Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Rostislav,
ztra Marcela.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

ZAPOMENUTÉ OSUDY - 4
 
FRANTIŠEK  KOHOUT
 
Je to u více ne pl století, co jsem se setkal s kriminálním inspektorem Františkem Kohoutem, jedním z mnoha velkých postav policejních djin staré Prahy. V té dob, v šedesátých  letech dvacátého století, byla ovšem policie první republiky zatracována do zapomnní. Pan inspektor byl ji v dchodu; scházeli jsme se poblí jeho domova v praských Nuslích. Dnes asneme nad mistrovstvím kriminalist  jeho éry, kteí nedostatek dnešních technických moností nahrazovali dvtipem, pohotovostí a fotografickou pamtí.
 
Tak tedy: Bylo to práv prvního dne po velikononích svátcích, kdy na praské tyce zazvonil telefon a rozilený mrtviný hlas ohlásil jednu z nejdokonalejších loupeí, jakou kdy Praha poznala. Pachatelé se toti probourali do obchodních místností zlatníka Tvrdíka na Václavském námstí a to katakombami sklepních prostor.
 
Protoe byl trezor osvtlen elektrickými lampami, zaútoili kasai na jeho útroby zadní stnou, která byla ponoena v temnot. Snad jen detektivové, kteí u ledacos v ivot vidli a je u sotva co mohlo pekvapit, dovedli ocenit náramnou úrove této práce. Bylo nesporné, e jde o dílo lovka s mimoádným technickým vzdláním, který vedl partu s jistotou geometra práv pod provozní místnosti obchodu. Tam nechal postavit vysoké lešení a mui s ocelovými nástroji první kvality zaali pracovat.
 
Te u jediné svdectví o jejich práci vydávaly jen balvany, malta, devné lešení  a kdesi v rohu zbytky zednického náiní, zabalené do lutohndého balicího papíru. Snad ješt slupky z uherského salámu a nkolik lahví od minerálek. Hrstka kriminalist vytušila v této chvíli, e sple katakomb byla pro cizí návštvníky nesrovnateln jednodušší, ne tento závr s hromadou opuštného náadí. Jedinou známou v této rovnici byla jistota, e tento obdivuhodný výkon nepodali eskoslovenští misti kasaského emesla.
 
Jak bývalo v tch dobách zvykem, byl nkterý z neznámých dobrodinc v Praze jen hostitelem a manaérem nkolika šikovných zahraniních rukou. eskoslovenští kasai zase na podobná pozvání hostovali s nesrovnateln menším rizikem na druhé stran hranic. A ješt nco pochopili praští kriminalisté  v hlubinách praského podzemí, e si tato neznámá parta musela být svou prací po ertech jistá! Bez dobrých informací by se kasai nikdy do tak vraedné práce s tkou kamennou klenbou nepustili. A pece, jako u tolikrát, udlali i tady kasai základní chybu, která se v rukou schopných policist promnila z malicherného náznaku v osudovou jistotu.
 
To bylo tak: kterýsi policista na praské tyce si z dlouhé chvíle probíral doliné pedmty, pár majzlík v balicím papíru. Zpozoroval pitom kdesi v roku pt slab znatelných písmen, dávajících dohromady slvko "stein". Zejm konec jména, které ovšem mohlo docela dobe znít jako Einstein, Eisenstein, Rosenstein ... kdoví kolik tu bylo moností. Ale drobná koncovka neznámého jména pece jen potvrdila, e tuto práci zejm odvedl cizinec bu nmeckého pvodu, anebo ješt spíš nkterý z polských id, kteí v tomhle dobrodruném emesle hráli svého asu prim.
 
S malým zbytkem tajemného jména vyrazili detektivové tyky do svých rajon, aby na komisastvích prohlédli všechny ty tisíce pihlašovaných karet praského obyvatelstva. Nejvtší štstí ml zjevn František Kohout. Objevil jakéhosi zámeníka, jeho jméno konilo na ono tajemné "stein". Ješt vtším úspchem se zdály být údaje o jeho rozvedené paní, pvodem z Ostravy, která si najala v rohovém dom na Újezd lahdkáský obchod. Za prvé mohly vést pes Ostravu nitky k polskému podzemí a za druhé tu byl onen lutohndý balicí papír, v nm mohly být zabaleny stejn dobe delikatesy jako kasaské náiní. A asi v nm pvodn gastronomické pochoutky také byly. Vzpomeme konen na slupky z uherského salámu.
 
