Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Rostislav,
ztra Marcela.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Drby a stípky ze ikovské republiky (3)

Vykouíme je jak meláky!

V em spoívá magická atmosféra ikova?
 
To kdybych vdl ... (odmlel se) Najdete tam teba bezdomovce, romskou komunitu, a navíc jsou tam ješt poád rázovití starousedlíci. Je to prost nejlepší místo k ivotu. I kdy se hodn mní.
Jan Saudek, fotograf
 
* * *
 
„Kdy si náš ddeek babiku bral, babiku bral, babka breela, ddek se smál...“  vyzpvoval si ddek Vaous z plných plic na celý dm, kdy se vracel z podnikového veírku Mezinárodního dne en na jatkách - patin ovínn i spoleensky unaven, ale s dobrou náladou.   
 
„Ddku praštnej, nevi! Slyšíš? Lidi u dávno spj a ty se vbec nestydíš zase takhle orat!“ ozvalo se rovn ne mén hlasit z pátého poschodí. Byla to Vaousova ena Boenka. ekala na chodb, a se její muíek navrátí dom, aby ho pípadn nasmrovala do správné postele a neskonil nkde u soused. Ale to nemla dlat. Mlo to efekt, jako kdy se naleje benzin do ohn, a vrávorající Edmund zaal hulákat ješt hlasitji ale u na jinou noteku. „Po Vltav plave šifonér, za ním malá lodika a v ní stará babika. Babka kií o pomoc, e se zboil Karlv most...“ V té chvíli u snad nikdo v dom nespal. Všichni byli za dvemi a napjat poslouchali, jak to všechno dopadne a co bude dál.

Ve tvrtém poschodí, kam spoleensky unavený dorazil stále ješt rozhulákaný starý Vaous, ze dveí bytu vyrazil v kostkovaném pyamu navztekaný nájemník mladý Špilka – starostlivý táta ptileté Vendulky.

„Jéééje, e ty jsi mj kolega z jatek? Co tady, bráško, dláš? Poj ke mn dom, dáme si frana. Moje stará t ráda uvidí! Máš ten samý kostkovaný mundúr co já! Nebo si mi ho ukradl, co? Ty m neznáš, co? Pokej, a m poznáš!“ – nkolikrát za sebou škytnul, nahodil smutné psí oi, na chvíli se svou konverzací pestal, ale hned potom, co nabral dech, dál ve svém zpvu neochvjn a s plným zápalem pokraoval: „Mááá roztomilá Báááruško, poj se mnou na lko, budeme si spolu hrát!“

„ovee, vy jste se snad zbláznil! Je jedna po plnoci a vy tady hulákáte jako tur. Vdy jste nám vzbudil naši Vendulku! Nechte u toho!“ 
 
Mezi dvemi se z ista jasna vynoila malá Vendulka a ta se dala taky do píšerného veštivého evu, jako by ji nkdo ped chvilkou seezal. A aby toho nebylo málo, tak do toho všeho se solidárn pidala svým dunivým štkotem probuzená doga Líza z druhého patra. Nastal ten pravý šrumec se vším všudy. Ostatní nájemníci s ušima pisátýma na dveích se velmi dobe bavili, vdy druhý den byla nedle a nemuseli do práce vstávat.
 
ikovský muzikál se pomalu blíil ke konci. Byl zakonen v pátém poschodí mohutným tísknutím dveí od Vaousova bytu, za kterými bylo ješt slyšet zpv jateního zpváka Edmunda s telecím hlasem: „Vem košilku mezi zuby, dlej na mne bububu! Kdyby se t všichni báli, já se t bát nebudu!“  

Mezi zpvem bylo ješt moné zaslechnout vytoenou Boenku. „Já Ti dám košilku mezi zuby, ty jeden starej prasáku a nešahej na mne, nebo ti dám jednu do zub!“
 
Hned za zdí od Vaousových bytu bydleli Paoutovi, kteí ale nebyli rodilými ikováky. Toník pocházel z Královských Vinohrad a Eliška byla istou Polkou z Krakova, a tak oba patili mezi pivandrovalce neboli „náplavku“, kterou istokrevní ikováci pátelsky pijali mezi sebe a akceptovali jejich pítomnost.
 
O nkolik ulic dál v zastrené ulici Lipanská bydlel Franta Podlipný velký kámoš Antonína Paouta. Pesto, e byl Franta o ti generace od Toníka starší, byli oba velcí kamarádi a lidé, co je znali, jim íkali nerozluná dvojata. Kde se objevil František, tam se za chvíli objevil Antonín a zase obrácen, kde se ukázal Toník, tak se po njaké dob zákonit vynoil Franta Podlipný. František za první republiky slouil u mstské policie a vbec na veejnosti nezakrýval svou nenávist vi rudým komanm, kteí ho vyhodili z práce, kterou nadevše miloval. Leckdy to bylo a za hranou a kupodivu se nikdy nic nestalo. Snad proto mu vše procházelo, e byl velký poízek, kus poádného chlapáka, jak se za první republiky u policie vyadovalo, a u všech budil velký respekt, zvlášt pak svými obími prackami velikosti uhlíských lopat. Paout byl na Frantu velmi pyšný, e má takového kamaráda, a asto ho lidem pedstavoval jako svou ochranku. Tomu to nevadilo, ba naopak tšilo.
 
