sem a docela ho zniit, hajzla hajzlovskýho.
 
Text: Slavomír Ravik
Foto: Bedich Kocek
Koláe: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 18.04.2018  11:01
 Datum
Jmno
Tma
 18.04.  11:01 ferbl
 18.04.  09:22 Vclav
 18.04.  08:16 Von