Kdoví, co tenkrát pudilo Kohouta na Újezd. Logika? Tko, pro logické závry tu bylo dost málo odvodnných premis. Intuice? Njaký šestý smysl? Ale to bychom byli znovu u cliftonek, jejich ešení spoívalo obyejn na nedefinovatelné genialit hlavní románové postavy. Mluvme radji o praxi a zkušenostech, které dávaly ledacos tušit i pi minimu dkaz.
 
Bylo pt hodin ráno a od Vltavy k Újezdu se valila chladná mlha, kdy zadumaný Kohout stanul ped staenou roletou, ukrývající moná jen delikatesy, ale dost moná také ... ale to si ješt policejní inspektor netroufal formulovat. Vtom se však od Petína piblíily další policejní postavy,, které sem pivedla také jen kartotéka. Jejich komisaství toti pro zmnu evidovalo majitelku tohoto obchodu.
 
Kohout pak udeil nkolikrát na roletu ... tikrát krátce, jednou dlouze. Ani netušil, e toto bylo smluvené znamení party. Dokonce ho pekvapilo, e se zdvihla za okamik roleta a z obchodu vykoukla pekvapená hokynáka rovnou do otevených policejních prkaz. Tém beze slova vstoupili všichni do obchodu. Majitelka se snad ze zvyku, nebo pekvapením, postavila za pult, jakoby v pt hodin ráno chtla zahájit svj prodej. Ale neekaní zákazníci místo nákupu spustili palbu obligátních otázek. Jen Kohout mlel. Místo otázek, na n bylo vdycky dost asu, pozoroval napínající se íly na spáncích té tuze nejisté postavy.
 
A ješt nco mu neušlo ... opatrné pešlapování za pultem, ruce ponoené kdesi hluboko, chvílemi mimoádné naptí a pak blaený pocit úlevy, který se tato špatn hrající hokynáka ani nesnaila zakrýt. Od té chvíle pevzal iniciativu Kohout. Byla to vlastn spíš hra, v ní stailo pozorovat jen napjatou tvá protihráky. Kadé povolení sval znamenalo toté co "voda" a kadý nový stupe rozilení vyjadoval, e "pihoívá".
 
Tak se František Kohout pomalu pesunul za pult, poádal paní domu, aby na okamik poodešla. Shýbl se, pootevel zásuvky, sehnul se ješt ní a hluboko pod pultem objevil klí, který rozilená hokynáka ped okamikem pustila po noze na podlahu. Zbývalo u jen najít dvee, které pikrývaly ješt v této chvíli tajemství. Naptí hokyn pivedlo nakonec Kohouta k sotva viditelným dveím, které a na drobnou spáru pikrývaly, jako ostatn celý obchod, tapety. Pootevel je a v malé komoe na nkolika palandách spalo jako polena sedm k smrti utahaných chlap, kteí zejm ješt ped nkolika hodinami v tomto prázdném krám zalili své vyerpané nervy z lahví silného destilátu.
 
Jene lup, jakoby se nadobro vypail. Nikdo z téhle party o nm nevdl.. Pochopiteln, pijeli jen z Polska na návštvu a to bylo dle jejich výpovdi všechno. Komisai a inspektoi v buinkách obcházeli ješt hodn dlouho jako mlsní kocoui v obchod, peházeli všechny zásuvky, skrýše a zákoutí. A kohosi napadlo vydat se na obtínou cestu komínem. Nkde v pli cesty visel  na hebíku, zatlueném do zdi, pytlík s koistí.
 
Kdy lovk naslouchá tmto historkám vyslouilých strác poádku, kteí te u bez buinek a beze slávy doívají mezi námi, je v pokušení, dát za pravdu Karlu apkovi a dosadit místo jména Kohout dejme tomu osobnost doktora Mejzlíka anebo komisae Pištory. Ale na druhé stran nememe prost redukovat praskou tyku jen na idylické pomry apkových povídek. František Kohout tu nepoetickou stránku tehdejší kriminalistiky poznal u od chvíle, kdy si ho vzal na starost starý detektiv  Hatina, na první pohled spíš pantáta ne geniální ešitel nejzapeklitjších pípad. Ped Kohoutem u uštval hezkých pár detektiv, kterým otlaky na nohou pipravily místo sluby peklo. Kohout tenkrát tuto zkoušku všech zkoušek s nepedstavitelným sebezapením vydrel. To ovšem znamenalo projít den co den celé Nusle a potom pespolními cestami na Kaví Hory, do Modan a do Braníka,. Mezitím jen njaká ta malá pauza na doutník a na svainu a pak znovu zpátky do Prahy.
 
