Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Rostislav,
ztra Marcela.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

PENZION U DVOU RٮÍ
 
V New Yorku jsme se s Janem Vyítalem domluvili, e pjdeme spolen nkde v kraji Oty Pavla na undr. Piznám se, trochu jsem doufal, e na to zapomene. Nezapomnl! Na mobilu jsem našel zprávu:
Ve Skryjích v hospodE v devt veCer spacAk vuRty pUjdem spAt do lesU. Honza V.
 

Bylo druhého února roku 2002. Došlo k nejhoršímu. Dávno u jsem trampem pouze
v srdci a ve vzpomínkách. Bylo lehce pod nulou, a tak jsem si vypjil spací pytel od své vnuky Kristýnky. Byl úinný do bodu mrazu. Telefonoval jsem Honzovi, kde si v lese usteleme. Samozejm, e jsem se ptal naoko lhostejn. Jako by se nic nedlo. Telefon chrel a nad námi soused vrtal do panelu díru na skobu. Nejasn jsem zaslechl Honzu:
„Penzión to nebude. Na rích spát nebudeme!“ Nevím pro, snad zásluhou hluku a mého špatného operovaného sluchu jsem usoudil, e budeme nocovat v penzionu U dvou rí. To jsem také ekl své en Jarmile. Nevila, ale já ji pesvdoval, e to je asi legraní název njakého trampského srubu.

Ped devátou jsem vcházel do hospdky ve Skryjích. Na zádech ruksak, u pasu n, v batohu spací pytel, utoru vína a pl kila toeného salámu.

„Vítám t,“ zval mne ke stolu náš tetí kamarád.
„íkají mi Plivník,“ pedstavil se.
„Ahoj, já jsem Fousek,“ podal jsem ruku legend potulných hudebních tramp.
„Honza s Vrou tu ješt nejsou. Moná nkde zabloudili v lesích,“ poznamenal mj nový kamarád Plivník a zaal krmit salámem koku, která si k nám sedla na stl. Pednášeli jsme si navzájem básn a pili malé panáky slivovice. Zaalo mi být moc dobe a na to,  e mi bude za msíc šedesát ti a e mám u srdce trojitý by-pass, jsem úpln zapomnl. Ve dveích se objevil Honza a za ním Vra. Sezení se protáhlo pes plnoc. Historky se stídaly se slivovicí a pivem. Pil jsem málo, abych se v lese neztratil.

Asi v jednu po plnoci jsme vyrazili na cestu. Hvzdy svítily píleitostn, poprašek snhu maloval krajinu. Po nkolika kilometrech jsem postrádal Plivníka.

„On tohle dlá,“ vysvtloval mi Honza. A Vra pitakala:
„Najednou je pry a spí nkde v lese.“Les nádhern vonl, ale zima mi lezla pod zelený kabát.
Tšil jsem se, a narazíme na penzion. Opustili jsme cestu a objala nás náru mlenlivého lesa. Nkde pod námi se schovávala Berounka. Byl jsem šasten, e jsem se odhodlal na ten undr jít. V duchu jsem pemýšlel, jaký ten srub bude.

„Jsme na míst, Pepo,“ ukázala Vra do tmy.
„Co to tam je?“ nechápal jsem.
„To je seník,“ íkal klidn Honza, „tady si usteleme. Seno tu sice není, ale jinak je to skvlý!“

 

Pochopil jsem, e to nebude ádný penzion a na rích, e ustláno také nebudu mít. Usnul jsem na hodinu. Probudila mne zima. Ten spacák byl jedin tak do paneláku k radiátoru, kdy málo topili. Abych nenastydnul, popíjel jsem z utory víno a zakusoval kabanos. Honza a Vra klidn spali. Msíc si mne prohlíel. Ustlal jsem si na kamenech, které vykukovaly z lesního mechu. Celou noc jsem se pevaloval, abych nedal šanci prostydnutí. Kolem šesté ranní zaal rový úsvit.

„Tohle stojí za to“, šeptal jsem si a dopil jsem poslední lok erveného. Napsal jsem na lístek vzkaz:
„ivot je pohyb, bylo mn s vámi dobe!“ Lístek jsem zasunul do starého paezu a vykroil na cestu k civilizaci. Spletl jsem se a šel jsem na opanou stranu. Po hodin plahoení a klopýtání v lese jsem se dostal na cestu ke Skryjím a k hospdce. Tam jsem ml auto pokryté silnou jinovatkou. Za další plhodinku jsem stál u hotelu Sýkora v Kivoklát. To byl mj kraj. Vašek Pavlík mi dal drškovou polévku ve velké míse, pt erstvých housek a kávu. V té dob moná Honza a Vra vstávali. Pijel jsem dom a vzpomínal na penzion U dvou rí. Byla to kouzelná noc. Jestli se našel Plivník, nevím, ale Jarmile jsem doma ekl, e kdy bude volat Honza Vyítal, aby mu ekla, e jsem nkde na Morav. Bál jsem se, e mne vezme do dalšího penzionu.
 
Druhý den jsem dostal v kladenské nemocnici sluchadlo na baterie. Beru si ho, kdy zazní telefon.

Z knihy "Pojte se smát", nakladatelství PRAGOLINE

 
Josef Fousek
* * *
Kolá Marie Zieglerová

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 15.01.2018  10:46
 Datum
Jmno
Tma
 15.01.  10:46 Von
 15.01.  10:14 ferbl