Velikost textu: normln | zvtit | zmenitInternetov magazn nejen pro seniory  

Navigace

Svtek
Dnes slav svtek Simona,
ztra Lucie.

Mete jim poslat elektronickou pohlednici.

Klub
Uivatel: nepihlen

Vce informac o klubu a lenstv v nm se mete dozvdt na strnkch naeho klubu.

Anketa
Nvtvnci strnek - vk nvtvnk. Dkujeme za hlasovn!
 
 
 
 

E-mail
Nemte-li zde svou e-mail schrnku (adresu), mete si ji zdarma vytvoit.

Statistika



Podporuj ns
OSTRAVA!!!


MOAP


Nadace OKD


SENSEN


SeniorTip.cz,
ISSN 1801-9900
Vydv: Spolenost senior o.s.

Createt by NETtip 2006
Webhosting SvetHostingu.cz

Z POHÁDKY DO NEPOHÁDKY a pak zase zpátky (11)
 
eknete si – jsme pece magazín pro seniory!  Ale ivot je rovn plný krásy a tím radosti. íkáme – práv proto pohádky a íkanky. Kdopak má v dnešní uspchané dob as na tení a vyprávní pohádek svým dtem a vnouatm a to i pesto, e si pamatujeme, jak dtství bylo nejkrásnjším asem našeho ivota, které obohacovalo naši fantazii a bylo plné taj a pekvapení, pitom bylo jedno, kde jsme ili a ím jsme byli obklopeni.

Na základ úspšnosti Babibajek paní Marie Zieglerové jsme se rozhodli pedstavit našim tenám novou serii pohádek pro vás a vaše dti i vnouata a hlavn také pro ty, kteí nezapomnli na kouzlo vyprávní našich prarodi i rodi a rádi na nj vzpomínají. 

Vtipný název „Z pohádky do pohádky a pak zase zpátky“ dává tenám znát, jaký úasný výbr bude obsahovat a jaký bude tento 22 dílný seriál, to nakonec budete moci posoudit sami – od klasických s princeznou takovou i makovou a k moderním obrazm souasného ivota, dalo by se íct pohádky nepohádky, do kterých spisovatel Eduard Svtlík mistrn vloil své ivotní zkušenosti a nenásilnou formou bude psobit nejenom na nás, ale nenásilnou formou také obohatí i ty naše drahé nejmenší.
 
Redakce Senior Tip
 
* * *

Kouzelná lavice

Byla jedna lavice a ta mla velkou smlu: vdycky v ní sedli ti nejvtší uliníci. Podle toho taky vypadala – špinavá, okopaná, pomáraná.

Na zaátku nového školního roku pan uitel rozhodl, e do ní posadí jenom jednoho áka. Lavice u chtla radostí nadskoit, ale kdy slyšela, kdo to je, radost ji pešla. Byl to Bohouš Zloch, dareba, který byl namoen v kadé lumpárn. A sám se v lavici ocitl proto, e s ním nikdo nechtl sedt. Trápení naší lavice pokraovalo. Bohouš do ní kopal, tloukl, ryl noem. Lavice mu na oplátku shazovala na zem sešity a uebnice, zadírala pod ki tísky a jak mohla, tak ho piskípla. Ale vbec ji tahle válka nebavila.

Jednou v noci se z toho rozbreela tak, e se na ní dokonale rozpila zbývající barva a rozmazala všechna špína. Vypadala hrozn! Uitel huboval, Zloch se dušoval, e za to neme, ale nebylo mu to nic platné. Nesl si dom poznámku, e nií školní majetek a tatínek e má pijít do školy a uvést lavici do pvodního stavu.

Bohoušv otec si poínal jako zkušený lakýrník. Lavici dkladn omyl edidlem, obrousil, vykytoval, natel barvou a navíc ješt petel speciálním lakem, který si sám namíchal. Leskla se jako nová, byla nejkrásnjší v celé tíd! Potom pišel Bohouš. Lavice trnula, e ji zase ponií, ale chlapec byl jako vymnný. Dotýkal se jí, jako kdyby byla ze skla, opatrn na ni kladl vci a po vyuování ji dokonce utel rukávem!

Nejvtším pekvapením ale bylo, e zaal dostávat dobré známky. Správn odpovídal, nedlal chyby v diktátech, poetní píklady mu vycházely.

Kdy se tomu spoluáci divili, odpovídal jim: „To je tím, e mi lavice napovídá. Za to, jak ji táta krásn natel.“
„Jak me lavice napovídat?“ asli všichni.
„Pro by nemohla? Slyšela u všechno tolikrát, e to umí zpamti.“
„Proto se k ní poád nakláníš?“ zeptala se spoluaka, co sedla na druhé stran uliky.
„Samozejm. Musím se na její desku dívat pod správným úhlem. Pak se na ní objeví písmena a íslice jako na displeji.“

Do týdne byla polovina lavic s pispním rodi jako nových. Ti, co v nich sedli, si však mohli vykroutit krk, jak hledali ten správný úhel, ale nic nevidli. Sesypali se na Zlocha.
„Zapomnl jsem vám íct,“ bránil se, „e deska musí být natena speciálním lakem.“
„Jakým?“
„To já nevím. Ten zná jen mj táta!“

To by bylo, abychom na to také nepišli! ekli si ostatní tatíci a zkoušeli na lavicích nejrznjší laky. V drogerii si mnuli ruce, ale kouzlo s napovídající lavicí se nikomu jinému nepovedlo.
A tak bych se vsadil, e si je Bohouš vymyslel, aby nemusel piznat, e se zaal konen uit.
Asi to tak bude: mete natírat svou lavici ím chcete, naklánt hlavu, mhouit oi, hledat správné úhly pohledu…, ale nebude vám to nic platné. Jestli se na její desce nco objeví, pak jen to, co si do její plochy sami promítnete. Ze své hlavy, z toho, co jste se doma nauili.
 
Eduard Svtlík
* * *
Ilustrace © Eva Rydrychová, Miroslav Šesták

Zobrazit všechny lánky autora


Komente
Posledn koment: 01.12.2017  13:36
 Datum
Jmno
Tma
 01.12.  13:36 RYFUK
 01.12.  05:55 Bobo :-)))
 30.11.  05:50 Jitka