Hatina budil Kohouta v nedli ráno, ale také uprosted nejlepšího spánku hned po plnoci, na Silvestra stejn jako na Štdrý den. Ale jen tak se daly vyšlapat prašnými ulicemi tak zvané "velké pípady". Nebylo pak divu, e jich ml Kohout na svém kont nakonec víc, ne snesla lidská závist. Problematický je vlastn i pojem velkých pípad. Me to být docela dobe vybrání  nejvtší kasaské party, ale dost moná, e to byla teba jen záchrana jednoho obyejného lovka, odhodlaného poloit krk do oprátky. Kriminalistika a banky vtšinou cenily ty první pípady. Vyplácely se toti finann.
 
Kohout osobn si v skrytu duše zakládal na tch druhých. To se teba v jedné praské bance spletl pokladník pi výplat ticeti tisíc korun. Majitel konta podepsal píjem, ale kdy úedník s pepoítanými balíky pistoupil k oknu, pevzal je se samozejmostí nkdo, komu ta velká ástka neíkala "pane". Ten neznámý kdosi zmizel a pokladník pak musel vyplatit z bankovní hotovosti tch ticet tisíc ješt jednou. Od této chvíle visela jeho existence pochopiteln ve vzduchu. Vlastn stailo u jen to, e ho vyslýchala policie a e ho nadízení a zprvu i kriminálka podezívali ze spoluúasti.
 
A tehdy se ujal pípadu Kohout, který nešastnému pokladníkovi pedkládal alba registrovaných zloinc. Fotografie, na ni zoufalec nakonec s naprostou jistotou ukázal, byla podobenka jistého tesae Smitky, který se v uritém úseku svého ivota dostal na zcestí a protoe mu zejm nkdo nkdy hluboce ublíil, stal se z nj jeden z tch zatvrzelých zloinc, u nich policie nikdy nepochodila. Kohout ho tenkrát okamit zatkl. Smitka pro tentokrát ani nepopíral, e v kritické chvíli v bance skuten byl. Vybral si však svých 180korun a potom budovu hned opustil. O ticeti tisících nechtl ani slyšet. Kohout se obával, e celá jeho policejní praxe je te doslova v koncích.
 
Ale pak ho pece jen napadla myšlenka, s ní chtl udlat ješt jeden poslední pokus. Kdy veer opustili úedníci tyku, došel si pobesedovat se Smitkou. "Koukejte, love", vy si asi myslíte, e tenhle pípad dlám jen proto, aby ty peníze dostala banka zpátky? Nebo moná proto, abych ml na tyce slávu? Jene, drahý pane, tady je v sázce víc ne moje kariera nebo peníze ústavu, který si své finance dobe pojistil. Te jde o ivot a existenci lovka, který vám tch 30 tisíc vyplatil. Podívejte se, nemá smysl, abychom si tady nco pedstírali. Vy víte, e na to, co jste provedl, je basa. A já vám nemohu pomoci jinak, ne slíbit, e se za vás ped soudem pimluvím a e pjdete okamit, jakmile tento pípad uzaveme, na volnou nohu. To a do okamiku, kdy bude zahájeno vaše pelíení.
 
Smitka se znovu, jako u tolikrát, ohradil. "Podívejte, Smitko", pokraoval Kohout."Kadý z nás má njaké emeslo, vy jdete proti zákonu a já vás musím stíhat. Jene i tak zstáváme oba lidmi a jak tak na vás koukám, ani z vás ješt všechen cit docela nevyprchal. Ten lovk, kterého jste pivedl do maléru, je chudák. Já si myslím, e jestli on spáchá sebevradu, e vám to neštstí jeho rodiny ani nebude stát za výitky svdomí. Moná, e mi ješt te nevíte, ale já vám ho zítra ráno pedvedu a mete si s ním promluvit. Pak se beze slova zvedl a odešel. Nechal ješt Smitkovi koupit za vlastní peníze veei, jakou by si sám co by policejní inspektor nedopál. No a ráno padl ped Smitkou na kolena plaící pokladník. To u bylo i na toho tvrdého lovka víc, ne byl schopný unést.
 
