Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Darina,
ztra Berta.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Pamtníci, vzpomínejte!
 
Vzpomínky, které nosíme v hlav mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, neme do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda  odcházejí-li do nekonena s námi, ani by pouení i radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snaíme zabránit jejich ztrát. Spolu s vámi popisujeme djiny všedního dne obyejných lidí od dtství, pes poznávání svta a po pekáky, které pípadn museli pekonávat.
 
Tšíme se na píspvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše píspvky redakn upravíme tak, aby byly tivé.
 
Do jedné vzpomínky se te s námi peneste.
 

Autor, který vdy dodrel termín
 
Myslím, e to bylo nkdy koncem roku 1969 nebo u v sedmdesátém, dalo by se to pesn zjistit nahlédnutím do archivu, ale ta pesnost není tak dleitá. Zaínalo období normalizace a samozejm e i naše studio, jako dleitý sdlovací prostedek, jí bylo postieno. Nejen e jsme pišli o adu významných spolupracovník, ale navíc nkdo velmi moudrý rozhodl, e srdce televize – tedy program a výroba – se pesthují z centra msta Ostravy do Havíova. Nejen do jiného msta, ale té do jiného okresu. Byla to pkná hloupost!
 
V havíovském hotelovém dom Merkur jsme mli pepychové kanceláe, dokonce i s koupelnami, ale co nám pohodlí bylo platné, kdy jsme tam nemohli pracovat a také za námi nikdo nepijel. Pipadali jsme si jako na letním byt. Kadou hodinu jezdil „pendl“, take tento nesmyslný nápad stál televizi pkné peníze, ale co, stejn nebyly naše. Za njaký as se zjistilo, e se tam pracovat skuten nedá a pidlili nám jednu tmavou místnost pro všechny  programové pracovníky na Šmeralov ulici v Ostrav. A práv tato místnost se mi pi vzpomínání vybavuje. Nebyla tenkrát jenom špatná organizace v rozmístní pracovník, ale vymysleli i novou organizaci vbec, a tak jako kadá nová organizace se hned od poátku jevila neschopná k zajištní výroby a toho, aby se vbec nco na obrazovce objevilo. Náš umlecký vedoucí si il pepychov v Havíov, my ostatní se tísnili v jedné tmavé cime v Ostrav, ale hlavn, nemli jsme práci.
 

Jednou se v té beznadji objevilo svtýlko v podob reiséra Zdeka Havlíka. Pod paí nesl divadelní knihu operety Dvátko z kolonie od Rudolfa Kubína. „Dcka, kdyby to tak nkdo pepsal a zmodernizoval, to by bylo!“ Ale kdo? A opereta? O takovém pokleslém ánru se nesmlo ani mluvit! Jako scénárista nám okamit napadl Jaroslav Dietl. U zkušený dramatik, ale práv v té dob v Praze umlený. Kdo najde odvahu mu zavolat? Pece jenom on je Dietl z Prahy a my z provinní Ostravy a ješt mu nabízíme operetu, zhudebnnou ervenou knihovnu!
 
Nakonec jsem odhodlan zvedla telefon, zdaleka u ne tak odván jsem mu vysvtlovala naši ádost. Omlouvala jsem se za operetu, ale zdrazovala, jak významný skladatel Kubín je. Jaroslav Dietl m utnul. „Pošlete mi okamit tu knihu“, a ani vdl, o em bude psát, sdlil mi, do kdy scéná napíše.
 
Pamatuji si, e to ml být pátek.
Blíil se onen autorem stanovený den. Vypravovala jsem pro nco do Prahy asistentku Alenu a íkala jsem si, co kdyby autor dodrel termín? Normální bylo, e ádný autor termín nedodrel. Tedy ve stedu jsem velmi nerada vytáela jeho íslo do Prahy a mla jsem vymyšlenou otázku tak, abych se ho nedotkla. Dietla jsem vbec neznala, ale vdla jsem, jak se scénáe tahají z autor skoro heverem, i kdy mají smlouvu, a já jsem mla jen autorv ústní slib.
 
Tsn po dvanácté jsem se ohlásila a velmi nesmle jsem se chtla zeptat na osud scénáe Dvátko z kolonie. Staila jsem mu jenom sdlit, e moje asistentka jede v pátek do Prahy, a Jaroslav Dietl mi vyrazil dech. „Paní Juraáková, to snad není moné, e mi voláte práv te, kdy jsem ped pti minutami napsal konec a odloil tuku. Odpoledne pedám materiál rozpisovace a v pátek si ho me vaše asistentka pevzít. Jo, a zmnil jsem název na „Dispeer a dvátko z kolonie.“
 
V dramaturgii jsme zpsobili trochu zmatku, a to jsme ješt netušili, e jde o událost vpravd historickou – v Ostrav zaínal první hraný seriál. Radost byla veliká, protoe zase byla práce – a ne ledajaká.
 
Jaroslav Dietl pedal scéná realizátorm, které vbec neznal, a tak si vymínil, e bude pítomen natáení a v pípad poteby upraví i texty hercm tak zvan „do huby“ pímo na place. Na první natáení jsem mu zajistila letadlo a v hodinu H jsem si pro nho šla do Aerolinií, jak jsme se domluvili. Autobus pijel z letišt o nco díve a u tam nikdo nebyl, jenom o stnu se podepíral njaký zcela nenápadný mu, placatou epici vraenou do ela a ani dost silné brýle nezakrývaly jeho bledost. Kulhaje, odlepil se od stny a pedstavil se. 
 
„Dietl - paní produkní, povedlo se vám nemoné, vy jste m pinutila lett letadlem. Já se letu opravdu bojím, a proto vbec nelítám.“
„Pro jste let neodmítl?“
„Nemohl jsem. Vy jste mi tak rezolutn oznámila, kde mám pipravenou letenku, e jsem neml odvahu vám odporovat!“
 
Vysvtlili jsme si to, já jsem se omluvila a u nikdy jsem mu do Ostravy nezajišovala letenku, by pak do Ostravy jezdil velmi dlouho. Autem.

 
 
Po seriálu Dispeer napsal pro nás další inscenaci Píbh stedního útoníka a soutní seriál Mj koníek.
 
Jaroslavu Dietlovi stál ten první nechtný let do Ostravy zato. Našel tam svou enu Magdalenu.
 
Kdy jsem o nm pozdji pemýšlela, myslím, e to nebyla odvaha, kterou Jaroslav neml k tomu, aby mi odporoval, ale jeho veliká ukáznnost. Ml ji v sob nejen jako autor, ale také jako lovk.
 
Hana Juraáková
* * *
Zobrazit všechny lánky autorky


Komente
Posledn koment: 18.02.2018  19:23
 Datum
Jmno
Tma
 18.02.  19:23 Von
 18.02.  13:47 olga jankov