František Podlipný rád navštvoval snad všechny restaurace IV. cenové skupiny v Praze a mezi n patila i hospoda na rohu Letenského námstí a Veletrní ulice. Pivo bylo za babku - stálo korunu dvacet - a u za deset korun se mohl slušný lovk slušn orat. František ale nesml pekroit hranici deseti piv - ty do nj rádoby padaly jak do studn jedno za druhým a jak byl za limitem, tak se promnil v Burianova Antona Špelce ostrostelece a místo LIGUÉRE! LIGUÉRE! zaal z nieho nic co se dalo vát na celou hospodu „Vykouíme je jako meláky!“ a stále to opakoval dokola. Kdyby se tohle stalo v kterékoliv jiné hospod v Praze, tak by to bylo moná ješt v pohod. Co ale bylo moc špatné, e tentokráte se Fanouš takhle parádn rozejel pár desítek metr od Ministerstva vnitra na Letné, tak zvané kachlikárny, a tuhle hospodu navštvovalo, mimo jiných slušných štamgast, také habadj špicl, fízl a vrných píslušník nejvyšší státní moci. Pi tomto Podlipného extempore zaali hosté rychle a o pekot platit a ješt rychleji se vytrácet na ulici. Pár jich zmizelo bez placení. Bylo cítit ve vzduchu práv blíící se boukou.

 

Vydšený pan Lukáš, vrchní ješt z první republiky, se ocitl v prekérní situaci, nevdl, jak se z toho dostat, nechytit njakou tu ránu a nepijít tak k pracovnímu úrazu. Ped oima se mu míhaly Františkovy obrovité medvdí pracky a on si ím dál víc velmi dobe uvdomoval, v jakém nebezpeném punktu se on i jeho hospoda nachází. Ml pocit, jakoby sedl na sudu se stelným prachem. Kdy našel dost odvahy, vyzval tiše nad míru rozohnného hosta ke klidu. Ovšem hned potom došlo k nevídané explozi. Franta Podlipný vyletl zpoza stolu, jako by byl napaden rojem rozzuených vos. Jeho stl se pevrátil na zem. Jednou rukou popadl k smrti vydšeného a bledého vrchního za zadní ást kalhot, druhou za límec saka a hned na první pokus byl úspšný. Pan Lukáš proletl za teskotu skla dvemi na Veletrní tídu, kde pistál plavmo na chodníku. Ješt stail zaslechnout Františka, jak za ním huláká: "ikovákm a Libni radji se vyhni!“ Strach mu nedovolil se vrátit, jen zteštn pobíhal po chodníku sem a tam, nohavice erných kalhot za ním vlála jak erný prápor, a vykával píjezd konstábl, které u nkdo z perzonálu hospody zavolal. Ti se objevili cobydup, aby zpacifikovali neznámého nebezpeného teroristu, který mohl také ohrozit o kousek dál samotnou kachlíkárnu Ministerstva vnitra a tím i svtový mír a socializmus s lidskou tváí. Psal se rok 1968.
 
František po píjezdu strác poádku najednou jako na obrtlíku se otoil, zjihnul a stal se pokorným stízlivým obanem, který si najednou uvdomil, co zpsobil. Ml obrovské štstí, e narazil na slušné chlapce u infikované Praským jarem. Ti, kdy se dovdli, e jde o opravdového bývalého policajta z as první republiky, promnili se v chápající kolegy, všechno vyešili pokutou sto korun a dohodou, e zaplatí zasklení vchodových dveí. Ale hned na míst musel František vrchnímu vysolit ze své kapsy tyi stovky na nové gat, za rozbité sklenice a za sklo ve dveích i za útratu zmizelých host. Na meláky, pvodce toho všeho co se stalo, u vbec e nepišla, jako by uletli. Všichni se rozlouili plácáním se po ramenou, s pevným a pátelským stiskem ruky, jako by se vbec nic nestalo, a to i pan Lukáš. Ten u se vbec nebál a s Frantou Podlipným si zaali tykat.

Byly to fajn asy, zaínalo slibné Praské jaro roku 1968.

Od toho asu se František zmnil. U na veejnosti, kdy se opil, meláky nevykuoval. Bohudík pro nho, e se u nedoil konsolidaního procesu Gustáva Husáka, ponvad by zcela jist jeho meláci piletli zpátky.  

Související lánky:
Nepátel se nelekejte... - 1
Eva v Adamov rouše - 2
 
Václav idek

* * *
Anotaní kresba: Antonie Kadlasová, akademická malíka 
Ilustrace © Miroslav Šesták 
Zobrazit všechny lánky autora
 
 

Komente
Posledn koment: 22.01.2018  07:33
 Datum
Jmno
Tma
 22.01.  07:33 Ivan
 22.01.  07:27 Ivan
 21.01.  20:30 Josef ermk
 20.01.  12:33 Vclav
 20.01.  11:54 Ludk
 19.01.  12:43 Vclav idek Podkovni vem
 19.01.  09:40 Jana Reichova
 18.01.  16:57 Von
 18.01.  12:11 ferbl
 18.01.  04:13 Ivan