"Nebrete, pane", zašeptal, "my u to s panem Kohoutem njak udláme." A kdy pak zstal s inspektorem docela sám v cele, nabídl mu nco, co si v historii praského policejního sboru dovolil pijmout jen málokdo.
"Já vím, o em te pemýšlíte," ekl Kohout: "Vy ty peníze máte nkde schované a nechcete, abych znal vaše komplice anebo teba skrýše, do nich jste ty peníze uloil. Tak koukejte : já pjdu s vámi ven, nkde na vás pokám a vy to všechno pinesete.
Já vím, e je to pro mne veliká sázka a e by to sotva kdo jiný riskoval. Ale já vám, Smitko, vím, protoe jsem se pesvdil, e jste nakonec také lovk."
 
A tak si tenkrát dali dva mui, kadý z jiného behu, na praské kriminálce slavnostní slib. Vládní rada Knotek po téhle novin jen pokril rameny. "Udlají si to jak chtjí, Kohoute," prohlásil se slabou ironií v hlase. "Ale pak si to hezky vylíou." A hoši ve vrátnici jen spínali ruce a volali za odcházející dvojicí: "Jeíši Krtiste, Franto, co t to napadlo!"
Ti dva si zatím došli k Medvídkm na pivo a na párek. Debuíroval vlastn jen Smitka, protoe Kohout na dvojnásobnou porci neml. Pak se zvedli a nkde v pli Václaváku prohlásil Smitka: "Tak, pane inspektore, jsme tady. Te se postavíte na kraj chodníku a budete se dívat na druhou stranu. Ale neotáejte se, prosím." V té chvíli slyšel Kohout své srdce a v krních tepnách. Myslel na ostudu, která ho eká, jestlie Smitka ... nechtl ty konce ani domyslet. Bylo to njakých deset minut, které trvaly stejn dlouho jako celý den. Jen cítil nkde v zátylku, e ho Smitka sleduje oima. Dost moná, e za ním stál dokonce vtší ást z tch deseti minut. A pak mu najednou kdosi poloil ruku na rameno a Kohout uslyšel za sebou zetelný Smitkv hlas: "To vám spadl kámen se srdce, co?"
 
"Ale ne, já tam vlastn ádný kámen neml ..." Tady ovšem vyzvedli teprve jen první porci. Scéna z Václavského námstí se opakovala celkem tyikrát. Teprve kdy v aktovce, a na njaké drobné, bylo celých ticet tisíc, vrátili se na tyku. Kohout dodrel slovo, pustil Smitku na volnou nohu a ped soudem se pimlouval za svého delikventa s takovou vehemencí, e mu odmili jen pouhých sedm msíc vzení. A pak jednou potkal Kohout náramn elegantního pána, který ho u z dálky zdravil jako jednoho ze svých nejlepších pátel. Byl to Smitka, který na lidské Kohoutovo gesto nikdy nezapomnl, zatímco pan pokladník se nikdy neozval!
 
Moná to vypadá spíš jako dobe na city propoítaný ký, ne jako reportá. Ale ivot nkdy píše spíš dobré kýe ne novinové reportáe. Snad práv proto nám tato historka pedstavuje nuselského dchodce Frantu Kohouta daleko plastitji, ne desítky jiných velkých pípad, jimi tento lovk prošel. Byl to vlastn vdycky, i jako postava zákona, pedevším lovk se smyslem pro lidskou spravedlnost. Proto nkdy dovedl zamhouit oko nad klopýtnutím chudáka, aby na druhé stran pronásledoval skutenou škodnou, a u byla z kterékoli spoleenské vrstvy. Doplatil na to nakonec i svou vlastní karierou, která nebyla nikdy tak záivá jako jeho kriminální práce, jí dovedl vdycky vtisknout svj vlastní charakter. Proto ml i v praském podsvtí rerspekt tch, kdo dovedli ocenit "férového protihráe".
 
Text:Autor Slavomír Pejoch-Ravik
Foto:Bedich Kocek
Textová korektura: Olga Janíková
* * *
Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 24.01.2018  10:02
 Datum
Jmno
Tma
 24.01.  10:02 Ivan
 23.01.  19:49 Vclav
 23.01.  15:04 miluna
 23.01.  11:04 Von
 23.01.  09:35 zdenekJ